Měsíc srpen se zatím zdá být zlomovým v jednáních o konci války na Ukrajině. Po kontroverzním setkání na Aljašce však západní lídři vycítili, že Trump začíná být vtahován do Putinových narativů a může prosazovat velmi nevýhodnou dohodu pro Ukrajinu. Evropa však už překročila bod návratu: válka odstartovala dlouhodobou éru zbrojení, píše v komentáři investiční stratég Štěpán Hájek z J&T.
V kruhu evropských politiků a Vladimira Zelenského již zaznělo, že mnichovská dohoda bez Ukrajiny nepřipadá v úvahu. Naděje na příměří a bezpečnostní záruky jsou však vodou na mlýn pro Rusko, které poslední týdny zintenzivnilo své útoky na Ukrajinu. Využilo tak vyčkávání Západu na jakékoli rozuzlení, čímž získává lepší pozici pro další vyjednávání. Ta nejspíš budou výrazně složitější, než si Donald Trump představuje.
Mezitím investoři na akciových trzích řeší, zda případné příměří skutečně otevře prostor pro evropskou renesanci obranných výdajů – nebo zda se tento příběh zastaví dřív, než vůbec stihl začít.
Investování je hra dvou proměnných – fundamentu a ceny. Jenže tyto dvě veličiny nikdy nežijí odděleně. Silný fundament si časem najde cestu na vyšší ceny. A naopak, vysoká cena zpětně formuje vnímání fundamentu – nutí investory hledat trhliny. Jedna taková vzniká i s vyhlídkou možného konce války, kdy se do cen evropských zbrojovek promítá spíše nervózní očekávání než reálný fundament.
Jakmile se tato očekávání ochladí, dlouhodobý růst obranných rozpočtů začne hrát hlavní roli. A to je důležitější než momentální geopolitické přestávky či marná iluze míru, jelikož právě fundament určí, zda se obranná renesance stane krátkou epizodou, nebo desetiletým příběhem.
Evropské země jsou v situaci, kdy „Rubikon“ obranné politiky už byl překročen. Reformy a tlak NATO na zvýšení výdajů na obranu na 3,5 procenta HDP znamenají, že návrat k předválečnému stavu není možný. Geopolitická realita je tvrdá. Rusko si vojenskou silou upevnilo své pozice a americká angažovanost v Evropě je nejistá.
Sám Donald Trump vyloučil větší zapojení amerických vojáků na evropské půdě v rámci bezpečnostních záruk. Mezitím se Washington stále více soustřeďuje na Asii a Čínu, jejíž námořní kapacita brzy překoná Spojené státy. Ochranný deštník se posouvá pryč a sázet na to, že se administrativa pod dalším prezidentem opět otočí o 180 stupňů, se vyplatit nemusí.
To vše dává Evropě jasný signál, že budoucnost bezpečnosti kontinentu musí být zajištěna vlastními silami. Evropské státy tak musejí pokračovat ve zvyšování počtů vojáků, investicích do obranných systémů, dronů a robotiky a zároveň rozvíjet domácí průmysl schopný vyrábět letadla, obranné raketové systémy či satelitní kapacity. Zároveň bude muset kvůli nižší angažovanosti USA hrát prim v bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu.
Není to tedy pouze příběh o zanedbané infrastruktuře, kdy se řada evropských států najednou cítí dotknutelná. Evropa musí zbrojit tak či onak a je to vidět. Výstavba výrobních kapacit roste čtyřnásobným tempem před začátkem ruské agrese na Ukrajině a země jako Německo sází, že jim pomůže nastartovat ekonomický růst.
Vítězové evropských rozpočtů
Z pohledu fundamentu si tedy troufám tvrdit, že po „euforii“ z příměří přijde vystřízlivění, že se kontrakty a rozpočty nezastaví. Již dnes je jasné, kdo bude v Evropě hrát prim. Firmy jako Rheinmetall, BAE Systems, Leonardo či švédská Saab – tedy výrobci tanků, dělostřelectva, munice, obrněné techniky a protivzdušné obrany. Bez amerických dodavatelů to také ještě dlouho nepůjde.
Evropa totiž nedokáže nabídnout klíčové technologie: nemá stealth stíhačku na úrovni F-35, strategický transportní letoun jako C-17 ani spolehlivou protiraketovou obranu. Proto se dá čekat pokračující příliv evropských objednávek do USA, které budou hrát nutně nezastupitelnou roli.
Současně ale rostou i domácí projekty: satelitní a raketové kapacity nebo programy šesté generace stíhaček GCAP a FCAS. Vedle toho budou investice směřovat do tanků, dělostřelectva, elektronického boje, ale také výbavy pro nové vojáky. Rheinmetall, BAE Systems, Leonardo či CSG budou patřit k hlavním dodavatelům. Ukrajina se navíc stane dlouhodobým odběratelem munice, náhradních dílů a modernizací, protože po válce bude muset svou výzbroj radikálně zjednodušit.
Některé akcie však byly ještě dva měsíce zpět naceněny na úrovni ne jednoho válečného konfliktu, z nichž některé ani neexistují. Podobně jako u Nvidie v AI minulý rok valuace předběhly realitu. Obavy smetla svou schopností investory přesvědčit, že cyklus investic do AI je výrazně delší, než se původně očekávalo. Zbrojovky stojí před podobnou výzvou. Fázi euforie proto střídá fáze vystřízlivění. Vysoké valuace vyžadují perfektní exekuci, což je v tak složitém odvětví iluze. Trh proto odmění pouze ty, kteří rozpoznají relevanci dlouhodobého strukturálního příběhu.
The post Evropa již překročila bod návratu. Válka na Ukrajině zahájila éru zbrojení appeared first on Forbes.
