Hudba a borovice nad hlavou. Poznejte Patrika Floriána Out of Office

Forbes Před 5 hodinami

Patrik Florián je klíčovou osobností Designbloku – jako lídr komunikace má na starosti, aby o největší tuzemské přehlídce toho nejlepšího na designové scéně bylo patřičně slyšet. Co dělá, když zrovna neřídí marketing Designbloku? Kam nejraději cestuje? A co mají ta místa společného? Potrpí si na kvalitní design i v osobním životě? A na jaký předmět nedá dopustit?

Můj osobní styl oblékání

Nejčastěji mě potkáte v džínách Carhartt, bílém triku, modré košili z Arketu, botách Camper nebo Nike, vlněném svetru a s batohem Sandqvist, který s sebou tahám denně už minimálně osm let. Nerad nosím viditelné značky nebo nápisy a nesnesu na sobě červenou.

Nakupuji párkrát do roka — nejdůležitější jsou pro mě funkční a přírodní materiály, dobrý střih, pohodlné boty. Na druhou stranu obdivuji rozmanitost a všechny, kteří se nebojí vyčnívat z davu. Když trávím týden v Miláně na Design Weeku nebo s přáteli, kteří jsou ve svém oblékání výraznější, jsem i já sám odvážnější.

Místo, kam nejraději cestuji

Bornholm, Portugalsko, Bretaň. V průběhu let jsem přišel na to, co mají ta místa společné: vodu a sůl ve vzduchu, slunce v zádech a borovice nad hlavou.

Hudební album, po kterém vždy rád sáhnu

Mac Miller – Circles, Richard Hawley – In This City They Call You Love, Blood Orange – Cupide Deluxe, Radiohead – In Rainbows, Kate Bush – Hounds of Love, Johnny Cash – Unearthed, Florence + The Machine – Dance Fever, Nick Cave & The Bad Seeds – The Boatman’s Call, Leonard Cohen – You Want It Darker… tuhle hru bych mohl hrát dlouho.

Oblíbený suvenýr, který jsem si přivezl z cest

Těch je hodně – nejvíc z dánského ostrovu Bornholm, kam jednou do roka vyrážím s přáteli. Tamější antiky jsou plné pokladů: skleničky Tapia Wirkkaly, konvice na čaj Skagerag, stolek Brdr. Krüger, dezertní vidličky ze dřeva nebo mlýnek na pepř. Všechno se to točí okolo stolování a hoštění přátel, to mě baví.

Předmět, bez kterého nedokážu žít

Asi neexistuje, ale bez kombinace dobré společnosti, kávy a hudby by byl život o poznání těžší.

Nejlepší kniha, podcast

Kniha, ke které se pravidelně vracím, je Siddhártha od Hermanna Hesseho. Mám rád nakladatelství a platformu The School of Life. Zdravější přístup ke zdravému životnímu stylu mě naučila Tahle kniha vám možná zachrání život z Edice N. Román Rozložíš paměť mého spolužáka Marka Torčíka mě vrátil zpátky k dětství v Přerově. Občas soudím knihu podle obalu, naposledy se to vyplatilo – Kruely od Anežky Charvátové potěšily.

Z časopisů nejčastěji otevírám Monocle nebo The Happy Reader. Podcasty poslouchám hlavně zpravodajské, baví mě ale také Buchty a jejich série o literatuře nebo výtvarném umění. V poslední době jsem si oblíbil ambientní Field Recordings od rádia NTS, které vás přenesou na místa jako třeba chalupu Prospect Cottage Dereka Jarmana na jihovýchodním pobřeží Anglie (díky mé přítelkyni Yasmin za doporučení).

V mé lednici vždy najdete

Vařím rád a často. V lednici a ve špajzu mi nikdy nechybí ingredience na pastu puttanesca – mouka na domácí těstoviny, ančovičky, kapary, olivy, rajčata v plechovce. Mimo to taky vejce, máslo a řapíkatý celer.

Poslední věc, kterou jsem si koupil na sebe

Nedávno jsem si pořídil prsten od Ondřeje Stáry, po kterém jsem už dlouho pokukoval. Pořád se ho učím nosit, ale beru to i jako způsob, jak vystoupit ze své komfortní zóny.

Předmět, se kterým se nikdy nerozloučím

Nashromáždil jsem už docela dost věcí – knihy, vázy, český design, ale poslední dobou je to nutkání menší a menší. Rád a často věci třídím a posílám dál. Dovedu si představit dobrý život bez většiny těch předmětů. Nejšťastnější momenty zažívám s batohem na zádech uprostřed přírody. Kdybych měl přece jen jeden vybrat, bude to portrét mé babičky ze severní Afriky, kde strávila kousek života.

Film nebo kulturní akce, které mě v poslední době obohatily a donutily se zamyslet

Z těch posledních filmů rozhodně Parthenope od Sorrentina a Perfect Days Wima Wenderse. Výstava Bergman & Hartung: A nic nás nerozdělí v Kunsthalle Praha. Nedávno mě kamarád Michal Bačák vzal na koncert pražského barokního orchestru Collegium 1704, jehož ústředním tématem byl kyklop Polyfémos.

Na pozadí skvělé hudby tam vyvstala myšlenka netvora, který nebyl zlý, ale spíš reagoval na to, že byl nepochopený a vyloučený pro svou jinakost. A to je něco, nad čím by se měl občas zamyslet každý z nás.