Je fotografem, ale skoro nikdo jej s fotoaparátem neviděl. Ivan Pinkava vnímá ve tvářích, v lidských postavách i ve věcech, které kdysi někomu patřily, stopy příběhů lidského života. Tuto zvýšenou citlivost pro různá témata pak dokáže zachytit ve svých neopakovatelných snímcích. „Nemám rád umění, které vypráví jen o autorovi samotném,“ říká Pinkava v podcastu Forbes Life!
Kdysi si jako svůj hlavní umělecký vyjadřovací prostředek vybral fotografii, protože jako pro introverta pro něj bylo nekomfortní mluvit s lidmi. Při jejich fotografování tak musel překročit sebe samého. Říká, že umělci si často vybírají témata a způsoby, které jsou pro ně těžké. U Pinkavy zvítězil voyeurismus pro lidskou tvář jako nositelku hlubokých psychických obsahů, které se schovávají za její fasádou.
Dlouhou dobu se Ivan Pinkava živil také jako komerční fotograf. V rozhovoru vzpomíná na to, co mu tyto zkušenosti daly a co z nich používá i v umělecké fotografii. V té fotí zásadně jen anonymní postavy. Říká, že celebrity mají již svou naučenou masku, kterou nabízejí světu, ale ze které nelze nic vyčíst.
„Proto mě zajímají lidé, kteří jsou svým způsobem outsideři. U nich se obvykle odehrává zvýšená citlivost pro nějakou oblast. To je to, co mě zajímá – vypjatost, skrze kterou se člověk může dostat do hlubších obsahů, jež jsou nám lidem společné,“ říká Ivan Pinkava.
V podcastu Forbes Life! vzpomíná také na dobu před sametovou revolucí a po ní a rovněž na to, co přinesla nejen do světa umění devadesátá léta. Dotkli jsme se i otázky, zda může být umění politické.
„Falešný režim předrážděně reaguje na vše, co je kritické. Každé umění by tak mělo být trochu subverzivní,“ myslí si umělec. Podle Pinkavy tak i zdánlivě apolitické umění může mít politický náboj.
Umělecká fotografie mezi sběrateli dodnes vzbuzuje otázky na témata, jako je třeba multiplikace. České umělecké instituce mají podle Pinkavy vůči veřejnosti i fotografům dluh, protože umělecké fotografii dávají malý prostor, a nevychovávají tak poučené diváky.
U mladší generace sběratelů však z jeho zkušenosti tyto otázky mizejí. Neptá se na formu provedení, ale na obsah. A je jí pak jedno, zda se jedná o malbu, či fotografii.
Proč podle Pinkavy byli komunisté skvělí kunsthistorici? Co může židle či přeležená matrace vyprávět o světě a člověku? Jak AI zamíchá ve světě umění kartami? A jak může být fotografie pokusem o boj s entropií? To vše se dozvíte v nové epizodě podcastu Forbes Life!
The post Hledám skryté příběhy ve tvářích outsiderů, říká fotograf Ivan Pinkava appeared first on Forbes.
