Stojí v pozadí velkých českých filmů. A ukazují, že žen-producentek se ve filmovém světě prosazuje stále více. Eva Váchová, Julie Marková Žáčková a Dagmar Sedláčková mluví o tom, bez čeho se producentky neobejdou, jak se dostaly do světa kinematografie, a o předsudcích, kterým na rozdíl od mužských kolegů musejí čelit.
Film Karavan letos po 31 letech vrátil český snímek do soutěže v Cannes a zaujal zdaleka nejen tam. Přitom vůbec nemusel vzniknout a velkou překážkou bylo i to, že za ním stojí ženy: režisérka Zuzana Kirchnerová a producentka Dagmar Sedláčková.
„Ženám často nebývá dávána taková důvěra u vysokorozpočtových projektů. Vyčítali nám to i u Karavanu a doporučovali, abychom nejdřív udělali něco menšího ‚na zkoušku‘. Mužům se takové mezikroky nabízejí mnohem méně a přitom vás kariérně jen zdržují,“ popisuje Sedláčková.
Není to zdaleka ojedinělá zkušenost. Stejně jako o své místo na slunci bojují u filmu nejvíc viditelné režisérky, musejí si svou cestu vydobýt i další profese, mezi nimi i producentky. Situace se však pomalu zlepšuje, jak dokazuje trojice námi oslovených filmařek.
Eva Váchová má za sebou řadu českých hitů: produkovala cenami ověnčený film Přišla v noci, pracovala i na snímcích Martyho Pohla včetně posledního Na plech. Julie Marková Žáčková se blýskla snímkem Okupace a počátkem října uvede film Nahoře nebe, v dolině já. No a Dagmar Sedláčková na sebe nejvíc upozornila právě s Karavanem.
Znamená to, že ženám ve filmovém průmyslu nastávají lepší časy? I na to jsme se úspěšných producentek ptali.
Myslíte si, že ženský přístup k produkci může být v něčem jiný – třeba v komunikaci, vedení týmu nebo dramaturgii?
Váchová: Jsem přesvědčena o tom, že ženy vnášejí do filmové produkce něco specifického. Jsme obecně vnímavější, citlivější k detailům a často dokážeme číst mezi řádky – v komunikaci s režiséry, autory nebo i celým štábem to může být velká výhoda. Na druhou stranu jsme také emotivnější, což někdy může situaci komplikovat, zvlášť když je potřeba rychle a racionálně rozhodnout.
Foto se svolením Evy Váchové
Sedláčková: Ženy přinášejí do produkce jiný způsob práce. Nejde tolik o výkon a tlak na rychlý výsledek, ale spíš o udržitelnost, dlouhodobé vztahy a prostředí otevřenější i pro marginalizované skupiny. Dobře vědí, jaké to je narážet na „neviditelný strop“ a muset se snažit dvakrát či třikrát tolik, aby dosáhly stejného uznání. To jim dává citlivost pro jiné perspektivy. A v neposlední řadě jako primární pečovatelky přirozeně přinášejí do práce témata spojená s mateřstvím a dlouhodobou udržitelností.
Setkaly jste se někdy s předsudky nebo překážkami jen proto, že jste žena?
Váchová: S tím problém nemám, ale stává se mi, že se mě muži ptají, jak k mé práci přistupují doma, kdo se mi stará o děti a jak je možné, že nejsem s rodinou. Myslím, že téma pracující matka je v naší společnosti stále trochu zatíženo stereotypy. Je nelehké vše skloubit a ještě čelit výčitkám.
Sedláčková: Já ano a často šlo o automatickou nedůvěru v mé kompetence. Někdy v podobě úsměvných situací: ve firmě (MasterFilm, pozn. red.) jsme tři producenti – dva muži a já – a nesčetněkrát se mi hlavně na začátku kariéry stalo, že jsem byla automaticky považovaná za asistentku.
Marková Žáčková: Ano, už od začátku mojí kariéry. Ve velké míře to bylo spojeno s tím, že štáby bývaly – a často stále jsou – převážně tvořeny muži ve všech pozicích. Na natáčení filmu se utváří jakýsi pocit „druhé“ rodiny, kde trávíte s těmi lidmi dvanáct hodin denně pět dní v týdnu a jim to dává dojem, že si k vám mohou dovolit víc, než je to obvyklé v tradičním pracovním kolektivu.
Poznámky na vzhled, na oblečení, pozvání na pokoj nebo přímo sexuální obtěžování jsem zažila opravdu už od mladého věku, často od starších mužů. Velkou roli taky hraje ta štábní hierarchie a pozice moci. Někteří muži – ale i ženy – dostanou dojem, že si to k někomu méně zkušenému mohou dovolit.
Ano, o tom se ve velkém mluví zejména od spuštění kauzy mocného producenta Harveyho Weinsteina. Skutečně takové nastavení pořád přetrvává?
Marková Žáčková: Pro většinu žen, ať už pracují v jakémkoli filmovém oboru, je to velká součást každodenní existence u filmu a znám několik žen, které to od této profese úplně odradilo. Když se zeptáte jakékoli filmařky, každá má alespoň jednu takovou nepříjemnou zkušenost – ať už je to s obtěžováním, nedůvěrou nebo nerespektem –, což je alarmující. A něco to vypovídá o tom, kolik práce je ještě před námi, než se takové věci dít přestanou.
Foto Vojtěch Veškrna
Práce u filmu je navíc velice vrtkavá a hodně závisí právě na tom, jaké si vytvoříte vztahy s lidmi z týmu – což může vést k pocitu, že si musíte některé věci nechat líbit anebo je „prostě přejít s humorem“. Myslím ale, že se to hodně mění s novou filmařskou generací – cítím, že i ve štábech nastává větší rovnost a kolegialita, a hlavně že se začínáme důrazněji proti takovému chování ozývat.
Však také v posledních letech přibývá žen v producentských rolích. Vnímáte, že se prostředí mění?
Marková Žáčková: Absolutně. Když jsme s mojí kolegyní producentkou Dagmar Sedláčkovou s touto prací začínaly, neměly jsme žádné ženské producentské vzory, na FAMU nás učili převážně starší muži a někteří z nich si občas neodpustili poznámky typu, že z nás stejně budou jen asistentky – to vám motivaci úplně nedodá.
A přitom třeba na katedře produkce v našich ročnících ženy převažovaly. Je to podobně jako s režisérkami – s novou generací se odbourávají předsudky, že ženám nějaký typ práce nepřísluší, že něco nezvládnou.
Jaké dovednosti považujete pro producentku za nejdůležitější?
Váchová: Bez vytrvalosti a odhodlání bych v téhle profesi neměla šanci. Některé projekty se vyvíjejí klidně šest i více let. Producent musí být tahoun, umět ostatní nadchnout a nepolevit. Sama se často snažím nedávat najevo, že pochybuji – rozhodnost je v tomhle oboru klíčová.
Marková Žáčková: Postupně si uvědomuji, jak zásadní je výběr členů a členek filmového týmu, jejich vzájemná symbióza a respekt. Ještě stále se to učím, ale odhadnout, jak budou mezi sebou jednotliví lidé fungovat, je podle mě jeden z klíčových stavebních prvků každého projektu. Za důležitou součást producentské práce považuju také schopnost vše řešit s klidem, jelikož výroba filmu je pro všechny extrémně stresující proces, speciálně pokud v procesu debutují.
Sedláčková: Práce producenta je neuvěřitelně komplexní, i když si to mnozí – i z oboru – často ani neuvědomují. Obvykle slyším, že „jen“ organizujeme natáčení nebo proplácíme faktury. Já ale producenta vnímám jako hlavního partnera režiséra. Stojí vedle něj od zrodu projektu přes financování a výrobu až po distribuci.
Foto se svolením Dagmar Sedláčkové
Producent nese kompletní ekonomickou a právní odpovědnost, ale zároveň se podílí na vývoji, strategii i marketingu. Je hnací silou projektu. A když někdo z týmu během těch let ztratí energii – což se u filmů, které vznikají pět, sedm i více let, stává –, je to právě producent, kdo musí dodat sílu i směr.
Krátce řečeno: klíčové jsou odolnost, kreativita, odvaha a zvědavost hledat nové cesty.
Jak vnímáte svou roli v týmu – jste spíš diplomatka, organizátorka, vizionářka…?
Marková Žáčková: Asi všechno dohromady – v tom podle mě producentská profese spočívá – musíte umět od všeho trochu, rozumět právu, financím, umět jednat s lidmi, umět přemýšlet o několik kroků dopředu, umět sestavit kvalitní tým lidí, naplánovat správnou strategii, která je pro každý nový film jedinečná.
Váchová: Jsem od základu diplomat a organizátor, vizionáři se ráda obklopuji. To mě také na mé práci baví. Realizovat a krotit jejich myšlenky zároveň a být toho součástí.
Sedláčková: Jsem diplomat, organizátor i vizionář a někdy všechno zároveň. Producent musí umět během jediného dne přepnout mezi rolí vyjednavače, krizového manažera a lídra, který týmu připomene, kam celý projekt směřuje. Právě v té schopnosti střídat role vidím podstatu producentovy práce.
- Sedláčková a Marková Žáčková založily českou pobočku původně londýnské platformy Girls in Film, která má být inspirací mladým ženám, které chtějí odstartovat kariéru ve filmovém prostředí. Organizují panelové diskuse, promítání, networkingové akce i vlastní festival. V roce 2020 odstartovali i mentoringový program.
Na čem zrovna pracujete?
Sedláčková: Baví mě střídat formáty i žánry. Se Zuzanou Kirchnerovou připravujeme film Těla, který otevírá citlivé téma intimity a péče ve stáří. S režisérem Petrem Hátlem a scenáristkou Kristinou Májovou vyvíjíme pro platformu OnePlay dokumentární sérii o Jiřině Hofmanové – průkopnici behaviorální analýzy, která se dokázala prosadit v mužském světě kriminalistiky až po čtyřicítce.
A s režisérkou Terezou Bernátkovou připravujeme dokument Sestry, vycházející z nově objevených 8mm filmů z ústavu pro dívky s handicapem. Tyto unikátní záběry ukazují každodenní život, který měl původně zůstat skrytý.
Váchová: Momentálně natáčím film Dovolená v Českém ráji, druhý snímek Adama Kolomana Rybanského. Rodinná komedie vypráví o Svobodových, kteří vyrážejí na letní dovolenou do kempu v Českém ráji. Místo klidu a pohody ale přichází ponorková nemoc a vztahová krize. To, co zprvu vypadá jako typická letní komedie, se postupně mění v existenciální pouť po českých luzích a hájích.
Marková Žáčková: Jsme těsně před natáčením nového celovečerního debutu Milady Těšitelové zvaného Zvíře v hlavních rolích s Antonií Formanovou, Vojtěchem Vodochodským nebo Alžbětou Malou. Jedná se o hororovou komedii o nástrahách mateřství a odvaze jít si vlastní cestou.
Je to projekt, který s režisérkou vyvíjíme už pět let a skoro nemůžu uvěřit, že se konečně posouvá do realizace – myslím, že budu každý den na natáčení brečet dojetím. Je to můj vysněný film, má skvělý scénář a silnou autorskou vizi, má v sobě temnotu i absurdní humor, myslím, že podobný film u nás ještě nevznikl. Už při vývoji jsme s projektem objely několik mezinárodních filmových trhů (Berlín, Montreal, Sofia), kde zaznamenal obrovský zájem koproducentů, sales agentů a distributorů, takže v něj vkládám i velké mezinárodní ambice.
Nedávno jsme dokončili dokumentární film Holky na led! o ženském národním hokejovém týmu, který jde do kin 16. října. O pár dní předtím jde do distribuce můj v pořadí druhý hraný producentský projekt – debut Kataríny Gramatové s názvem Nahoře nebe, v dolině já, který objel festivaly po celém světě a v létě byl uveden na festivalu v Karlových Varech.
V ranější fázi vývoje je taky hraný film režisérky Barbory Chalupové o horolezkyni Dině Štěrbové, která jako jedna z prvních žen pokořila himálajskou osmitisícovku.
The post A vy jste asistentka? Nová generace producentek boří stereotypy českého filmu appeared first on Forbes.
