Dva roky, dvě miliardy. Nová scéna zavírá kvůli velké rekonstrukci

Forbes Před 6 hodinami

Nová scéna Národního divadla dostane nový sál, zkušebny i zázemí, kavárna se přesune do vedlejší budovy s přístupem z piazzetty. Forbes Life nahlédl do zákulisí pražské architektonické ikony, jejíž historii provázely mnohé peripetie, a zjistil, jaké změny ji čekají poté, co se za několik dní uzavře.

Estetika budovy Nové scény Národního divadla od architekta Karla Pragera dodnes rozděluje společnost. Někteří stavbu s ikonickými skleněnými tvarovkami od sklářského dua Libenský–Brychtová považují za brutalistní šperk, další se se stavbou kontrastující s historickou „Zlatou kapličkou“ dodnes nemohou smířit. I komplex budov tvořící Novou scénu Národního divadla je ale od roku 2021 památkově chráněn.

Nadcházející velká rekonstrukce pod taktovkou ateliéru RadaArchitekti, při níž se Nová scéna na dva roky uzavře, by měla z původní architektury i vybavení interiéru zachovat co nejvíce. Přitom je ale třeba modernizovat sál i zázemí a napravit řadu nevyhovujících aspektů.

Budovy se začnou vyklízet 1. července, stavební práce by měly začít na podzim. Aktuálně probíhá druhé kolo výběrového řízení na zhotovitele generální rekonstrukce, jejíž rozpočet je naplánován na dvě miliardy korun. Než nastane – a představení se přesunou do Stavovského divadla a La Fabriky – „zamává“ veřejnost starému kabátu objektu ve středu 18. června na náměstí Václava Havla.

Na celý den je naplánován program pod taktovkou uměleckého šéfa Laterny Magiky Radima Vizváryho. Právě díky Laterně Magice se modernistický komplex – původně koncipovaný jako kongresový prostor pro sjezdy komunistické strany – stal divadelní scénou. Cesta k jeho současné podobě od architekta Karla Pragera byla spletitá a stojí za to si ji připomenout, protože už tehdy bylo jasné, že má své „mouchy“.

Již od otevření historické budovy Národního divadla v roce 1883 se vědělo, že bude třeba rozšířit kapacitu divadla a hasit řadu technických problémů. „Každá následující generace mluvila o tom, že se má postavit další nová budova,“ říká na náměstí pojmenovaném po Václavu Havlovi průvodce Tomáš Lorenc.

Konkrétní obrysy ale začala tato myšlenka dostávat až koncem padesátých let, kdy tu padly k zemi činžáky z první poloviny devatenáctého století, takzvané Chourovy domy. Mezi historickou budovou Národního divadla a voršilským klášterem se tak uvolnil prostor, který se pokusilo vyřešit mnoho architektů.

První stavební práce se začaly realizovat podle vítězného návrhu architekta Bohuslava Fuchse. „Měl cit pro zasazení do okolního prostoru a to se mu povedlo i tady,“ komentuje Lorenc počátky stavby. Původně navrhl i celoskleněný plášť, v němž by se zrcadlily paláce na druhé straně Národní třídy, a vyřešil i takzvaný „rozptylový prostor“, tedy plochu před budovou.

V roce 1973 ale architekt Fuchs zemřel a autorské právo bylo převedeno na státní ústav. V té době probíhala rekonstrukce historické budovy, již vedl architekt Pavel Kupka. Ten přišel i s řešením tří nových budov – provozní (pro kanceláře a zkušebny), restaurační a multifunkční sál, který by sloužil například stranickým kongresům.

Stavět se začalo v roce 1977, nový komplex byl s historickou budovou propojen podzemními prostory, ale o využití pro divadlo se neuvažovalo.

Jenže v roce 1980 byl uveden do provozu sjezdový palác na Vyšehradě a všechny stranické akce se přesunuly tam. Slavný scénograf Josef Svoboda v té době hledal místo pro Laternu Magiku a přihlásil se s architektem Zdeňkem Kunou do nové soutěže na rozestavěnou budovu, z níž byla hotová jen ocelová klec.

Jejich návrh počítal s divadelním sálem kukátkového typu. Městský výbor komunistické strany ale vyžadoval, aby bylo vše hotovo do stého výročí založení Národního divadla, a to dokázal slíbit jen Karel Prager – a také to nakonec splnil. „Přezdívalo se mu buldozer, protože co začal, to dokončil,“ říká o slavném architektovi Lorenc. 20. listopadu 1983 byla Nová scéna slavnostně otevřena inscenací Strakonický dudák.

Prager původní projekt Svobody a Kuny upravil, sedm metrů ocelové konstrukce směrem k historické budově „uřízl“, aby získal prostor pro opláštění. To bylo nutné kvůli zvukové izolaci, aby dovnitř nepronikal hluk z rušné ulice.

Vyřešil to tvarovkami podle návrhu Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, které stejně jako skleněné desky situované v místech dnešní kavárny Nona a foyer před sálem vyráběla sklárna Kavalier.

Ručně tvarované dlaždice z foukaného skla, z nichž každá váží čtyřicet kilo, se budou při rekonstrukci z budovy snímat a čistit, pak se na plášť zase vrátí.

Také interiér hlavní budovy bude, až na sál, zachován v současné podobě, spolu se všemi designovými prvky a artefakty. Na stěnách i podlaze zůstanou obklady ze zeleného serpentinitu (hadec), tedy falešného mramoru, který komunistické Československo kdysi získávalo v rámci obchodní výměny s Kubou podobně jako pomeranče nebo doutníky.

Ve stavebnictví se tento materiál obvykle nevyužívá, protože se špatně udržuje – kvůli jeho chemickému složení není možné čistit jej vodou. „Když tyto schody vytíráte vodou, zmatní a začnou se rozpouštět. Smí se proto čistit jen bezvodými prostředky,“ uvádí Tomáš Lorenc. Dřevěné podhledy v dnešní kavárně Nona také zůstanou zachované.

Prostor mezi schodištěm přes několik pater vyplňuje ikonické svítidlo, které navrhl Karel Prager a jehož skleněné prvky vytvořili Pavel Hlava a Jaroslav Štursa. To by mělo dostat nové LED žárovky.

V předsálí visí velký obraz od režimního malíře Františka Jiroudka, zobrazující soutok Vltavy a Labe. Zda v prostoru zůstane, nebo jej nahradí jiné dílo, zatím není rozhodnuto – stejně jako ani o soše Znovuzrození od Josefa Malejovského, která stojí na piazzettě.

Následkem „zkrácení“ budovy dle Pragerova návrhu se zmenšil prostor jevištního zázemí, což je jeden z hlavních problémů, které by se nadcházející rekonstrukcí měly vyřešit.

Dnes jsou v zákulisí jen necelé tři metry prostoru, který tak v současné podobě nemohou využívat například vozíčkáři, protože jsou tam malé rozteče dveří a nevede tam výtah. Šatny, dílny a maskérny jsou nyní situovány do patra pod jevištěm. Každý z umělců má malou šatnu s koupelnou – i ty se budou přestavovat.

Nový návrh myslí i na manipulaci s dekoracemi. Vznikne jevištní výtah, který povede na točnu do podzemí propojeného s historickou budovou.

„Přecházíme na takzvaný klecový systém. Všechny dekorace skladujeme tak, abychom eliminovali dotyk lidské ruky. Když se na jevišti dekorace rozeberou, uloží se do klece a v ní pojedou do podzemí, kde z výtahu vyjedou po kolejích rovnou do kamionu,“ říká mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk s tím, že půjde o šetrnější systém, při němž se dekorace tolik neničí. Nyní jde téměř třetina rozpočtu na výrobu dekorací právě na jejich opravu.

Scénografie se od založení Národního divadla zásadním způsobem změnila a památkově chráněné objekty historických divadel příliš nepočítají s jejím uskladňováním. To je provozním limitem například i ve Stavovském divadle: „Převoz dekorací je velmi důležitým aspektem při plánování představení. Když přes den onemocní herec, nemůžeme v řádu hodin už změnit večerní program, protože bychom do centra tentýž den kamionem scénu nedopravili,“ přibližuje Staněk.

Nejbližší sklady má Národní divadlo vedle porodnice U Apolináře, další v Čakovicích. „Výhledově uvažujeme o novém multifunkčním objektu dílen, skladů a zkušeben v Karlíně, na bývalém vojenském pozemku ve Sluncové ulici, který Národní divadlo získalo v rámci výměny majetku státu,“ říká mluvčí instituce.

Ani další velké zásahy běžný návštěvník Nové scény neuvidí, protože se vedle logistiky týkají rozvodů či kanalizací. Před dvěma týdny již Národní divadlo zahájilo rekonstrukci energetického centra, které obsluhuje veškerou vzduchotechniku, tedy topení a větrání. „Umíme čerpat teplo takzvaně z diváků – když je v hledišti divadla večer devět set osob, tak vytvářejí teplo, které umíme dále využít,“ přibližuje Staněk.

To, co návštěvníci naopak uvidí hned, bude proměna prostřední prosklené budovy na náměstí Václava Havla – budovy takzvaného Themosu. Ta byla předmětem sporu mezi Národním divadlem a sousedním řádem Voršilek, který ji v devadesátých letech získal v restituci, protože vlastnil pozemek, na němž stojí. Prodal ji pak společnosti Themos a Národní divadlo, které v ní mělo kanceláře, zkušebny a zázemí pro herce, se z ní muselo vystěhovat.

Když se firma dostala do insolvence, koupilo Národní divadlo budovu v dražbě zpět do majetku státu, ovšem v havarijním stavu. Po dobu rekonstrukce Státní opery se sem provizorně přesunuly kanceláře, přízemí sloužilo k občasným akcím.

Po rekonstrukci se ale původní účel objektu naplní. Vznikne tu dvoupatrová kavárna přístupná z piazzetty, která nahradí současnou kavárnu Nona ve vedlejší budově. „Plánujeme tu kulturní akce jako besedy, koncerty nebo literární čtení,“ říká Staněk ve vyklizeném přízemí objektu.

Nad kavárnou vznikne nový divadelní prostor o velikosti jeviště Národního divadla, který by měl sloužit jako zkušebna a zároveň komorní divadelní sál. O patro výš bude nový baletní sál a v horním patře pak ateliéry pro edukační doprovodné programy ND+.

O provozování nového gastro podniku usiluje i nájemce stávající kavárny Nona. Místo ní by v budově Nové scény měl zůstat menší divadelní bar, který bude obstarávat občerstvení během představení. Změny těchto prostor půjdou ruku v ruce s rekonstrukcí hlavního divadelního sálu, který získá nový vstup pro diváky na úrovni dnešních šaten. Z místa, kde aktuálně stojí bar kavárny Nona, vznikne propojení s prostřední, restaurační budovou.

Sál místo „kukátkového“ sezení dostane variabilní rozložení hlediště a jeviště. „Rekonstrukcí hledištní části se snažíme splnit původní záměry Pragera a Svobody a vytvořit v centru hlavního města skutečně multifunkční sál,“ říká Tomáš Staněk.

Přístup do něj bude dvojúrovňový, stávající elevace zmizí. Podlaha hlediště se bude umět zarovnat a umožní vcházení do sálu i o patro níže. Sedačky bude možné postavit do tvaru arény či odstranit, aby šlo sál využít i pro koncerty nebo plesy. Stávající křesla, byť pohodlná, jsou už značně poškozená a budou se dražit v aukci. Dodavatel nového sezení zatím není vybrán.

Díky rekonstrukci půjde Nová scéna využít i jako komplex několika sálů a dalších veřejných prostor pro různé eventy typu konferencí nebo festivalů.

The post Dva roky, dvě miliardy. Nová scéna zavírá kvůli velké rekonstrukci appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek