Kdo je tajemný Satoshi Nakamoto, ideový tvůrce bitcoinu? Tato otázka pro fungování bitcoinové sítě není nijak podstatná. Dokonce by bylo lepší, kdyby zůstala jednou provždy nezodpovězená. Ale i přesto nedá spát řadě lidí ani po sedmnácti letech od vytěžení prvního bitcoinového bloku, analyzuje Karel Wolf.
Naposledy se pokusil tvůrce nejstarší kryptoměny v úterý odhalit dvěma Pulitzery ověnčený investigativní novinář amerického deníku The New York Times John Carreyrou. Ten po osmnáct měsíců dlouhém vyšetřování došel k závěru, že autorem bitcoinového protokolu je dlouholetý bitcoiner a původem britský kryptograf Adam Back.
Právě Back je mimochodem jedním z přiznaných zdrojů zmiňovaných v zásadním bitcoinovém whitepaperu Peer-to-Peer systém elektronických peněz, pod kterým je podepsaný tajemný Nakamoto.
Novinář Carreyrou, který si v minulosti připsal na své konto zářez v podobě rozkrytí multimiliardového podvodného schématu v podobě americké firmy na „revoluční“ testování krve Theranos, k závěru dospěl kombinací gramatické analýzy textů, vlastního výzkumu (měl údajně až 620 podezřelých) a osobních rozhovorů.
Back pochopitelně ve středu nařčení popřel. Nestalo se tak poprvé, protože to také není poprvé, co jej jako Satoshiho někdo tipuje.
Carreyrouovu pokusu o propojení Backa se Satoshim předcházelo jiné „zaručené“ odhalení Nakamotovy identity, ke kterému došlo v říjnu 2024.
Tehdy se streamovací platformě HBO podařilo vzbudit docela slušný rozruch tvrzením, že ví, kdo Satoshi Nakamoto je. Nakonec se z toho celého vyklubal nepříliš povedený „investigativní dokument“ HBO Money Electric: The Bitcoin Mystery, jehož autor po sérii zpovědí různých lidí označil pro změnu za nejpravděpodobnějšího autora bitcoinu kanadského vývojáře samouka Petera Todda.
Todd byl v době vzniku bitcoinu mimořádně mladý, to by jej ale samo o sobě jako Satoshiho nevylučovalo. Problém byl jinde. Je poměrně dobře známo, že se do vývoje bitcoinu aktivně zapojil až v roce 2014 a jeho nekonvenční myšlení a povaha, která se rozhodně nebojí popularity ani kontroverze, se rozhodně vymyká opatrnému Nakamotovu přístupu. Pokud mi navíc v našich dvou rozhovorech nelhal, první bitcoiny vlastní až od roku 2011.
Mezi zpovídanými v dokumentu byl i o něco větší cypherpunkový matador, již zmiňovaný kryptograf a ředitel/spoluzakladatel bitcoinové společnosti Blockstream Adam Back, který dnes žije v El Salvadoru.
S tím jste ještě před „bublinou všeho“ během covidové pandemie, kdy investoři vytlačili Blockstream mezi dolarové jednorožce, každý rok bez problémů mohli poklábosit na chodbách La Fabriky během Hackers Congressů Paralelní Polis. Dnes se k němu bohužel nejspíše jako běžný smrtelník blíže než na deset metrů nepřiblížíte, i když na vybrané bitcoinové konference jezdí přednášet stále.
Náhoda tomu chtěla, že byl při zpovídání v dokumentu trochu nervóznější a Carreyrou to vyhodnotil jako podezřelý signál, kolem kterého postupně vystavěl celou vlastní teorii, podle níž je Nakamotem právě Back.
Novinář při svých zjištěních vychází mimo jiné z toho, že Back i Nakamoto byli aktivní v cypherpunkovém hnutí a že Back přišel s návrhem vlastní formy privátní elektronické hotovosti. Otázkou by ale spíše bylo, kdo z cypherpunkové komunity o něco takového neusiloval.
Další argumenty a ostatně i metoda jsou o něco přesvědčivější, ale rozhodně ne neděravé. Vyšetřování například tvrdí, že vychází z textové analýzy starých e-mailů a příspěvků na fórech. Metodologie se zaměřuje na vzorce psaní včetně používání dvojitých pomlček a britských pravopisných konvencí.
Článek NYT také poznamenává, že ranní výzkumníci zkoumali koncepty, jako jsou peer-to-peer systémy, proof-of-work (systém, kde důvěra nevzniká z autority, ale z draze proveditelného výpočtu) a modely směrování, které vypadaly jako prototypy bitcoinu, a že Backovy archivované texty s nimi obsahovaly vysokou hustotu překrývání.
No, aby ne, Adam Back v roce 1997 vyvinul Hashcash – systém proof-of-work, který měl pomoci vyřešit problém se spamem. Satoshi si jej ve svém bitcoinvém whitepaperu přiznaně vypůjčil a postavil na něm dosud nejpřesvědčivější formu distribuovaného konsenzu v blockchainových sítích.
Sám Back proti tezi NYT nabídl přesvědčivý strukturální protiargument – protože od roku 1992 velmi aktivně psal do legendárního cypherpunkového mailinglistu o elektronických penězích a digitálním soukromí, vytvořil tím velký referenční vzorek, který se díky tomu snáze porovnává se Satoshiho texty než řídké příspěvky dalších přispěvatelů. „Zbytek je kombinací náhod a podobných frází od lidí s podobnými zkušenostmi a zájmy,“ dodal Back ve středu na X.
Prakticky na každý Carreyroův argument lze vytáhnout podobně přesvědčivý protiargument.
Já sám bych mohl dodat hned dva další protiargumenty. První se týká období takzvaných block size wars, které vyvrcholily 1. srpna 2017 odštěpením Bitcoin Cash z původního bitcoinového blockchainu. Adam Back v nich vystupoval jako silný zastánce malé kapacity bitcoinových bloků, protože v takovém přístupu viděl (a nejspíš stále vidí) klíčový nástroj ochrany decentralizace bitcoinového blockchainu.
Malé bloky totiž znamenají pomalejší bobtnání blockchainu, díky čemuž si může více lidí dovolit provozovat bitcoinové nody. Back je obecně v otázkách změn v bitcoinového protokolu velmi konzervativní, což si lze snadno ověřit na jeho X účtu.
Oproti tomu Satoshi Nakamoto od začátku volil spíše pragmatický a dlouhodobě flexibilní přístup. Velikostní limit jednoho megabajtu, který do bitcoinu zavedl v roce 2010 hlavně jako ochranu proti spamu, považoval spíše za provizorium, ne dogma, na kterém se má později stavět. Opakovaně naznačil, že není problém v budoucnu limit zvýšit. Spoléhal přitom hlavně na rostoucí výkon a kapacitu hardwaru.
Jsou zde ale i další nesrovnalosti. Nakamoto ze své počáteční konverzace i ze samotného bitcoinového návrhu, kterému na začátku nevěřili ani samotní účastníci citovaného cypherpunkového mailing listu, působí spíše jako akademický outsider, což se moc neslučuje s Backovou vlastní akademickou kariérou a doktorátem z distribuovaných systémů.
Ještě déle Nakamotovou práci ale vydržela ignorovat samotná akademická sféra. V prvních letech fungování bitcoinu někteří vědci tvrdili, že „nemůže fungovat“, a také si lze poměrně snadno ověřit, že původní větev akademické literatury věnovaná proof-of-work existenci bitcoinu úplně vytěsnila.
Shrnuto, podtrženo, prakticky na každý Carreyroův argument lze vytáhnout podobně přesvědčivý protiargument a žádné tvrdé důkazy nepředkládá.
To ale asi ani není tak důležité. Osobně jsem přesvědčený, že pátrat po totožnosti Satoshiho Nakamota není dobrý nápad, alespoň ne v době, kdy je ještě velká šance, že je původní autor nebo autoři bitcoinu naživu.
Platí to jak s ohledem na bezpečnost autora samotného, tak jeho okolí. Stačí ostatně vzpomenout na leden 2025, kdy únosci ve Francii unesli a mučili ředitele Ledgeru (výrobce hardwarové peněženky) a jeho ženu v naději na výkupné „pouhých“ deset milionů dolarů. Satoshiho bitcoiny mají pro přibližné srovnání dnes hodnotu asi 73 miliard dolarů.
Osobně jsem přesvědčený, že pátrat po totožnosti Satoshiho Nakamota není dobrý nápad.
Není to navíc úplně ideální ani pro samotnou síť, i když dopady by již nebyly tak dramatické jako v prvních letech bitcoinové existence. Ačkoli dnes Satoshi Nakamoto nemá nad bitcoinovým protokolem žádnou faktickou moc, má na něj stále obrovský symbolický vliv a bylo by jej možné snadno zneužít k manipulaci dalšího směřování.
I když je také postoj demokratických vlád k bitcoinu dnes relativně pozitivní a speciálně v USA ještě nikdy nebyl přívětivější, nelze vyloučit, že by si jej některý ze státních aktérů přinejmenším pořádně nevyzpovídal, kdyby k tomu dostal příležitost. A nakonec: je to neúcta k autorovu vlastnímu přání zůstat v anonymitě.
The post Hon na Satoshiho. Proč je to hloupý nápad, i když tu s námi bude asi pořád? appeared first on Forbes.
