Čtyřiadvacátý duben byl pro většinu lidí obyčejný den, který si dnes už nevybaví. Kdyby si Tomáš Kůdela tehdy nepsal deník, možná by ani nevěděl, co je za den. Uprostřed oceánu je to totiž celkem fuk. „Přichází chmurné myšlenky. Představa nonstop kormidlování po dobu dalších šesti nebo více dní, když už teď jsem unavený a nevyspalý, je příšerná,“ stojí v mořeplavcových zápiscích z toho dne.