Když před časem válcoval česká kina oscarový trhák Oppenheimer, postavu Georga Placzka byste v titulkách hledali marně. Tvůrci filmu o zrodu atomové bomby jej prostě vynechali.
ČTĚTE TAKÉ: Ve jménu sv. Václava chtěli Češi bojovat i za Hitlera, připomíná historik
Pokud by se o tom někdejší brilantní fyzik dozvěděl, možná by se hořce pousmál. Asi by to bral jen jako jednu z mnoha chvil, kdy se k němu osud zachoval nefér.
Upřímně – zažil i bolavější křivdy.
Skromný vnuk moravského zemského rabína se aktivně podílel na vědecké senzaci, která bez přehánění zcela obrátila dějiny lidstva. Spoluobjevitel jaderného štěpení byl přítelem Alberta Einsteina, svou prací inspiroval velikány typu nositele Nobelovy ceny Nielse Bohra, vedle Roberta Oppenheimera pracoval i s fyzikálními esy Enricem Fermim či Wernerem Heisenbergem. Navzdory svému až cimrmanovsky pestrému životopisu se na něj však zapomnělo.
Rozhodně ne jeho vinou.
Blízké před holokaustem nezachránil
Přemlouval. Prosil. Vysvětloval. Křičel.
Nic nezabralo.
Uznávaný mladý vědec Georg se v podzimních plískanicích roku 1938 stavil doma v Alexovicích u Ivančic, aby přesvědčil své blízké k odchodu ze země. K českým i moravským Židům už tou dobou natahoval své smrtonosné pařáty Adolf Hitler, světaznalý třicátník dobře chápal, co to znamená.
Jeho nejmilejší bohužel ne.
Georgův tatínek i s tetou Sarah tak brzy zahynuli v Terezíně, maminka skončila v Osvětimi, při transportu do Rigy přišla o život i sestra Edith, stopy bratrance Armina zmizely v lágru Majdanek. Georgovo naléhání vyslyšel pouze bratr Friedrich: těhotnou manželku odvezl do Anglie, sám se však ještě jednou v březnu 1939 na Moravu vrátil; a po hádce s nacisty, kteří rodině vzali textilní továrnu, spáchal sebevraždu.
Georg se z tak šílených ztrát nikdy nevzpamatoval.
Totalitními režimy hluboce opovrhoval, dokázal je prokouknout. Už v roce 1934 prorokoval, že Hitler rozpoutá světovou válku. A bolavou zkušenost získal i s jinou diktaturou – zhruba ve stejné době nadvakrát zamířil coby levicově založený idealista do Sovětského svazu, při práci na univerzitě v Charkově z komunistického opojení nadobro prozřel. Když se NKVD zanedlouho doslechla o jeho kritických slovech směrem ke Stalinovi, mohl být tuze rád, že to na rozdíl od jiných kolegů odskákal pouze vyhoštěním.
Podle některých svědectví to pak byl právě Placzek, kdo Oppenheimerovi v létě 1938 na ranči Perro Caliente popsal, co obnáší život v totalitních režimech. Nepřímo tak mohl v otci atomové bomby posílit přesvědčení, jak daleko lze v potrestání zla zajít.
„Poté, co Georg vylíčil poměry stalinských represí, Oppenheimer uznal, že jadernou bombu musí mít jako první Američané,“ řekl pro Brněnský deník Aleš Gottvald z Ústavu přístrojové techniky Akademie věd.
Atomový vědec jako Cimrman
Placzkovy zásluhy na vývoji zbraně všech zbraní mají pochopitelně i daleko jednoznačnější podobu. Šarmantní absolvent vídeňské univerzity ovládající deset jazyků přišel už ve 30. letech s několika významnými postřehy o jaderném štěpení, které ve své opěvované práci využil rakouský fyzik Otto Frisch. Podobně důležitý byl coby asistent i pro Bohra při jeho výzkumu jaderného štěpení izotopu U235.
Jsme ale zase u té podobnosti s Cimrmanem – oba slavní vědci o Čechově pomoci jaksi pomlčeli…
Svůj talent a vědomosti nicméně zřetelně projevil i v následujících letech. Už zkraje druhé světové války se při svém působení na Cornell University aktivně podílel na americkém nukleárním programu, později se dokonce s montrealskou teoretickou skupinou připojil k projektu Manhattan, utajenému vývoji atomové bomby.
Nejdřív pracoval na dálku z kanadského Chalk River, v květnu 1945 se na přání samotného Oppenheimera přestěhoval přímo do centra výzkumu v Los Alamos, kde ho povýšili na šéfa teoretického oddělení. 16. července 1945 byl v poušti Nového Mexika jedním z mála očitých svědků prvního pokusného jaderného výbuchu.
Už o měsíc později letěly stejně koncipované pumy na Hirošimu a Nagasaki.
Odmítl donášet na Oppenheimera
S odstupem tolika let těžko soudit, jak Placzkovi bylo, když viděl záběry totálně zdemolovaných japonských měst. Jisté je, že z dlouhodobého pohledu mělo vedle osobních válečných ztrát i tohle vliv na jeho chřadnoucí psychiku.
Od druhé poloviny 40. let působil na univerzitě v Princetonu, přednášel v Itálii. To už ho trápila maniodepresivní psychóza. Když se v Americe naplno rozjel mccarthismus, hanebně bezohledný hon na údajné sympatizanty s komunismem, novodobí inkvizitoři po Placzkovi požadovali, aby dodal usvědčující svědectví na Oppenheimera.
Odmítl.
Paradoxně právě tento slavný atomový fyzik a navíc blízký přítel mu následně neprodloužil smlouvu na Princetonu.
To už bylo na Placzkovy nervy moc.
Pár dnů po svých padesátinách odcestoval v říjnu 1955 na víkend do Evropy, původně snad aby si odpočinul. Místo toho ve Švýcarsku přesně před 70 lety zemřel. Příčiny jeho smrti dodnes nejsou známé. Oficiálně šlo o infarkt, dodnes se ovšem spekuluje i o sebevraždě.
Jsou tíhy složené z bolestí, křivd a výčitek, které rostou a rostou.
Jsou tíhy, které se nedají unést.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Bude s hnutím ANO opravdu líp? Babiš chce boj se šedou ekonomikou, ve velkém mají růst platy
