Do roku 2018 byla filantropie v Česku spíš okrajovou záležitostí – drobné dary, závislost na grantech a omezený dopad. Pak ale přišli manželé Dvořákovi, Vlčkovi a bratři Walachové, kteří změnili pravidla hry. S miliardovými nadačními kapitály nastartovali tichou revoluci, která proměňuje českou společnost napříč generacemi. Nadace už nejsou jen zdrojem jednorázové pomoci, ale stávají se silnými institucemi s ambicí měnit svět trvale.
Před rokem 2018 byla česká filantropická scéna víceméně stabilní a předvídatelná. Dominovaly jí organizace, které vznikaly krátce po roce 1989, či dokonce ještě před ním, jako Hlávkova nadace, Vzdělávací nadace Jana Husa, Open Society Fund Prague nebo Výbor dobré vůle. K nim se přidávaly firemní nadace typu Nadace České spořitelny, Nadace OKD či Nadace Agrofert.
Významnější strukturální změny nepřicházely – sektor byl závislý na dotacích, veřejných grantech nebo pravidelném přísunu financí od zakladatelů.
Ačkoli už po roce 2005 začaly vznikat první rodinné nadace, jako je Nadace Proměny nebo Bakala Foundation, jejich dopad byl omezený velikostí a závislostí na průběžném financování z institucionálních grantů nebo ze strany jejich zakladatelů. Autonomie a nezávislost filantropických projektů tak byly spíše iluzorní.
Nová éra české filantropie
Právě v roce 2018 nastal zlom. Manželé Dvořákovi, působící v oblasti vědy a chemie, se rozhodli vložit dvě stě milionů korun do vlastní Nadace Experientia. Nešlo však o symbolické gesto. Peníze se staly základním kamenem takzvaného nadačního kapitálu – endowmentu, z jehož výnosu má být nadace financována „navěky“.
„Chtěli jsme, aby nadace měla dlouhodobý dopad a mohla fungovat nezávisle na nás, protože jedině dlouhodobá podpora vědy může mít skutečný dopad,“ říká Hana Dvořáková.
Takový krok neměl v českém prostředí obdoby – do té doby nebylo zvykem, aby se jednotlivci v takovém rozsahu vzdávali vlastnictví a kontroly nad svým majetkem ve prospěch veřejného účelu.
A Dvořákovi nezůstali osamoceni dlouho. V roce 2021 je následovali manželé Vlčkovi, kteří do Nadace rodiny Vlčkových vložili 1,5 miliardy korun. V roce 2022 pak bratři Walachové, kteří darovali přes 1,8 miliardy korun své 3W Foundation.
V posledních letech se tak o filantropii mluví stále častěji. Mnoho byznysmenů, hlavně těch mladších, ji vnímá jako nedílnou součást svých aktivit.
„K těm nejviditelnějším filantropům dnes patří například Nadace rodiny Vlčkových, která usiluje o systémovou změnu dětské paliativní péče a zároveň o záchranu památky Cibulka, nebo řada dalších osobností – Libor Winkler, Martin Vohánka či Jan Barta, kteří prostřednictvím individuálních aktivit nebo iniciativ, jako je Aliance pro moderní stát, prosazují širší společenské změny,“ jmenuje Dagmar Goldmannová, ředitelka Nadačního fondu Via Clarita, kterou jsme i letos zařadili do žebříčku nejvlivnějších žen Česka.
Výraznou roli podle ní hrají i etablovaní podnikatelé jako Karel Komárek, rodina Kellnerových, Walachových či Daniel Křetínský. Dlouhodobě a ve značném rozsahu přispívají také filantropové jako Baudišovi, Kučerovi nebo Bakalovi. „A jmenovat bychom mohli další desítky filantropů – a to je dobrá zpráva,“ konstatuje Goldmannová.
Endowment je majetek, který nadace nevyčerpá, ale investuje ho a využívá jen výnosy z těchto investic. Díky tomu může fungovat dlouhodobě a nezávisle, protože není závislá na dárcích ani na grantech. Pokud je majetek spravován dobře, může nadace z těchto výnosů financovat své aktivity prakticky navěky.
„Motivace filantropů bývá různorodá,“ dodává Goldmannová. Podle ní na začátku často stojí chuť vracet společnosti část svého úspěchu – podobně jako tomu bylo u manželů Dvořákových.
„Impulzem může být i silná osobní zkušenost, například vážné onemocnění v rodině,“ doplňuje. Motivací však podle ní bývá také snaha reagovat na konkrétní společenský problém – ať už jde o podporu demokracie, nezávislých médií, nebo reformu vzdělávání, které zaostává za tempem současného vývoje. Významnou roli podle ní může hrát i citový vztah k určité kulturní památce.
„Pro některé podnikatele se pak filantropie stává novou ‚náplní života‘ po exitu z byznysu, případně nástrojem pro zapojení dalších členů rodiny do společensky prospěšných aktivit,“ dodává.
Nový model přístupu k filantropii – systematický, dlouhodobý a kapitálově vybavený – znamenal konec „rozdávání z výplat“ a příchod éry, kdy nadace samy investují, plánují, ovlivňují a přežívají své zakladatele. Z podpůrných struktur se staly instituce, které neslouží jen jako distribuční mechanismy, ale představují nezávislé sebevědomé hráče.
Nadace a nadační fondy vznikají stále častěji, někdy s mediální pozorností, jako například Nadace pro podporu České filharmonie, někdy bez ní, třeba Nadace Acta Non Verba. Změnám napomáhá i legislativní vývoj. Nový občanský zákoník, který vstoupil v platnost před deseti lety, otevřel filantropickým strukturám zcela nové možnosti.
„Na rozdíl od předchozí právní úpravy, která platila do roku 2014, je současná úprava nadačního práva v novém občanském zákoníku výrazně liberálnější, poskytuje tedy zakladatelům daleko větší prostor nastavit pravidla tak, aby odpovídala jejich představám,“ říká Vlastimil Pihera, advokát a partner v kanceláři Kocián Šolc Balaštík.
Tento posun potvrzuje i právník Bohumil Havel z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Podle něj se český vývoj nijak nevymyká evropským trendům. „Nadační právo je dynamicky se vyvíjející obor, který v celé Evropě reaguje na rostoucí význam správy soukromého i rodinného majetku prostřednictvím nadací,“ vysvětluje.
Právě otevření nadací pro soukromé účely vedlo k rozsáhlým změnám v Rakousku, Polsku nebo Lichtenštejnsku – a v Česku k jejich ukotvení v rámci nového občanského zákoníku.
Havel zároveň upozorňuje, že větší právní volnost přinesla i potřebu etické autoregulace. Příkladem je Český nadační kodex, který stanovuje standardy pro odpovědnou správu nadací. Liberální právní rámec podle něj umožňuje vznik nadací nejen miliardářům, ale i běžným občanům – a přispívá k tomu, že se filantropie stává nedílnou součástí občanské společnosti.
Vlastimil Pihera zároveň připomíná, že novost nese i určité výzvy. „Jako každá nová právní úprava vyvolává i nadační právo spíše technické otázky – například povahu ustanovení o střetu zájmů nebo rozsah aplikace pravidel na nadační fondy. Je to stále relativně nový a spíše minoritní právní obor, který se zatím nemůže opřít o dostatek literatury ani ustálené judikatury. V tomto ohledu je nadační právo poněkud rizikovější,“ konstatuje Pihera.
Na vědu, zdraví i kulturu
Tok financí je různorodý. Ačkoli je velmi častá pomoc v sociální oblasti se zaměřením na osoby v tíživé situaci, ať už to jsou lidé s postižením, senioři, či samoživitelky, stále častěji podle Goldmannové míří pozornost také do vzdělávání.
„Kromě zaměření na velké systémové změny jsou vidět také projekty v oblasti neformálního a alternativního vzdělávání. Důležitá je oblast podpory zdraví, léčby nemocí, rozvoj paliativní péče nebo podpory duševního zdraví. Filantropové podporují také veřejný prostor a životní prostředí, místní komunity, veřejné parky, ekologii, udržitelnost a kulturu,“ jmenuje.
V této oblasti je vidět třeba obrovský úspěch fundraisingové kampaně Nadace pro rozvoj České filharmonie. V posledních letech v reakci na geopolitický vývoj stoupá podpora demokracie a občanské společnosti a také podpora médií.
„Co se týče trendů, stále více dárců přemýšlí o dopadu a dlouhodobé udržitelnosti projektů, které podporují. Častěji je také zájem o měření efektivity. Vidíme rovněž více mladých dárců, lidé se chtějí přímo účastnit projektů, které podporují. Přibývá také filantropů, kteří kombinují dary a podnikatelský přístup. Zajímavou formou filantropie je i účast ve správních radách nebo v poradních orgánech různých filantropických projektů,“ zmiňuje Goldmannová.
Velké změny přináší rovněž rychlý rozvoj digitalizace – platformy jako Donio a Darujme.cz zrychlují a mění způsob zapojení dárců.
Když filantropie vadí
Nová éra filantropie však nemá jen podporovatele. Jak vysvětluje advokát Pihera, nadace a podobné struktury byly už historicky kritizovány především kvůli tomu, že představují formu autonomního, „obživlého“ majetku, který se v čase nevyhnutelně vzdaluje vůli svého zakladatele.
„Kritici argumentují, že může docházet k posunu účelu, kdy nadace přestává sloužit původnímu záměru a začíná fungovat primárně sama pro sebe, že je majetek v nadacích časem využíván neefektivně, v rozporu se zájmy zakladatelů i širší společnosti,“ upřesňuje.
V současnosti se pozornost přesouvá zejména na velké nestátní neziskové organizace, které získávají takový vliv, že dokážou prosazovat politické agendy téměř na úrovni státu, aniž by byly podrobeny standardní veřejné, ideálně demokratické, kontrole.
„Neziskové organizace často ovlivňují veřejné politiky i směřování mezinárodních institucí, ačkoli nejsou voleny, a tudíž nenesou odpovědnost vůči voličům. Jejich vnitřní řízení bývá netransparentní, rozhodovací pravomoci jsou často koncentrovány v úzkém vedení nebo ve správních radách, bez širší účasti členů či příjemců pomoci. Zároveň jsou často závislé na financování od vlád, korporací nebo soukromých nadací, což může ovlivňovat jejich agendu a zpochybňovat jejich nezávislost,“ vysvětluje Pihera důvody, proč mohou být někomu tyto organizace trnem v oku.
Ne všechny přežijí
Budoucnost české filantropie bude podle odborníků do značné míry evoluční. „Pomalu bude stoupat objem majetku spravovaného nadacemi. Není důvod pochybovat o tom, že nadace budou vznikat tak, jak roste soukromý kapitál,“ předpokládá Goldmannová.
Zároveň ale upozorňuje, že sektor čeká i určitá přirozená selekce. V nejbližších letech podle ní pravděpodobně zanikne řada nadačních fondů, které nejsou dostatečně kapitalizované a nemají stabilní model fungování. „Lze očekávat, že některé nadace a nadační fondy se budou z těchto důvodů slučovat,“ doplňuje.
Vlastimil Pihera očekává, že v horizontu pěti až deseti let dojde také k technické novele nadačního práva v občanském zákoníku. Cílem bude upřesnění a zjednodušení pravidel fungování nadací a fondů. Mnohem větší nejistotu ale podle něj představuje daňová oblast.
„Stát může ovlivnit růst filantropie především daňovými pobídkami nebo naopak zvýšením míry zdanění,“ říká Pihera. Podle něj budou zásadní i úvahy o zavedení dědických nebo majetkových daní, které Česko na rozdíl od řady evropských zemí zatím nemá.
Filantropie se tak v následujících letech bude dál profesionalizovat, zahušťovat a diverzifikovat. Její stabilita a další rozvoj však budou záviset nejen na ochotě dárců, ale i na tom, jaký rámec jí nastaví stát – a jak na něj filantropický sektor dokáže reagovat.
The post Česká filantropie dospěla. Místo jednorázových darů chce pomáhat navěky appeared first on Forbes.
