Diplomat ve stínu. Běloruský honorární konzul v Česku obchoduje s Ruskem navzdory sankcím

Investigace.cz Před 17 hodinami

Je „neviditelný“ a zároveň jde o úspěšného podnikatele, který navíc obchází sankce uvalené na Rusko. Denis Karpovič je běloruský honorární konzul v Česku, o jehož činnosti úřady prakticky nic nevědí. Podnikatel s českým, běloruským i ruským občanstvím, který do Ruska vyváží součástky pro výrobu aut přes svoji firmu v Jižní Koreji. Žije ale v Praze. Karpovičovo diplomatické působení a podnikání zkoumala redakce investigace.cz ve spolupráci s ukrajinským analytickým centrem StateWatch.

K tomuto tématu připravujeme podcast Odposlech.

Podcast Odposlech investigace.cz odebírejte zde.

Na současné české diplomatické listině jsou uvedena jména pouze dvou Bělorusů. Prvním je chargé d’affaires, tedy vedoucí úřadu, Stefaniya Zmitrakovič. Zástupce vedoucího úřadu, Bělorus Mikalaj Dukšta, byl v září 2025 označen českou BIS za agenta běloruské Komise státní bezpečnosti (KGB) a musel zemi opustit. Bělorusko kvůli špatným vztahům s Českem velvyslance nemá.

Druhou osobou, která figuruje na seznamu už od roku 2020, je honorární konzul Denis Karpovič, zároveň předseda Česko-běloruské obchodně průmyslové komory. Jeho působení bylo českým ministerstvem zahraničí schváleno na devět let, tedy do roku 2029.

Úkolem honorárních konzulů je podporovat především obchodní vztahy mezi zeměmi. Karpovičova agenda je ale, zdá se, mnohem ambicióznější.

„Na honorárního konzula připadá řada úkolů v politické, obchodně-ekonomické, vědecko-technické i konzulární oblasti. Dále se bude podílet na kulturní spolupráci a na práci s krajanskou komunitou,“ stojí v tehdejším oznámení o uvedení Karpoviče do role konzula na stránkách běloruské ambasády.

Neexistující konzulát

Sídlo Karpovičova konzulátu se nachází v takzvané „ruské vesnici“ neboli areálu Gejzírparku v Karlových Varech, která patří společnosti Gejzír real. Až do roku 2024 byl jejím majitelem Sergej Katyrin, šéf obchodní a průmyslové komory Ruské federace. Nynějším majitelem je firma z Kazachstánu. Telefonní číslo konzulátu je nedostupné.

Magistrát Karlových Varů nemá o činnosti běloruského konzulátu, který má působit v Karlovarském a Středočeském kraji, ani o samotném konzulovi žádné informace. „Za posledních deset let jsme s ním nikdy nepřišli do kontaktu,“ konstatuje mluvčí města.

Vedení Středočeského kraje přerušilo podle mluvčí Zuzany Žídkové veškeré kontakty s Běloruskem už v roce 2021. Poté, co běloruský prezident Lukašenko donutil přistát letadlo s opozičním aktivistou Ramanem Pratasevičem a nechal ho zatknout.

O konzulově současné činnosti nevědí nic ani na českém ministerstvu průmyslu a obchodu, ani v agentuře na podporu obchodu CzechTrade. „Dle našich informací došlo k poslednímu kontaktu s panem Karpovičem v roce 2020. Následně MPO ukončilo, v návaznosti na silou potlačované protesty v Bělorusku, kontakt s obchodním oddělením běloruské ambasády v ČR,“ sdělil mluvčí MPO David Hluštík.

Denise Karpoviče neznají ani v prostředí samotné běloruské komunity v Česku. Výjimkou, kdy se Karpovič veřejně angažoval, byly běloruské parlamentní a prezidentské volby v letech 2019 a 2020. Tehdy konzul zasedal ve volebních komisích – poprvé jako místopředseda a následující rok jako předseda komise na pražské ambasádě. Lukašenko v roce 2020 v Praze získal 22 hlasů, opoziční kandidátka Svjatlana Cichanouská získala 447 hlasů. Honorární konzul se k výsledkům voleb nevyjadřoval. Nevyjadřoval se ani k násilnému potlačení běloruských protestů po zfalšovaných volbách, a předtím ani k anexi Krymu. Jak na sociálních sítích napsala jeho manželka, stylistka a blogerka Anastázie Karpovičová – ona i její manžel „jsou mimo politiku“.

Investigativní novinář Aleksej Karpeka z běloruské exilové redakce Buro Media ale tvrdí, že je to iluze. „Je vyloučené, aby se honorárním konzulem stal odpůrce režimu. Formální zákaz sice neexistuje, ale nikoho, kdo kritizuje Lukašenka, by na takovou pozici nikdy nepustili,“ říká Karpeka, který se věnoval vazbám honorárních konzulů na běloruského vládce. V listopadu 2025 vydalo běloruské ministerstvo zahraničí nové nařízení, že osobnosti honorárních konzulů nyní schvaluje KGB a Lukašenkova administrativa osobně.

Podle slovenského diplomata a bývalého ministra zahraničí Rastislava Káčera se titul honorárního konzula dá v některých rozvojových zemích dokonce „koupit“. „Formálně honorární konzul nemá téměř žádné výhody, ale v praxi se na něj policie často dívá jako na diplomata. Většina lidí vůbec nerozlišuje mezi honorárním konzulem a skutečným diplomatickým zástupcem,“ vysvětluje. Stejný názor zastává novinář Karpeka. „Právně vzato nedává konzulská funkce žádné výhody v obchodě ani v jiných oblastech. Ve skutečnosti však představuje status, který určité výhody přináší a může otevřít dveře k vysoce postaveným úředníkům,“ dodává.

Kontakt s českými úředníky ale Denise Karpoviče zjevně neláká. Potvrzuje to i zkušenost redakce investigace.cz – konzul odmítl žádost o rozhovor a neodpověděl ani na otázky, které mu redakce poslala.

Existující podnikatel

Karpovičově diplomatické činnosti předcházela podnikatelská kariéra v Česku. V roce 2011 založil svou vlajkovou pražskou firmu K&K trade group, s. r. o., která která dodává příslušenství automobilovým firmám. I přes pokles tržeb po roce 2019 dosáhla firma loni čistého zisku ve výši 35 milionů korun a zaměstnávala pět lidí.

Podle webu firmy dodává K&K trade group zhruba 250 milionů komponent ročně a má v současnosti zastoupení ve třech zemích – v Česku, Uzbekistánu a Jižní Koreji. Zatímco nyní na svých stránkách firma uvádí, že dodává do více než dvaceti zemí Evropy, Ameriky a Asie, ještě v roce 2017 specifikovala jako příjemce také země SNS (Společenství nezávislých států, které sdružuje část postsovětských republik).

Dnes firmu K&K trade group společně se svým obchodním partnerem, Bělorusem Alexandrem Klopovem, vlastní Karpovič skrze Global European Solutions.

Dodnes také skrze stejnou firmu, sídlící v pražském Karlíně, vlastní na firemním webu opomenutou pobočku v Rusku. K&K Rus uvádí, že dodává komponenty automobilkám Kamaz a Avtovaz – obě společnosti dnes figurují na evropském sankčním seznamu, protože vyrábějí obrněná vozidla pro ruskou armádu.

Až do začátku války v roce 2022 putovaly komponenty z Česka do Ruska prostřednictvím české firmy, která dnes patří Karpovičově tchyni. Poslední přímá dodávka odešla podle celní databáze 28. února 2022, tedy čtyři dny po začátku rozsáhlé ruské invaze.

Přesto se firmě daří dodnes. V roce 2024 měla tržby ve výši 331 milionů korun a pracovali v ní tři lidé.

Cesta přes Koreu

Ve spolupráci s analytickým centrem StateWatch se investigaci.cz podařilo zjistit, že zásilky s komponenty do Ruska putují i nadále, teď už ale přes Turecko, Čínu či jihokorejskou pobočku K&K Korea, jíž šéfuje rovněž Karpovič.

Ze záznamů několika obchodních databází, které má naše redakce k dispozici, jsme zjistili, že v letech 2022 až 2025 importovala Kapovičova K&K Rus zboží v celkové hodnotě přes 1,6 milionu dolarů, v přepočtu 35 milionů korun. Přestože dodávky putovaly – kromě Česka – z mimoevropských zemí, dodávané výrobky pocházely z Evropy: z Německa, Švýcarska, nebo Polska a dalších zemí. Z toho zboží v hodnotě 432 tisíc dolarů (kolem devíti milionů korun) dodala přímo Karpovičova korejská pobočka. Elektronické komponenty, které Kapovičova ruská firma dováží, spadají podle evropských sankčních nařízení do kategorie zboží dvojího užití – tedy komponent využitelných jak v civilní výrobě, tak pro vojenské účely. Z tohoto důvodu je jejich prodej ruským podnikům zakázán.

Mezi dováženými značkami je hlavně německá firma Wago, která vyrábí mimo jiné elektrické komponenty pro autoprůmysl a která má pobočky i v Česku. Firma na naše otázky ohledně dovozů komponent do Ruska nereagovala.

Rus, nebo Bělorus?

Na ruském trhu Karpovič podniká už dlouhou dobu. Podle zjištění investigace.cz má kromě běloruského a českého občanství také ruské, které získal v roce 2005. Obchodu s elektrosoučástkami se začal věnovat v roce 2009, kdy v Rusku působil jako generální ředitel ve firmě Elko Group se sídlem v Moskvě a obchodním zastoupením v Minsku. Firma prodávala elektrické průmyslové spotřebiče a součástky pro auta včetně konektorů, které mimo jiné dodávala i Kamazu a Avtovazu. Firma přestala existovat v roce 2018.

Několik měsíců po ruské invazi na Krym v roce 2014 a uvalení prvních sankcí na Rusko si Karpovič založil firmu na Seychelách. Ta vzápětí zaregistrovala další, britskou společnost, jejímž jednatelem byl Karpovičův partner z Česko-běloruské obchodně průmyslové komory, zatímco majitelem byla firma dalšího Karpovičova partnera.

Zrovna tato britská firma v letech 2017 až do svého zániku v roce 2019 ovládala českou K&K trade group. K čemu konkrétně offshorová firma sloužila, se redakci nepovedlo zjistit.

Podle běloruského investigativního novináře Karpeka status honorárního konzula mohl přispět k budování úspěšné logistiky, jejímž cílem je obcházet evropské sankce. „Status konzula samozřejmě neposkytuje žádnou výjimku ze sankcí. V praxi však usnadňuje budování ‚šedých‘ schémat a zároveň poskytuje určitou míru politické ochrany — alespoň do chvíle, než se příběh dostane na veřejnost,“ konstatuje.

V současné době působí v Evropě přes dvacet běloruských honorárních konzulů. Část z nich se podle zjištění Běloruského investigativního centra věnuje nelegálním aktivitám, například „obcházení sankcí, pašování zboží, nelegální stavbě, obchodu se zbraněmi a prodeji léků za přemrštěné ceny“. I proto se některé evropské země rozhodly přehodnotit působení honorárního konzula v jejich zemi. Přestože schvalování nebo naopak rušení pozic honorárních konzulů spadá pod agendu českého MZV, odkázal nás nejprve tiskový mluvčí na běloruské Ministerstvo zahraničí.