"Anglický vzdělávací systém je oproti českému postaven na větší selektivitě, ale zároveň si zakládá na mnohem větší transparentnosti," tvrdí předseda správní rady soukromých gymnázií PORG Martin Roman. Tajemství podle něj tkví v centralizaci závěrečných zkoušek na střední škole, které pak jasně vytyčí další vzdělávací cestu absolventa.
"Kolem šestnácti let většina mladých v Anglii absolvuje státní centralizované zkoušky GCSE (General Certificate of Secondary Education - pozn. red.), které ověřují široký záběr znalostí," říká Roman.
Ne všichni je však složí - zkouška se skládá ze sedmi až deseti předmětů a má jedinou obtížnost. Je tak přirozeně selektivní. "Je to tak dobře, neexistuje jednotný test, který by udělala celá populace, to by museli sčítat maximálně jedna plus jedna," tvrdí Roman.
Po GCSE následují dva roky specializace. Zhruba 40 procent studentů pokračuje akademickou cestou skrze náročné a centralizovaně opravované zkoušky A-Levels, přes které se mohou dostat na univerzity. Každý student skládá testy ze tří až čtyř předmětů, přičemž každá zkouška má několik částí. "Ty probíhají v různých týdnech, aby se zvýšila šance na úspěch, pokud student nemá zrovna svůj den," dodává k systému předseda správní rady.
"Centrálně opravované maturity a obecně zkoušky bych českému školství přičaroval hned. Je to klíčová reforma, která by zvýšila kvalitu, férovost a důvěryhodnost výsledků," říká Roman. Argumentuje tím, že učitelská hodnocení jsou často zkreslená. Podle něj se v Anglii zjistilo, že učitelé nadhodnocují studijní kompetence žáků v průměru o 1,75 stupně. "To za mě ukazuje, proč je třeba se spoléhat na externí testování," dodává Roman.
Jednotnost a transparentnost, ale také stres
Specifikem britského systému je, že univerzity nepřijímají studenty na základě dalších přijímaček (s výjimkou Oxfordu a Cambridge). Místo toho zveřejňují požadavky na výsledky A-Levels. "Například na Cambridge musíte mít tři známky A* pro medicínu, zatímco méně prestižní školy přijímají i studenty se známkami C," říká Roman.
Podle něj jde o transparentní systém. Všechny požadavky jsou dostupné online. "Univerzita přesně ví, jaký výkon od studenta očekávat, a student zase ví, co musí splnit. Díky tomu je britský model spravedlivější," hodnotí Roman.
Stres z přijímaček a maturit je v Anglii velký, a to zejména v Londýně. Podle Romana je ale trocha stresu nezbytná. "Když děti nezažijí stres, nezažijí ani úspěch. Není to snadné, ale je to fér." Dodává, že společenský tlak je v Anglii často ještě silnější než v Česku. "Rodiče se od určitého věku dítěte baví jen o tom, kam dítě přihlásit. A někdy řeší, jestli se může učit na Štědrý den jen tři hodiny, že by si trochu odpočinula, to je dost šílené," dodává Martin Roman.
Centralizace, ale i autonomie v Německu
V Německu je školství v kompetenci spolkových zemí a pravidla se liší. Například maturita (Abitur) se ve většině spolkových zemí píše podle jednotných pravidel. Nejde sice o jednu celonárodní zkoušku, ale země sdílejí společné úlohy a řídí se centrálně stanovenými standardy. Především v klíčových předmětech, jako je matematika, němčina nebo cizí jazyk.
Cílem je, aby byly výsledky mezi jednotlivými regiony porovnatelné a spravedlivé. Podle odborníků to přineslo větší důvěru ve výsledky i úsporu nákladů. Přesto si některé spolkové země, jako Berlín nebo Brémy, zachovaly větší volnost a v některých částech zkoušky si pravidla upravují po svém.
Podle německé politoložky Marie Fuchs rozhoduje o přijetí často průměr ze čtvrté nebo šesté třídy. "V Berlíně a Braniborsku mohou ti nejlepší odejít na gymnázium. Někdy se požaduje i doporučení od třídního učitele nebo motivační pohovor," popisuje Fuchs.
Stejně jako v České republice jsou i pro německé studenty maturitní zkoušky psychickou zátěží. Němečtí psychologové řeší stejné obavy jako ti čeští. Psychoterapeutka Nady Mirian varuje před extrémní zátěží pro cizince, kteří navíc často zápasí s nedostatečnou jazykovou kompetencí. Doporučení jsou obdobná jako v Česku. Studenti píší zkoušky "nanečisto", trénují dechová cvičení a snaží se během zkoušky vytvořit si prostor pro zklidnění.
Polská osmá třída a centrální maturita
V Polsku probíhá rozhodování o dalším vzdělávání po ukončení osmé třídy. "Všichni žáci skládají takzvané egzamin osmoklasisty. Je to doslova zkouška osmáků a na ní závisí úplně všechno," říká analytik Jan Lupoměský. Zkouška obsahuje polštinu, matematiku a cizí jazyk. Testy jsou celostátní, standardizované a slouží jako hlavní kritérium pro přijetí na střední školy.
Každá škola stanoví bodovou hranici pro přijetí a uchazeči se řadí do pořadníku podle získaných bodů. V oblíbených regionech, jako je Varšava, vzniká výrazný tlak na prestižní střední školy. Podobně jako v Česku se tam na některé obory hlásí mnohonásobně více žáků, než kolik školní kapacity dovolují.
Maturitní testy (Matura) jsou připravovány centrálně a opravovány externě. Výsledky těchto zkoušek mají rozhodující váhu při přijetí na vysoké školy. Na rozdíl od České republiky univerzity v Polsku nepořádají další přijímací zkoušky. Výjimku tvoří pouze specifické obory, jako je umění, architektura nebo sport. Každá vysoká škola si přitom sama stanovuje, které maturitní předměty a jaké výsledky jsou podmínkou pro přijetí na konkrétní obor.
Polští odborníci letošní maturity vesměs chválí. Rodiče však podobně jako v Česku poukazují na nedostatky, zejména na nedostatečnou komunikaci nových pravidel směrem k maturantům. Studenti sdílejí své názory na letošní maturity na sociálních sítích. Mnozí z nich považují některé úlohy zejména z matematiky za příliš jednoduché a banální.
Obecně lze říct, že Polsko čelí při tvorbě centrálních testů obdobným problémům jako Česko s Cermatem, přičemž na rozdíl od české maturity je ta polská ale zároveň vstupenkou na vysokou školu.
