Naše sousedka Adhana, která v přízemí domu, kde bydlíme, provozuje školku, je moc laskavá osoba. Chvíli nám trvalo, než jsme na to přišli. Adhana zuřivě zvonila u našich dveří asi tak 30 vteřin poté, co náš pan stěhovák odjel a my jsme seděli na hromadě svých světských statků a těžce dýchali. Jakmile jsme otevřeli, Adhana vykřikla: „Potkani! Krysy! Myši! Hlodavci! Lezou k nám do školky z vašeho bytu!“