Krajně pravicové a fašistické organizace byly součástí politického spektra již za první republiky, ale nikdy v jejím životě nehrály výraznější roli a nedokázaly si získat masovou podporu obyvatel. „Mnichovským“ zánikem Československa se však situace změnila. Radikální hlasy odsuzující předchozí vývoj a spatřující v liberální demokracii jednu z příčin národní katastrofy nabývaly na síle.