Ikona fotografického světa ví, jak přežít mobily. Leica slaví rekord i sto let na trhu

Forbes Před 6 hodinami

Někdy se cesta dá najít právě tam, kde všichni říkají, že je konec. Jak se to dá dělat, ukazuje tradiční výrobce fotoaparátů Leica. Nedávno uvedl na trh svůj nejnovější výrobek, který se ve svém oboru naprosto vymyká.

Není to žádná super nabitá digitální mašina prošpikovaná skr naskrz AI. Ani skvělý propracovaný objektiv nebo luxusní fotoaparát z nejlepších materiálů. Leica totiž vstoupila na trh s analogovými filmy.

V roce, kdy slaví sto let na trhu, začala vyrábět a prodávat černobílý kinofilm pro klasické, analogové foťáky. Ano, takový ten pásek, ze kterého se dá vyvolat fotografie. Nebo když ho vytáhnete na světle, máte po všem.

Leica přežila svou klinickou smrt, ukázala, že obstát se dá i v konkurenci (a spolupráci) smartphonů. Několik let v řadě roste, má za sebou rekordní rok a před sebou velké plány. Jak uspět v oboru, který už byl na odpis?

Andreas Kaufmann si svou první Leicu koupil v roce 2004. A zřejmě se mu zalíbila natolik, že o dva roky později si koupil (skoro) celou Leicu. V té době už digitalizace ve fotografování byla v plném proudu, tržby Leicy se za rok 2004 propadly skoro o pětinu na pouhých sto milionů eur (necelé dvě a půl miliardy korun) a renomovaná značka byla na pokraji bankrotu.

Jen o pár let dřív její majoritní podíl získal francouzský luxusní dům Hermés. Zdálo se, že by prémiová značka mohla ladit s dalším portfoliem a že ji v těžké době a konkurenci digitální fotografie zachrání. Jenže brzy se ukázalo, že to nefunguje. Technologická Leica byla daleko od klíčového byznysu luxusního koncernu, a tak Hermés už po pár letech hledal, komu by Leicu prodal.

V tu dobu se Andreas Kaufmann, německý profesor literárních věd, rozhlížel po investičních příležitostech. Vedle své původní profese učitele ve waldorfské škole byl totiž také se svými bratry dědicem velké rakouské papírenské společnosti Frantschach a jmění v hodnotě 1,5 miliardy eur, tedy asi sedmatřicet miliard korun.

V roce 2002 díky tomu založil investiční společnost ACM Projektentwicklung. Tehdejší složitá ekonomická situace v Německu mu nahrávala, ceny firem byly nízko. Jakmile se k němu dostala nabídka získat podíl v Leice, moc prý nerozmýšlel. Ačkoli věděl, že je firma ve špatné kondici, věřil, že ji dokáže postavit na nohy. Nejprve koupil zhruba čtvrtinový podíl, později ho navýšil a získal téměř sto procent.

Okamžitě se pustil do restruktualizace firmy a zásadní změny obchodní strategie. Do té doby se její fotoaparáty prodávaly výhradně přes partnery. Kaufmann ale vsadil na přímý prodej, začal investovat do nových obchodů Leica, které postupně otevíral po celém světě.

Nebál se i toho, co Leica dlouho odmítala: pustil se do nových technologií a uvedl na trh první digitální model slavného foťáku Leica M. Firmu postupně dostal k zisku.

Snadná cesta to ale nebyla. Kvůli finanční krizi přišel po pár letech o financování a musel se rozhodnout, jestli do ní napumpuje další peníze z rodinného majetku. Rozhodl se pro další investice, ačkoli ho to stálo velké spory s bratry.

Miliony eur investoval do firemního sídla, ze kterého se stal zážitkový cíl. V komplexu zvaném Leitz Park vznikla galerie, hotel i obchod, které přitahují fanoušky fotografie z celého světa.

Ačkoli to tehdy vypadalo jako šílenství, jeho odvaha se vyplatila. Na Kaufmanna se teď pohlíží jako na muže, který Leicu zachránil. Ostatně i proto byl nedávno vyznamenán Spolkovým řádem za zásluhy v oblasti ekonomiky a kultury.

V Leice drží dnes pětapadesátiprocentní podíl, zbývajících pětačtyřicet procent vlastní investiční fond Blackstone Group, který do podniku vstoupil v roce 2011. Vedení a strategii firmy má ale pořád pod palcem hlavně Kaufmann a jeho lidé. „Nikdy to nemáte jen ve svých rukou, na takovém úspěchu se podílí mnoho lidí,“ komentoval Kaufmann před časem pro rakouský Forbes záchranu firmy.

Ta nyní slaví nejlepší hospodářské výsledky ve své stoleté historii. Za poslední finanční rok se jí podařilo meziročně zvednout tržby téměř o padesát milionů eur, asi 1,2 miliardy korun, na bezmála šest set milionů eur (tedy skoro patnáct miliard korun) a přitom je v zisku, který podle posledních dat z předchozího roku dosáhl jedenácti procent z obratu.

„Byl to pro nás absolutní super rok, takže jsme samozřejmě naprosto spokojení,“ komentoval výsledky CEO Leica Camera Matthias Harsch, podle kterého se růst dařil ve všech regionech.

Právě globální zaměření je jedním z klíčů k úspěchu společnosti, která dnes zaměstnává 2400 lidí a má 120 vlastních prodejen Leica rozmístěných po celém světě. Jen loni přibyly nové butiky v Paříži, New Yorku, Mexico City a v několika německých městech.

„Rozhodující (pro úspěch) bylo, že jsme se rozhodli zaměřit na distribuci a kamenný obchod. To je velký rozdíl oproti jiným technologickým společnostem,“ vysvětloval před časem Kaufmann, který se se svými dvěma bratry řadí mezi nejbohatší lidi v Rakousku.

Díky rekordním výsledkům chce v otevírání dalších obchodů s galeriemi pokračovat, nové prodejny chystá v Asii, Americe i Evropě a příležitosti vidí i v Africe.

Jen sázka na vlastní luxusní butiky a přímý kontakt s fanoušky klasické školy fotografování by ale pro nastartování zaseknutého byznysu a jeho záchranu nestačila.

„Když jsem před sedmi osmi lety začínal, všichni říkali, že mobilní telefony nám vezmou práci, protože lidé už nebudou kupovat fotoaparáty,“ cituje CEO Leica Camera Matthiase Harsche singapurský web The Edge. Harsch tohle samozřejmě chápal, ale místo toho, aby to vnímal jako blížící se konec, hledal příležitost.

Leica proto začala spolupracovat na vývoji a výrobě fotoaparátů pro chytré telefony nejprve s Huawei a potom s Xiaomi, který ve svých vlajkových modelech používá optiku Leica. „Při rozhodování o koupi smartphonů hrají kamery těchto zařízení stále větší roli,“ je přesvědčený Harsch.

Leica své místo ve ve světě mobilní fotografie hledá dál a zkouší různé cesty. Koupila norského vývojáře aplikací Fjorden Electra a loni uvedla na trh vlastní aplikaci pro úpravu fotografií Leica LUX pro iPhony, která má pomoci s pomocí chytrého telefonu tvořit podobný styl fotek, jako dokáže klasická Leica. Postupně se tak chce přiblížit lidem, kteří dnes fotí výhradně jen s telefony.

A i když po prvních letech nástupu chytrých telefonů se prodej klasických fotoaparátů dramaticky propadl – podle asociace Cipa z rekordního množství 121 milionů prodaných digitálních fotoaparátů v roce 2010 spadl na méně než devět milionů kusů v roce 2020 – v poslední době se trend začal obracet.

Z focení prémiovými fotoaparáty se stává módní a v některých vrstvách statusová záležitost. Podle dat Economistu se tak loni poprvé po dlouhé době zvýšil celkový počet prodaných fotoaparátů a podle dat vedení Leicy se trh zotavuje dál i letos. Navíc podobně jako v dalších oborech platí, že největší zájem je o vyšší kvalitu. Kdo už si kupuje fotoaparát, investuje víc a to vede k celkově rostoucím průměrným cenám.

Ačkoli nejnovější výrobek je zmíněný černobílý kinofilm do analogu, v šéfovských kancelářích Leicy nejsou izolovaní před okolním světem a vědí, že tohle je skutečně niche produkt.

Leica si nachází místo v oblasti, která je naopak naprosto masová a v Japonsku prodává vlastní smartphone, který vyvinula se společností Sharp. Nyní by se mohl takzvaný Leitz Phone dostat i na evropský trh. „V této věci se brzy něco stane,“ komentoval Harsch na dotaz novinářů na konci června.

Velkou budoucnost vidí ale i v laserových projektorech, které Leica začala vyrábět nedávno a už se ukázalo, že to je dobrá cesta. Domácí kino je na vzestupu a podle Harsche je v Číně dnes už každý třetí televizní přístroj projektor. Leica v tom vidí velký potenciál a i v téhle téhle kategorii se profiluje v prémiovém segmentu.

Právě slovo prémiový dobře vystihuje to, co se stále vyrábí téměř výhradně ručně pod značkou Leica v Německu a Portugalsku. Ať už jde o ikonické Leica M, které jsou běžně dražší než slušné ojeté auto, s cenami kolem 250 tisíc korun. Některé modely Leica se prodávají i za dvojnásobek. V nabídce je ale i model Sofort pro okamžitý tisk fotografií, který vyjde zhruba na deset tisíc korun.

Rostoucí poptávka po prémiových, luxusních produktech ve vysoké kvalitě tak téhle firmě nyní nahrávají.

A Leica stejně jako před sto lety ukazuje, že se nebojí dělat věci jinak. Ačkoli první malý fotoaparát v hesenském městě Wetzlar, které je známé jako inspirace pro Goetheho román Utrpení mladého Werthera, vyrobil Oskar Barnack pro optickou firmu Ernst Leitz už v roce 1914, průlom přinesla Leica až v roce 1925.

„Tímto rozhoduji, že to riskneme,“ pronesl podnikatel Ernst Leitz, když v březnu před sto lety představil světu Leicu I. Malý, kompaktní přístroj, který fotil na pětatřicetimilimetrový film, znamenal doslova revoluci.

Místo neohrabaných velkých fotoaparátů, které fotily na desky, tu najednou byla malá věcička, která se vešla do ruky a dala se snadno vzít kamkoli. Leica I byla bez nadsázky milníkem pro zachycení momentek a taky pro novinářskou fotografii.

Rychle se prosadila a fotoaparáty, jejichž název vznikl spojením slov Leitz a Camera, používala řada slavných fotografů jako třeba Henri Cartier-Bresson, Robert Capa, ale i později například Annie Leibovitz.

Leica vyfotila například historickou fotografii dětí utíkajících před napalmem ve Vietnamu i snímek marxistického revolucionáře Che Guevary od Alberta Kordy, který patří k nejčastěji reprodukovaným fotografiím všech dob.

Leicy se prosadily nejen díky tomu, že byly malé a skladné, ale i díky skvělým optickým vlastnostem a dlouhé životnosti. Sám majoritní akcionář Kaufmann vlastní stále funkční Leicu z roku 1928. Staré a vzácné kusy se prodávají v aukcích za milionové sumy.

Potvrdilo se to i během aukce na konci června. Tehdy se při příležitosti oslav stoletého výročí firmy dražila Leica série 0 s výrobním číslem 112 z roku 1923. Jedná se vpodstatě o prototyp pro Leicu I. Její cena se před aukcí odhadovala na 1,5 až dva miliony eur (kolem padesáti milionů korun).

Tenhle odhad ale realita vysoce překonala: přístroj z roku 1923 se vydražil za neuvěřitelných 7,2 milionu eur (177 milionů korun). A je z něj tak druhý nejdražší fotoaparát, jaký byl kdy prodán. První místo si drží s dvojnásobnou sumou Leica 0 číslo 105 z aukce před třemi lety.

Leica ale chce nadchnout nejen sto let starými mašinami. K výročí si připravila speciální limitované edice svého digitálního fotoaparátu bez displeje Leica M11. V jednotlivých edicích – zatím se objevila verze New York a Germany – se vyrobí vždy jen sto kusů. Kolik bude sběratelský kousek stát, firma nezveřejnila. Jisté je, že na tuhle oslavu techniky a designu bude potřeba slušné jmění.

The post Ikona fotografického světa ví, jak přežít mobily. Leica slaví rekord i sto let na trhu appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek