Česko je jednou ze světových velmocí umělého oplodnění. Láká na ceny i rychlost

Přistání na pražském letišti, řidič s cedulkou, transfer do hotelu, krátký odpočinek a pak přesně načasovaná návštěva. Cestovatelovou misí není podpis smlouvy ani jednání s investory. Je to v ideálním případě pozitivní těhotenský test. V posledních letech se z tohoto scénáře stal jeden z nejzajímavějších exportních artiklů českého zdravotnictví, a tak se druhý díl seriálu o reprodukční medicíně věnuje zahraniční poptávce po léčbě neplodnosti v Česku.

Česko je exportní země. Vyvážíme auta, pivo… a také naději. V případě umělého oplodnění (IVF) dokonce naději ve velmi konkrétní podobě, tedy v podobě embrya uloženého v tekutém dusíku při minus 196 stupních.

V Česku jsme si vybudovali pověst mekky pro IVF. Zahraniční pacienti si do Česka přijíždějí pro šanci, která se v jejich zemi zdá menší, dražší nebo legislativně zavřená. A do hry vstupuje mnoho dalších faktorů. Koordinace, logistika, psychologický komfort, jazyk, schopnost být v kontaktu na dálku, a hlavně udržet klienta v dobré psychické i fyzické kondici.

Právě tady se objevují hráči jako Praga Medica, kteří nestavějí laboratoře ani neprovádějí punkce, ale umějí medicínu zabalit do prodejného produktu. Její ředitel Zdeněk Dvořák popisuje, že začátek bývá e-commerce: poptávka na webu, dotazník a rychlé zhodnocení anamnézy.

„Klientovi nabízíme krátkou online konzultaci přímo s lékařem. Během patnácti dvaceti minut proberou anamnézu a možnosti, které jsou zdarma,“ říká. IVF se v evropském měřítku proměnilo v konkurenční arénu, kde se o stejné klienty přetahuje několik zemí i desítky center. Bez prvního kroku zdarma se dnes řada hráčů jednoduše nechytá.

Vyhrává ten, kdo umí snížit tření. Administrativní, jazykové, časové, emoční.

„Klientům pomůžeme se zarezervováním správné léčby, vyzvednutím na letišti, zajistěním hotelu. Celkově je naším cílem, aby byl klient psychicky co nejvíc v pohodě, protože psychická pohoda je poměrně zásadní pro úspěšnost léčby,“ říká Dvořák.

Vyhrává ten, kdo umí snížit tření. Administrativní, jazykové, časové, emoční. Na české straně v aréně vítězí to nejdůležitější – reputace. Centra reprodukční medicíny si vybudovala jméno, které v zahraničí funguje jak z hlediska odbornosti, vybavenosti či dostupnosti, tak v poměru ceny a výkonu.

Matematika těhotenství

Abychom pochopili, proč se tahle reputace prodává, je potřeba podívat se na to, co IVF ve skutečnosti znamená z pohledu laboratoře. Embryolog Richard Honner, který spolupracoval i na tvorbě statistik Národního registru reprodukčního zdraví, říká, že u IVF hned po stimulaci začíná matematika.

Získá se určitý počet vajíček, ne všechna jsou zralá, ne všechna se oplodní a ne všechna embrya se dostanou do fáze blastocysty. Z Honnerových čísel vyplývá, že úspěšnost oplodnění zralých oocytů může být kolem 85 procent a do blastocysty se může dostat zhruba 40 až 50 procent embryí. Klient si tak kupuje řízený proces se zvyšující se šancí a přidaná hodnota kliniky je v tom, jak dobře umí ten proces vést.

V evropském kontextu se rovněž opakují tři proměnné. Kde je co legální, co je dostupné a co je rychlé.

„Zahraniční klienty přitahuje kombinace relativně liberální legislativy a velmi přísné kontroly kvality poskytované péče ze strany státu. Jsem si jistý, že hlavní důvod už není cenový aspekt. Je to jednak nastavení legislativy a díky tomu i obrovská praxe klinik v jednotlivých postupech. Je zcela nepochybné, že po Španělsku, které je ve světě číslo jedna, je Česká republika druhá země, kam se pacienti ze zahraničí jezdí léčit,“ říká Tonko Mardešić, ředitel pro léčebnou péči ve skupině Pronatal.

Pro řadu zahraničních klientů jsou však čísla magnet. Ve srovnání s jejich domácí realitou je rozdíl ceny IVF dramatický.

„Tenhle zákrok je u nás vlastně neskutečně levný. Bez léků 2800 eur (68 tisíc korun, pozn. red.),“ říká Dvořák. K tomu dodává, že léky vycházejí okolo dvou tisíc eur (49 tisíc korun, pozn. red.) na cyklus.

Srovnání je nejznatelnější u Spojených států. Dvořák zmiňuje, že v USA běžné ceny překračují dvacet pět tisíc dolarů (516 tisíc korun, pozn. red.) za jeden cyklus a že u dárcovských programů cena může vyšplhat až přes sto tisíc dolarů (2 066 000 korun, pozn. red.) za cyklus. „Střední program, který si u nás objednává asi nejvíc klientů, stojí okolo šesti tisíc eur (146 tisíc korun, pozn. red.),“ říká.

Praga Medica se specializuje na britský a německý trh. „Jezdí sem i lidé z Irska, ze Švýcarska, občas někdo z Rakouska, ze Skandinávie a míváme i lidi z Blízkého východu, Austrálie, Nového Zélandu, občas z Kanady,“ říká Dvořák.

Jedním dechem však oslovení odborníci dodávají, že Španělsko se svými klinikami hraje prim. „Jezdí tam ještě víc lidí než k nám,“ říká Dvořák. „Například Britové rádi jezdí do Španělska. Je tam hezky, obzvlášť když jsou kliniky u moře,“ konstatuje fakt, který se nedá přebít marketingem.

A přesto má Česko v něčem navrch. „Jsme zhruba o dvacet procent levnější než Španělsko,“ říká Dvořák. Česko je často také rychlejší. A v IVF někdy vyhrává právě to. Kratší dobu pryč z práce, méně dní v hotelu, méně nejistoty.

Jenže aby bylo jasné, proč je IVF exportním artiklem, musíme udělat krok zpět a podívat se na samotný český trh. Podle dat z Národního registru bylo v roce 2023 provedeno celkem 54 tisíc cyklů asistované reprodukce, z toho s cílem otěhotnět přibližně 41 tisíc. Průměrný věk žen při stimulaci byl 36,6 roku, u kryoembryotransferu (transferů embryí, která byla zmrazena, pozn. red.) 37,7 roku.

Během zhruba jedné dekády se podíl dětí narozených díky asistované reprodukci téměř zdvojnásobil. To už není okrajový segment. Reprodukovaná medicína se stala systémovou součástí porodnosti.

IVF center je dnes v Česku 48, zatímco ještě kolem roku 2007 jich bylo 26. „Strašně přibyla konkurence a z IVF se za tu dobu stal byznys,“ říká Dvořák. „Co já vím, obří kliniky nejsou zdaleka plné a o klienta je velký boj,“ dodává a ozřejmuje otevřený postoj českých klinik vůči zahraničním klientům.

„Jsou kliniky, které mají převážně zahraniční klientelu, nebo jsou zařízení jako my, kde to mají zhruba půl na půl, protože my máme i velmi významný podíl českých klientů,“ říká spolumajitel klinik Pronatal David Karásek.

Foto Pronatal

Spolumajitel klinik Pronatal David Karásek

Kliniky, které umějí zahraničním klientům vyhovět, však slaví úspěchy. „V Gennetu jsme byli na úrovni nárůstu téměř o deset procent z hlediska nových zahraničních pacientů. Primárně léčíme pacienty z Itálie, Anglie, Irska a Německa,“ říká Filip Doležel, ředitel pro asistovanou reprodukci ve společnosti Gennet.

Ředitel sítě klinik Praga Medica Dvořák říká, že IVF dnes tvoří „necelých deset procent“ aktivit jejich společnosti. Zároveň však uvádí, že jejich klienti za tyto služby loni utratili přes pět milionů eur. IVF je tedy pro ně segment, který buduje značku a přitahuje pozornost, ale finančně stojí vedle dalších oborů. Tým IVF tvoří kolem třiceti lidí.

Produkt, který se těžko kopíruje

V mnoha zemích není problém najít lékaře, kteří IVF nabízejí. Problém je najít systém, který umí proces standardizovat, optimalizovat, komunikovat a opakovat ve vysoké kvalitě. Pro IVF je třeba špičkové laboratorní prostředí, protokoly, kontrola kvality, vyškolený personál, a hlavně schopnost dělat stovky či tisíce cyklů s minimální variabilitou.

Když to umíte, vzniká exportní produkt, který se těžko kopíruje. A Česko si tuhle schopnost pečlivě vybudovalo.

Jednou z klíčových změn, díky nimž se IVF pro lidi ze zahraničí stalo dostupnějším, je možnost mrazení embryí. Dřív se často transferovalo čerstvé embryo, což u zahraničních klientů znamenalo delší pobyt, složitější synchronizaci a větší logistické tření. Dnes stále více lidí preferuje embryo zamrazit a transferovat v dalším cyklu.

„Mrazení je už tak pokročilé, že úspěšnost je stejná s mrazenými embryi jako s čerstvými,“ říká Dvořák. Embryo se uchovává při minus 196 stupních a kvalitní vitrifikace (zmrazení, pozn. red.) znamená, že drtivá většina buněk přežije rozmrazení.

„Devadesát devět procent oocytů by mělo rozmrazení přežít, pokud je to kvalitně odvedená práce. Pokud se blastocysta vyvine u padesáti procent čerstvých oocytů, u mrazených to bude třeba čtyřicet pět. Rozdíl je minimální,“ říká embryolog Honner.

Z hlediska exportu je to zásadní, protože mrazení umožňuje „oddělit“ jednotlivé fáze procesu. Klientka nemusí být fyzicky přítomná u všech kroků. Může přijet na klíčové části, zbytek se dá řídit na dálku, a embryo díky zmrazení „umí čekat“. A to je moment, kdy se IVF začíná chovat jako exportní služba, byť jde o biologický materiál a péči.

Vedle technologie a ceny je třetím pilířem legislativní rozdíl mezi zeměmi, které vytvářejí přeshraniční poptávku. „V Německu je to dokonce tak přísné, že lékaři ani nesmějí radit lidem. Nesmějí jim říci: ‚Vážená paní, bohužel vaše oocyty už nejsou kvalitní. Jste ideální na příjem darovaných vajíček, ale u nás darování není možné. Jeďte do některé země, kde to možné je‘,“ říká Karásek.

„V Česku děláme darování v anonymním režimu. Výhoda je, že umíme dárkyni kompenzovat. Většina zemí to má altruisticky s minimální kompenzací, například ve Finsku je to 400 eur (10 tisíc korun, pozn. red.). V Praze průměrně 35 tisíc korun. Chybí nám ale povinný registr dárců, který by limitoval počet darování. My máme vlastní registr a nepouštíme dárkyně na víc než pět darování, ale nevíme, kolik darovaly jinde. Je to hazard se zdravím dárkyně i genetický problém,“ říká Doležel.

Úspěšnost u dárcovských programů je podle Dvořáka mnohem vyšší než u pacientek s vlastními vajíčky. „Úspěšnost s dárcovskými programy je třeba šedesát až sedmdesát procent,“ říká. Zároveň ale doplňuje kontext. Jde o situaci, kdy se podaří vytvořit alespoň dvě „pěkná“ embrya a klientka pak absolvuje jeden nebo dva embryotransfery. Úspěch je důsledkem správné kombinace biologických a procesních faktorů.

Expanze

Reprodukční medicína je obor s vysokými fixními náklady a obřím konkurenčním bojem. Laboratoře, vybavení, inkubátory, kryosklady, čisté prostory, vyškolený personál, to všechno se musí platit bez ohledu na to, jestli je zrovna plno, nebo volno.

A když se v zemi postaví více center, než kolik domácí poptávka dlouhodobě uživí, začne být export logickým řešením. Zahraniční klienti pomáhají zaplnit kapacitu, rozprostřít fixní náklady a udržet tým v praxi. Zároveň ale zvyšují tlak na marketing, cenové nabídky, balíčky a na přidané služby.

Některé české společnosti už však se svými klinikami expandují i do zahraničí – skupina Pronatal už v roce 2017. „V rámci zahraniční klientely máme lidi z řady zemí, ale jsou dvě oblasti, které jsou dominantní, Německo a bývalá Jugoslávie. Říkali jsme si, jak trh ochráníme a jak zkvalitníme služby, a rozhodli jsme se, že zkusíme jít blíž k pacientům,“ říká Karásek.

První pracoviště bylo v Bosně ve městě Banja Luka. „Zjistili jsme, že to je výhodné jak z hlediska investičního, tak pro pacienty, medicínu a personál, protože výměna zkušeností je také velmi prospěšná. A tak jsme se rozhodli v tom pokračovat, s reprodukční medicínou jsme teď kromě Česka ve třech dalších zemích. A to je ta oblast bývalé Jugoslávie na čtyřech místech,“ dodává Karásek.

A výhled do budoucna? Podle Dvořáka už nebude cestovat pacientka, ale embrya. Jakmile se mrazení a logistika posunou ještě dál, může se model zdravotní turistiky proměnit. Místo aby klientka trávila čas v cizí zemi, může se větší část procesu přenést – samozřejmě v mezích medicíny a bezpečnosti – do režimu, kde se cestování minimalizuje. Přeshraniční transport se tak podle něj bude týkat spíš biologického materiálu než lidí.

The post Česko je jednou ze světových velmocí umělého oplodnění. Láká na ceny i rychlost appeared first on Forbes.