Chaloupky, kavárny, hostel. Když před deseti lety zakládala své studio, málokdo tušil, že se Denisa Strmisková stane brzy jedním z nejvýraznějších jmen českého interiérového designu. Se zadáním pro prostor Long Story Short si otevřela dveře k dalším realizacím po celé republice.
„Byla to velká škola a velká výzva,“ vzpomíná na své začátky. Dnes má za sebou výrazné projekty, které spojují historii s moderními prvky, a její práce se vyznačuje jemností, promyšleností, citem a přetrvávající hodnotou.
„Lidé se vracejí na místa, která jsme vytvořili,“ říká Strmisková a dodává, že zpětná vazba, která přichází v delším časovém horizontu, jí dodává energii a smysl pro její práci.
V té se vyhýbá rychlým trendům, které rychle vyšumějí. „Myslím, že bychom měli přemýšlet o designu v dlouhodobém horizontu. Chci, aby interiéry, které navrhuji, byly stále aktuální i za padesát let,“ říká. Tento přístup, který neklade důraz na sezonní výstřelky, ale na kvalitu a nadčasovost, ji odlišuje od mnoha jiných.
V rozhovoru pro Forbes se podělila o potřebě napojení se na klienta i svůj pohled na venkovský styl. Ten český vnímá jako rozmanitý, ale často nejednotný a její přístup spočívá v kultivování tohoto stylu tak, aby prostor měl atmosféru, ale zároveň se neztrácel v přehnaných klišé.
„Historie Česka se hodně podepsala na tom, jak venkov vypadá, ale lidé se začínají více zajímat o kvalitní design a kultivovanější přístupy,“ komentuje Strmisková, která ve své práci kombinuje přírodní materiály, jako je dřevo nebo kámen, s moderními prvky, které dodávají prostoru svěžest a nadčasovost.
Foto KubicekStudio
Je to deset let, co jste založila své vlastní studio. Jak byste těch deset let popsala?
Začínala jsem úplně sama a rovnou s velkým projektem pro olomoucký prostor Long Story Short. Byla to velká škola, výzva a zkušenost. Příprava projektu trvala dva roky. Díkybohu to skončilo úspěšně a celé studio to nastartovalo.
Vraťme se k němu. Jaký byl váš první projekt?
Byl viditelný, podařilo se nám ho dostat do povědomí po celé republice. Na to jsem pak navázala dalšími projekty a jsem ráda, že se to dotklo odvětví veřejného prostoru, gastronomie, ubytování. To je směr, kterému se dál věnujeme a na který se soustřeďujeme.
I po těch deseti letech mi stále chodí zpětná vazba, že se lidé vracejí na místa, která jsme vytvořili, nebo je navštěvují. Dodává mi to energii a smysl, když zpětnou vazbu dostávám v delším horizontu. Naplňuje to mou touhu, aby daný interiér obstál v čase.
Od té doby jste realizovala spoustu projektů po celé republice – Brno, Český Krumlov, Praha. Podle čeho si projekty vybíráte?
Podle zadání a podle toho, jak mě osloví téma. Je to i o pocitu, porozumění a souznění s klienty. Když mám pocit, že jsme na stejné vlně, že jejich vizi dokážu naplnit, a často přicházejí s tím, že už znají naši práci a chtějí svůj podnik mít v tom stylu, který tvoříme, tak to je pro mě signál. Mám ráda rekonstrukce starších prostor nebo míst s historickým pozadím. To je směr, kterým se ubíráme, a baví nás to.
V čem spočívá napojení na klienta?
Poznám to docela rychle. U těchto projektů je důležitý úzký kontakt s klientem, protože trvá rok nebo dva, než se projekt realizuje, a setkáváme se s klientem pravidelně. Je třeba, abychom si sedli na lidské úrovni. Můj přístup je velmi kontaktní a jdu do hloubky.
Abychom dobře komunikovali, dokázali se otevřít a probírali i komplikované situace při realizaci, je třeba být společně naladění. Tento proces je hodně o spolupráci, o vzájemném sdílení vize a fantazírování.
Zmínila jste, že se zaměřujete na rekonstrukce. Čím vás lákají tyto projekty?
Baví mě práce s historií, oprašování starých prostor, jejich kombinace s moderními prvky. Spojení moderního designu s historickými prvky dává místům úžasnou atmosféru, kterou moderní design sám o sobě nikdy nedosáhne. Historie a patina míst jsou pro mě velmi inspirující.
Čím?
Často navštěvuju design weeky, třeba v Itálii, a znám staré paláce, kde do toho zajímavým způsobem vstupují s moderním designem. Nebojí se radikálního designu a barev a pak vytvářejí velmi zajímavý vztah se starším prostorem.
To mě vždycky fascinovalo a ráda to používám i u nás. U starších prostor se všichni drží zkrátka a neumějí s nimi pracovat. Já ale myslím, že by tam interiérová linka mohla být odvážnější a zajímavější, tak aby prostor dostal sílu, názor a šmrnc.
Dáte mi konkrétní příklad?
Před měsícem jsme otevírali Antonínovo pekařství na náměstí Míru. Měla jsem za úkol redesign celé sítě pekařství, což byla modelová situace pro extrémní vyvážení mezi zavedenou značkou, která měla velkou klientskou základnu zvyklou na určitý styl, a historickým prostorem, který byl krásně zrekonstruován.
Byla to jemná práce, aby se povedlo vše vybalancovat – aby se neztratila značka, aby to nebyl šok pro zákazníky, aby tam byl znát moderní šmrnc a refresh.
Vidíte v těchto projektech konkrétní podpis vaší práce?
Lidé mi říkají, že poznají moji práci podle stylu. Ale já to sama nedokážu komentovat. Každý projekt je pro mě jiný, nesnažím se opakovat stejné prvky nebo používat šedočernou paletu barev ve všech projektech. Snažím se přistoupit ke každému projektu individuálně. Každý projekt vzniká zcela nově, od čistého listu papíru. Jestli to pak tvoří dohromady nějaký rukopis, tak jedině dobře.
Viděla jsem hudební klip, kde jste dělala scénografii. Máte ji původně vystudovanou, vracíte se k ní někdy?
Ne, už se věnuji jen studiu. Můj background ve scénografii se projevuje ve způsobu, jak přistupuji k navrhování, jakým způsobem uvažuju o celkovém prostoru a jak chci dosáhnout cíle. Dává mi to jiný pohled na celý proces a přístup k práci.
Co nebo kdo ovlivnil tedy váš přístup k interiérovému designu?
Moje máma má obrovský talent na vytváření útulného prostředí doma i v naší chalupě v Jeseníkách. To ovlivnilo můj přístup k práci a myslím, že díky ní mám v sobě cit pro detaily.
Lidé na vaši práci nešetří chválou. Cituji jednu vaši klientku: „Denisa má schopnost ochránit projekty tak, aby se atmosféra, která místo definuje, nevytratila.“ Za svoji práci máte i spoustu ocenění. Jak to vnímáte?
Zpětná vazba od klientů je pro mě číslo jedna. Jde o to, aby na konci byli spokojeni, abychom došli k řešení, ve kterém se cítí dobře. My jejich představám dáváme tvář a to je o dlouhé a úzké spolupráci s klientem. Není to jenom o vybavení, barvách a světelné atmosféře, ale je to o celé filozofii a o tom, co tam lidé mají prožít třeba během večeře.
Ze spousty mých klientů se stanou přátelé, ten proces nás sblíží. Z ocenění mám samozřejmě velkou radost, ale není to pro mě priorita. Třetí důležitá věc je, abych byla spokojená s naším portfoliem projektů. Abych si řekla, že to byla dobrá rozhodnutí a abych si zatím i retrospektivně stála.
Kde hledáte inspiraci?
Nefixuju se jen na český trh. Na veletrzích sbírám spoustu různých značek, novinek, podnětů. Minulý týden jsem byla v Kodani na 3daysofdesign, kde jsme zase objevili spoustu nových věcí. Snažím se nebýt ve smyčce několika značek, abychom je netočili v interiérech pořád dokola.
Stále se osvěžujeme a přinášíme nové věci. Dodavatelé jsou v tomhle ohledu vstřícní a flexibilní, zvyklí komunikovat s designéry z celého světa. Zaměřuju se na evropský trh a moc mě neoslovuje nábytek z dálek.
Je možné vypozorovat trendy?
Jsou tu nějaké linie, které by se daly označit jako trendy. Barvy, přístupy, styl. Já raději přemýšlím o interiéru z dlouhodobější perspektivy. Ráda bych přišla na místo třeba za deset let a řekla si, že to je pořád aktuální. Aby v tom nebyl jen nějaký sezonní výstřelek, který sice vzbudil wow efekt, ale rychle vyšuměl.
Snažím se, aby návrhy měly dlouhodobý charakter třeba pomocí kvalitních kusů nábytku. Může to být třeba design ze sedmdesátých let, ale musí to mít kvalitu a sílu.
Mám pocit, že často právě nevíme, jak přistoupit k interiéru chalupy, která je zděděná a jednotlivé prvky v ní mají svou historii…
Ráda v interiéru použiju vintage kousek, který už má patinu času. Když mám možnost, procházím bazary nebo komunikuji se starožitníky. Dává to prostoru zajímavý efekt, trochu to narušuje jednotnost nově vybavených prostorů a dodává autentické detaily.
Rustikální styl je charakterizován třeba kachlovými kamny nebo masivním dřevem. Já se chalupářství snažím netlačit na sílu. Spíš chci prostor udělat jemnější, minimalističtější, ale stále s atmosférou a příjemným pocitem chalupy.
Používám i moderní design, třeba skandinávská svítidla, která krásně kontrastují s dřevem. Například pro Chaloupku Kořenov jsme použili židle dánské značky Frama a osvětlení od skandinávské značky Wästberg.
Jak se vám daří udržet rovnováhu mezi ctěním historie a moderním designem?
Když už jsme zabředli do nějakých detailů, vždycky se vrátím k základní myšlence a atmosféře, kterou chceme vytvořit. Můj background ve scénografii mi pomáhá v tom, že se vždycky vrátím k celkovému pohledu na prostor.
U Chaloupky jsme se snažili udržet materiály co nejjednodušší, žádné zbytečné dekorace. Použili jsme dřeva, která k chalupám patří, a kombinovali jsme je ve třech až čtyřech odstínech, ale stále s citem pro jednoduchost.
S klientkou jsme se hned na začátku dohodly, že rustikální styl nebude tím, co chceme. Šlo spíš o pocit pohodlí, tepla, uvolnění, ale stále jemnou moderní formou.
Český venkov je architektonicky dost nejednotný. Máte pocit, že se to začíná měnit, že lidé se k tomu více přibližují a chtějí to kultivovat?
Historie Česka se hodně podepsala na tom, jak to vypadá. Ale lidé se začínají více zajímat o kvalitní design a kultivovanější přístupy. V současnosti je větší chuť pracovat na kvalitě a hodnotě.
Co je základem pro vytvoření vzdušného prostoru ve starých chalupách nebo statcích?
Klíčová je jednoduchost a promyšlenost. Záleží na klientovi, ráda tomu dám fakt velkou péči. Pracuji s materiály, které prostoru dodají určitou lehkost.
Jsou materiály, které na venkov vyloženě patří?
Přírodní materiály, jako je dřevo, kámen a kvalitní textilie. Důležité je také, aby prostor nebyl přetížený dekoracemi, ale aby každý prvek měl svůj účel a vnášel do prostoru příjemnou atmosféru.
Jak vnímáte trend „quiet luxury“ (nenápadná elegance bez zjevných projevů bohatství, pozn. red.)?
Se mnou rezonuje a lidé začínají více investovat do kvalitních kusů nábytku a designu, které mají dlouhodobou hodnotu. Každý projekt, který děláme, se snažíme nasměrovat k tomu, aby to, co navrhujeme, vydrželo nejen několik let, ale celé generace. Je lepší investovat do jedné kvalitní věci, která bude mít hodnotu i za padesát let. Jsou to i ty artikly, podle kterých poznáte, že člověk má vkus.
Umíme přemýšlet v dlouhodobém horizontu, nebo podléháme trendům?
Hodně lidí přemýšlí o tom, co by mělo být nyní v jejich interiéru podle období jejich života. Například ve Francii nebo v Itálii jsem ale byla v úžasných bytech, kde byl nábytek od Vitry, nebo svítidla od Arne Jakobsena a říkali, že to mají po tetičce nebo po dědečkovi, který byl architekt.
Vím, že to křeslo stálo třeba 250 tisíc a že bude pořád skvělé za padesát let. Dává mi smysl přemýšlet o věcech, které vydrží, překonají generace a pořád zůstanou aktuální. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby si u nás lidé vytvořili takový mindset, přemýšleli o interiéru v globálním, dlouhodobějším měřítku.
Člověk nepotřebuje vše, co si myslí, že potřebuje. Teď pracuji na projektu v centru Brna, kde jsme vybrali úžasná svítidla. I tam padlo, že klient říkal, že tenhle byt nikdy neopustí, že to bude vždycky součást toho bytu. A jsem ráda, že se nám to podařilo obhájit i v rámci našeho myšlení.
Stalo se vám někdy, že byste se s klientem dostala do slepé uličky?
Je důležité dát si načas a opravdu porozumět tomu, co klienti potřebují, aby výsledek byl autentický a odpovídal jejich vnitřním potřebám. Je to dlouhodobý proces, který zahrnuje i zkoumání emocí a podvědomí klienta. Design je o hledání rovnováhy mezi tím, co je komfortní a známé, a tím, co je nové, co může vyvést klienty z jejich komfortní zóny.
Snažím se naslouchat jejich pocitům a přizpůsobit tomu návrh. Často to znamená vyzvat klienty k tomu, aby přemýšleli jinak a odvážněji, a to nejen o estetice, ale i o funkčnosti prostoru. Tento proces zahrnuje hodně empatie a otevřenosti.
Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?
Teď pracujeme na dvou projektech, které budou hodně barevné. Líbí se mi, že tento impulz přišel od klientů. Dostali nás do tohoto kontextu výrazných materiálů a barev a já jsem za to ráda.
The post Češi se učí být vkusní. Skandinávci to mají v DNA, říká interiérová designérka appeared first on Forbes.
