Nového premiéra Česká republika zatím nedostala a zemi nadále prozatímně řídí Fialova vláda v demisi. Nejvyšším oficiálním představitelem předpokládané vládní koalice (ANO, SPD a Motoristé sobě) je tedy v tuto chvíli nově zvolený předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Tomio Okamura. A ten sejmutím ukrajinské vlajky ze Sněmovny ukázkově předvedl, jak SPD upřednostňuje totalitní systémy před těmi demokratickými.
ČTĚTE TAKÉ: Nezvolení Skopečka? Naschvál od ANO, porušilo vlastní dohodu. Nebrečíme ale, zní z ODS.
A navíc se tak stalo v předvečer bolševického převratu ze 7. listopadu 1917 (VŘSR), čímž Okamura mimoděk připomněl, že nacisté a komunisté si byli v historii i hodně blízko. A že se například v roce 1939 Hitlerova Třetí říše snadno dohodla se Stalinovým Sovětským svazem na vymazání Polska z mapy Evropy.
Okamura v čele Sněmovny, to je dost šokující nástup vítězné koalice, která vzešla z říjnových voleb. A darmo asi připomínat, že hnutí ANO se před volbami mnohokrát dušovalo, že s SPD nechce mít po volbách nic společného.
Bezostyšné předvolební lhaní
„Pro mě Okamura není partner,“ prohlásila místopředsedkyně ANO Alena Schillerová například před plným sálem v brněnské Bystrci, kam svolala potenciální voliče hnutí v pondělí 5. května 2025. Byl jsem u toho coby reportér, takže to mám z první ruky. Volební lídryně Jihomoravského kraje pak v Bystrci prohlásila, že před svými fanoušky „vykolíkuje prostor“, ve kterém hnutí hodlá jednat po podzimním hlasování. A Okamura v tom prostoru nedostal vůbec žádné místo.
Schillerová bezostyšně nemluvila pravdu, protože Tomio Okamura je najednou předsedou Sněmovny a třetím nejvyšším ústavním činitelem po prezidentovi a šéfovi Senátu i díky hlasům hnutí ANO. A jak už bylo řečeno, úřadování ve Sněmovní ulici zahájil odstraněním ukrajinské vlajky. I když s tím menší část poslanců nesouhlasí, ta větší rozhoduje. A to i o dalším směřování české diplomacie, která teď Okamurovým gestem ukázala, že solidarita s neuvěřitelným odhodláním Ukrajinců ubránit vlast před úplnou ruskou okupací už v České republice nebude na pořadu dne.
„Bydlím v devítipatrovém domě. A jen z našeho vchodu už zahynuli dva mladí chlapci, ani jeden ještě neměl 30 let,“ vyprávěl mi před pár týdny 38letý Andrij Romanov, voják teritoriální obrany a zároveň člen vedení radnice v ukrajinské Rešetylivce v Poltavské oblasti. A vážně varoval nás Středoevropany, že Rusové krůček po krůčku postupují, takže když nepomůžeme s jejich zastavením, jednou obsadí Bratislavu, Prahu i Varšavu. A na okupovaných územích bude nastoleno totalitní peklo, o kterém mi Romanov podrobně vyprávěl, protože část jeho rodiny musela zůstat v obsazené části Ukrajiny.
Do okupovaných oblastí nová ruská správa přináší především osvědčené metody stalinského teroru. Špiclování, udávání, vyslýchání, mučení i odvlékání vzdorovitých občanů na neznámá místa, odkud není návratu. Okamura si možná myslí, že se s Rusy nějak domluví, a dost možná s ním okupanti na chvíli najdou společnou řeč, jenže diktátoři se nakonec krutě zbavují i blízkých spolupracovníků.
Polská hrdost a česká malost
„Ukrajina se chystá vzdorovat další tři roky. Naším úkolem je zajistit jí prostředky k pokračování,“ prohlásil tento týden v rozhovoru pro TVP World polský ministr zahraničí Radosław Sikorski. Putinovo tažení na Ukrajině pak přirovnal k sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979: „Nikdo tehdy nevěřil, že afghánský odpor může uspět proti Sovětskému svazu. A přesto Sovětský svaz válku nejen prohrál, ale v jejím důsledku se zhroutil i celý systém.“
Část zhrouceného Sovětského svazu se však postupně transformovala v imperiální Ruskou federaci, která touží po obnovení říše v hranicích někdejšího Sovětského svazu na konci osmdesátých let. Z té touhy je pak od února 2022 i regulérní evropská válka, takže obnova takzvaného jednotného tábora socialistického bloku ve východní a střední Evropě ji započala. A Okamura jde obnově starých pořádků naproti.
Petr Pavel by měl vybalancovat mezinárodní ostudu spojenou se sejmutím ukrajinské vlajky z budovy parlamentu. Už dnes ráno tak měla nad Hradem zavlát ukrajinská zástava, a že se to zatím nestalo, je také výmluvná zpráva. Minimálně o tom, že sklízíme plody i za prezidentské volby v lednu 2023, když se volič musel rozhodovat pouze mezi větším a menším zlem, neboť do druhého kola prezidentského klání se neprobojoval žádný kandidát nepošpiněný členstvím v Komunistické straně Československa.
Dnes je 108. výročí bolševického převratu v Rusku čili Velké říjnové socialistické revoluce. A za deset dnů nás čeká státní svátek, který jsme nazvali Dnem boje za svobodu a demokracii a připomíná sametovou revoluci z listopadu 1989. Jako by ale spousta našinců pořád stála před rozhodnutím, které z těch výročí je vlastně bližší jejich srdci i pohledu na uspořádání světa.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Okamura o sundání ukrajinské vlajky: Splnil jsem slib. Facka válečným hrdinům, reagoval Jakob
