Zatímco západní demokracie plánují ekonomiku podle volebních cyklů, komunistická Čína se řídí dlouhodobými státními strategiemi. Hlavním nástrojem tamní vlády jsou pětiletky, přičemž o nadcházející, patnácté v pořadí, pro roky 2026 až 2030, se už intenzivně jedná.
Tyto plány formovaly čínské hospodářství, technologický průmysl i politickou strategii a postupně přetvářejí globální trhy. Podívejte se s námi, jak díky nim Čína změnila po ekonomické stránce sama sebe i svět.
Nejvyšší čínští představitelé se tento týden scházejí v Pekingu, aby stanovili strategické cíle a ambice země pro zbytek aktuální dekády. Na první pohled se může zdát, že jde jen o formální setkání stovek úředníků v oblecích. Historie však ukazuje, že jejich rozhodnutí často mění směr nejen domácí ekonomiky, ale i globálního trhu, jak píše stanice BBC.
Čínské pětiletky začaly v roce 1953 jako ambiciózní plán stát se průmyslovou velmocí, inspirovaný sovětským modelem centrálního plánování. První pětiletka stavěla Čínu na základech těžkého průmyslu a infrastruktury, postupně se plány rozšiřovaly o zemědělství, technologie a sociální rozvoj.
Od chudoby k ekonomické velmoci
První až pátý pětiletý plán pomohl Číně vytvořit relativně kompletní systémy pro průmysl a národní hospodářství, a to i přes to, že začínala v naprosté bídě.
Šestá pětiletka začala po smrti diktátora Mao Ce-tunga, tedy v době, kdy se moci ujal Teng Siao-pching. Země se za jeho vlády zaměřila zejména na úpravy a řešení problémů předchozích plánů. Je těžké přesně stanovit, kdy Čína zahájila svou cestu k postavení světové ekonomické velmoci, ale mnozí členové tamní Komunistické strany rádi uvádějí datum 18. prosince roku 1978.
Čínské hospodářství bylo téměř tři desetiletí přísně kontrolováno státem. Centrální plánování v sovětském stylu však nedokázalo zvýšit prosperitu a mnoho Číňanů stále bojovalo s chudobou.
Země se navíc stále vzpamatovávala z devastující krutovlády Mao Ce-tunga. Ambiciózní pokusy zakladatele komunistické Číny přetvořit ekonomiku i společnost v podobě Velkého skoku vpřed a Kulturní revoluce, si vyžádaly miliony lidských životů.
Nový čínský vůdce Teng Siao-pching dospěl k závěru, že Čína potřebuje čerstvý vítr a že některé principy volného trhu mohou být klíčem k oživení země. Jeho politika reforem a otevírání se brzy stala pilířem dalšího pětiletého plánu, který odstartoval v roce 1981.
Založení zvláštních ekonomických zón, které přilákaly zahraniční kapitál i podnikatele, odstartovalo hospodářský boom a proměnilo každodenní život v Číně.
Peking tím překonal všechna očekávání. Z někdejší rozvojové země se Čína stala sebevědomou mocností, která znovuobjevila svou národní hrdost a zajistila si pevné místo mezi klíčovými hráči globální politiky.
Tento vzestup však neproměnil jen samotnou Čínu, zásadně přetvořil i světovou ekonomiku. Na přelomu tisíciletí se výroba, která kdysi poháněla západní průmyslová města, přesunula do nových továren v čínských pobřežních regionech.
Ekonomové tento jev nazvali „čínským šokem“. Prudký otřes zasáhl pracovní trhy v Evropě i Americe a přispěl k rostoucí nespokojenosti dělnické třídy. Právě z této frustrace později čerpala sílu populistická hnutí i politici, kteří slibovali návrat ztracených pracovních míst a obnovení domácího průmyslu.
Strategická odvětví budoucnosti
Po vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001 se Čína pevně etablovala jako „továrna světa“. Už na přelomu tisíciletí však vedení Komunistické strany Číny připravovalo další strategický krok.
Hrozilo, že země narazí na takzvanou past středních příjmů, tedy stadium, kdy levná pracovní síla přestává být konkurenční výhodou, ale ekonomika ještě nedisponuje inovacemi schopnými konkurovat vyspělým trhům.
Řešením se mělo stát zaměření na strategicky rozvíjející se odvětví, termín, který se poprvé objevil oficiálně v roce 2010. Pro Čínu to znamenalo investice do moderních technologií, především elektromobilů a solárních panelů.
V době, kdy západní státy začínaly brát změnu klimatu vážně, nasadila Čína do těchto nových sektorů enormní množství zdrojů a kapacit, a položila tak základy pro svou další globální hospodářskou expanzi.
Foto Profimedia
Dnes je Čína nejen lídrem ve výrobě obnovitelné energie a elektromobilů, ale prakticky ovládá dodavatelské řetězce vzácných zemin klíčových pro tyto technologie. Tato nadvláda nad strategickými surovinami, které jsou nezbytné také pro výrobu čipů a rozvoj umělé inteligence, jí poskytuje silnou pozici na globální scéně.
Situace byla natolik citlivá, že když Peking nedávno zpřísnil kontroly vývozu vzácných zemin, americký prezident Donald Trump to označil za pokus „držet svět v zajetí“.
Ačkoli se strategicky vznikající odvětví stala oficiálně součástí čínského pětiletého plánu až v roce 2011, zelené technologie vyzdvihoval již na začátku 21. století jako potenciální motor ekonomického růstu a geopolitické moci už tehdejší čínský vůdce Chu Ťin-tchao.
Závod se Západem
V posledních letech se čínské pětileté plány soustředí na to, co tamní prezident Si Ťin-pching v roce 2017 označil za „vysoce kvalitní rozvoj“. Cílem je posunout Čínu do čela technologického pokroku a zpochybnit americkou dominanci v této oblasti.
Domácí úspěchy, jako je aplikace pro sdílení videí TikTok, telekomunikační společnost Huawei či AI nástroj DeepSeek, ukazují, že se země stává významným hráčem technologického světa.
Západ však čínské pokroky často vnímá jako ohrožení vlastní bezpečnosti, což vedlo k zákazu některých aplikací a technologií a vyvolalo napětí na diplomatické scéně.
Čínský technologický růst doposud částečně čerpal z amerických inovací, například pokročilých čipů od společnosti Nvidia.
Po zablokování jejich prodeje Washingtonem však Čína posouvá strategii směrem k domácí soběstačnosti. Slogan „nové kvalitní produktivní síly“, představený v roce 2023, klade důraz na národní hrdost a bezpečnost.
Cílem je stát se nezávislým lídrem ve výrobě čipů, výpočetní techniky a umělé inteligence, odolným vůči zahraničním omezením. Soběstačnost v klíčových oblastech inovací se tak stává jedním z hlavních pilířů nadcházejícího pětiletého plánu, který bude oficiálně zveřejněn příští rok v březnu.
„Snaha o větší soběstačnost a sílu ve vědě a technice je nezbytná pro zajištění klíčových technologických výhod,“ uvedla v červenci mluvčí Komunistické strany Číny pro deník People’s Daily.
„Příští pětiletý plán bude i nadále směřovat zdroje do strategicky vznikajících odvětví, jako je umělá inteligence, nová energie, nové materiály, pokročilá výroba a odvětví budoucnosti, jako jsou rozhraní mozek-počítač,“ uvedl čínský ekonom Jü-chan Čang pro list Financial Times.
Státem řízené investice do nových výrobních sil a infrastruktury mají podle ekonoma za cíl rozšířit výrobní prostředky, vytvořit pracovní místa, přilákat soukromý kapitál a posílit hospodářskou a technologickou autonomii a zároveň upevnit globální vliv Číny.
Zatímco schopnosti Číny v oblasti technologií a její exportní výkon v posledních pěti letech výrazně rostly, čínští tvůrci politik čelili rostoucím problémům na domácí frontě: vysoké nezaměstnanosti mladých, hluboké deflaci, dlouhodobému poklesu trhu s nemovitostmi a klesající důvěře spotřebitelů.
To znamená, že i když příští pětiletý plán nebude primárně zaměřen na domácí poptávku, očekává se, že vláda v Pekingu zvýší úsilí o její podporu. Již byly oznámeny nové pobídky pro domácnosti, včetně dotací na výchovu dětí a spotřebitelských úvěrů.
Pokud jde o celkový hospodářský růst, většina analytiků neočekává, že by příští pětiletý plán stanovil konkrétní čísla.
Si Ťin-pchingova dřívější výzva zdvojnásobit HDP mezi lety 2020 a 2035 by ale nepřímo naznačovala, že roční tempo růstu by se mohlo pohybovat mezi 4,7 a 4,8 procenta. Mnozí ekonomové však upozorňují, že slabá domácí poptávka může skutečný růst zbrzdit.
„Naše odhady naznačují, že potenciální růst Číny by se v příštích pěti letech mohl pohybovat kolem 4,3 procenta ročně,“ uvádějí ve své nedávné zprávě ekonomové ze Standard Chartered, Šuang Ting a Hunter Chan.
The post Čínské pětiletky aneb jak Peking přepisuje pravidla globální ekonomiky appeared first on Forbes.
