Mluv se mnou, zaveleli před dvěma lety dvojčata Danny a Michael Philippouovi střeleným hororem, na nějž teď navazují ponurou duchařinou Vrať mi ji. Kde minule z telefonu vyzváněl Crazy Frog, koroduje tentokrát mateřská láska. Je na co koukat?
Jejich prvotina stála na jednoduchém konceptu, jenž by se klidně vyjímal na jejich YouTube kanálu. Stačilo se chytnout bizarní keramické ruky, zavelet „mluv se mnou“ a pozvat duchy, kteří ovládli tělo rozjíveného mladistvého. Důležité však je, aby to bylo na devadesát sekund. Pokud přetáhnete, návštěvníci ze zásvětí se vás budou držet.
Philippouovi tak vtrhli na hororovou scénu chaotickou energií, kdy se jejich teenageři na plátně báli nejen přízraků, ale také toho, aby se jako posedlí neztrapnili na síti. Během těch několika desítek vteřin nad sebou totiž ztratili kontrolu, takže nemohli korigovat, jak budou vypadat před objektivy nelítostně streamujících přátel.
Poslední třetinu Mluv se mnou pak nyní dvaatřicetiletí filmaři začali už trochu přetěžovat nenápaditými vizemi nočních můr, jako kdyby se museli zařadit do pelotonu žánrového mainstreamu, v němž je třeba zvážnět, aby vás ostatní brali seriózně. Tuhle tendenci ještě zesilují ve svém druhém filmu Vrať mi ji, v němž se už zcela propadají do zmaru, muk a utrpení.
Dospívající protagonisté zde zažívají teror, aby se mohli stát „nádobami“ pro zlovolné nadpřirozené síly, skoro jako v Děsivém dědictví Ariho Astera, k němuž tady dvojčata výjevy rodinných tragédií, zohavených těl i silničních incidentů jasně odkazují. Hravou zlomyslnost skrytou i v Asterově inscenační důmyslnosti ale spíš nahrazují extrémními výjevy tělesného mrzačení.
Vrať mi ji, v němž se dva sourozenci dostávají do „péče“ zvláštní pěstounky Laury v podání vesměs charakterní herečky Sally Hawkins, se tak své těžkopádnosti vzdává zejména v úvodních pasážích, kdy žena svou vyšinutostí pouze hrozí, třeba když začne se svěřenci zběsile „panákovat“.
Jak odpadnou, odejde pomalu do koupelny, vymočí se do sklenice, a pak tekutinou poleje rozkrok jednoho z nich, aby to vypadalo, že měl v noci „nehodu“.
Vrať mi ji tak ve finále není o tolik jiné než více či méně brakové thrillery o extrémním mateřství, kde si novodobé ježibaby trýznící své Jeníčky a Mařenky zahrály třeba Sarah Paulson (V zajetí) nebo Octavia Spencer (Máma), zdejší kombinace smrtelně vážných traumat otevíraných nad hluboce zmrazenými mrtvolami si však intenzitu diváckého prožitku spíš křečovitě přeje, než aby ji skutečně vyvolala.
Co by mohlo pomoci? Možná kdyby se Philippouovi vykašlali na vizualitu kropenou nekonečným deštěm, ale poctivěji následovali hledisko částečně slepé dívky Piper, k níž se zprvu usměvavá pěstounka Laura upne.
Piper totiž vidí jen kontury a barvy svého okolí, což by mohlo přinést i zajímavou realizační výzvu. Je totiž zvláštní, že lze natočit film, v němž jedna z postav kouše mango zároveň s nožem, a přesto tak trochu vyměknout.
The post Bývalí youtubeři se v hororu pokoušejí vrátit ke zmaru Děsivého dědictví appeared first on Forbes.
