Skupina sběratelů fivewords vyhledává mladé talenty mezi studenty a čerstvými absolventy uměleckých škol, podporuje je nákupem jejich děl i pořádáním výstav a postupně tak buduje a zhodnocuje svou sbírku umění. Výběr z jejích děl do ledna představuje výstava Tušení nespatřeného v galerii Magnus Art. Jak skupině přátel funguje sdílené vlastnictví děl a které mladé talenty se podle ní na české výtvarné scéně vyplatí sledovat?
Každý se v profesním životě věnuje něčemu úplně jinému, ale spojuje je přátelství, ať už ze školních let, nebo skrze rodinné vazby. A také láska k umění a pražská čtvrť Letná, kde se všichni čas od času pohybují.
Skupina pěti přátel (a už brzy prý šesti), kterou tvoří Petr Tošner, Vladimír Pešek, Pavel Hron, Jan Sisr a Antonín Tesař, se pravidelně schází na výstavách klauzurních prací na Akademii výtvarného umění a své postřehy pak ráda probírá u piva v protějším podniku Lajka.
A při jedné takové příležitosti se téměř před pěti lety zrodil nápad začít společně sbírat to nejmladší umění – tedy od studentů a čerstvých absolventů uměleckých škol.
Profesně nejblíže k umění má z celé skupiny Vladimír Pešek, který AVU sám vystudoval. Vedle toho je také truhlářem a zakladatelem tiny house projektu Hide and Seek. Ve skupině sběratelů funguje jako jakési „kurátorské oko“. Ostatní členové skupiny se pohybují převážně v oborech IT nebo v průmyslu.
Vizi téměř pět let staré sbírky postupně cizelují, stejně jako finanční rozvahu, kolik peněz do uměleckých děl investovat. Dnes sbírka fivewords čítá přes osmdesát děl od třiadvaceti autorů. Výběr třiceti z nich je vystaven právě v galerii Magnus Art.
Výstavu pojmenovanou podle jednoho z obrazů od Karolíny Šulcové, Tušení nespatřeného, pořádá artová sekce J&T Banky v rámci dlouhodobého konceptu, který představuje soukromé sbírky českých sběratelů a sběratelek (od příštího roku by k nim měli přibýt i ti zahraniční, s přesahem k českému umění).
„Snažíme se ukázat všechny odstíny sběratelství – že se to netýká jen Kupky nebo Toyen, známých z novinových titulků v souvislosti s aukčními rekordy, ale že se dají sbírat různé věci,“ říká art specialistka J&T Banky Valérie Horváth.
Aktuální výstava podle ní ukazuje, jakým způsobem se dá sbírat to nejmladší umění, a také to, že sběratelství lze uchopit i jako společný, sdílený projekt.
Architekturu výstavy pojalo studio Lenky Míkové způsobem, který má instalaci děl co nejvíce přiblížit školním klauzurám. Výstavní panely jsou provizorně stlučené z OSB desek, popisky jsou vytištěné na papíře a připevněné jen lepicí páskou. Prostředí je tak připodobněno momentu, kdy daná díla sběratelé zahlédli poprvé.
Motivací, proč se zaměřili právě na mladé umění, nejsou jen nižší pořizovací náklady, ale také podpora mladých umělců a ryzost jejich uměleckého projevu.
„Jakmile čerství absolventi opustí školní ateliéry, opouštějí stálé inspirativní prostředí a musejí se znovu stavět na vlastní nohy. Oproti jiným oborům jsou na úplném začátku. V ten moment je pro ně podpora ze strany soukromých sběratelů velmi důležitá,“ říká Vladimír Pešek s tím, že zaměření na mladé umění doprovází vzrušení z objevování jeho opravdovosti. „Právě v této fázi tvorby se skutečně jedná o originální dílo, ne o produkt,“ dodává.
Jak moc je umění zatížené různým kontextem – jménem autora a jeho cenou na trhu –, si prý uvědomil v momentě, kdy se v zahraničí účastnil performance, v jejímž rámci autor kráčel s velkým štětcem, který namáčel do hovězí krve, a plátna, na něž jím maloval, se vteřinu nato prodávala.
„Častokrát vidím díla od Špály, Filly nebo Kubišty a mám pro to, kdo je namaloval, tendenci sednout si na zadek. Dá se na ně ale dívat i úplně jinou optikou, která nereflektuje, jak vysoká je pořizovací cena, že dosáhli aukčního rekordu, visí v Národní galerii a jsou zastoupeni v prestižních sbírkách,“ říká Pešek s tím, že když tento nános informací odházíte, díváte se na samotné obrazy úplně jinak.
Právě takový – nezatížený, ryzí a živelný – pohled našel u mladých autorů: „Vzrušující na sběratelství mladého umění je, že máte příležitost stát se pionýrem, všimnout si kvality jako první,“ tvrdí.
Jedním z prvních autorů, kteří se stali součástí sbírky fivewords, byl János Vámos. „Potkali jsme jej těsně po pandemii koronaviru a velká část jeho děl byla zaměřena na bezprostřední okolí ateliéru, kde tvořil. Tématem byla prázdnota prostoru,“ říká Pešek.
Jeden z těchto jeho obrazů byl vybrán i na výstavu. Zrcadlí se na něm krajina v hladině jezera. „Je to dílo, které má obrovskou interpretační energii,“ říká Pešek.
Dalším takovým objevem je pro něj například Relikviář od Davida Čumala, který je jedním z nejnovějších přírůstků do sbírky fivewords. V tomto triptychu složeném z obrazu pověšeného kabátu s mrtvým hýlem a výměnných postranních desek s malbami, které připomínají rozpřažené ruce, vnímá Pešek duchovní náboj s poselstvím konečnosti. Autor díla má právě výstavu v Galerii moderního umění v Hradci Králové.
Foto Tomáš Souček
Foto Tomáš Souček
Foto Tomáš Souček
Foto Tomáš Souček
Foto Tomáš Souček
K dalším autorům, jejichž tvorbu fivewords „podchytili“ hned od začátků, patří například Kateřina Ondrušková, Ilona Koroman, Samuel Kollárik, Dávid Čerťanský či Moemi Yamamoto. Velkým talentem je podle Peška například také student druhého ročníku AVU Samuel Twum Petrlík.
K autorům, jejichž díla fivewords koupí, se s odstupem znovu vracejí. „Když změní styl, téma nebo rukopis, je naším cílem doplňovat do sbírky i jejich další díla. Tím vytváříme určitou generační mapu, která popisuje to, co se na výtvarné scéně děje,“ přibližuje Vladimír Pešek koncepci sbírky.
Každý ze sběratelů v ní má jiné oblíbené kousky a autory. Pro Vladimíra Peška to je například již zmiňovaný David Čumalo nebo Adam Líška, který má na výstavě černobílou draperii s názvem Deka.
„Adam Líška vyzdvihuje obyčejnost do mimořádných výšin. Z běžných předmětů, jako je deka nebo kuchyňský dřez, dokáže udělat něco výjimečného,“ popisuje tvorbu malíře, který často pracuje tužkou a kresbu pak kombinuje s technikou „alchymáže“, kdy své kresby xeroxuje a tiskařskou barvu z těchto kopií pak rozpouští a vymývá.
Ceny samotných děl Adama Líšky jsou podle Peška zatím nižší než cena za jejich rámování. „Ale to se velmi rychle změní,“ dodává s úsměvem.
Pro IT specialistu Jana Sisra je blízkým dílem například obraz Terezka od Marie Paterové, který se pro něj stal i zajímavým konverzačním tématem s jeho dcerou.
„Když nemáte s uměním žádné zkušenosti, rozhodujete se často stylem ‚líbí nelíbí‘. Naráželi jsme proto zkraje i doma na různé názory. Obrazy ale vždy vedou k dialogu; každý na ně má jiný pohled a hned máte možnost, o čem se bavit,“ vysvětluje.
Jako dalšího výrazného autora jmenuje Maxmiliána Arona Mootze, jehož obraz prý u nich doma vítá všechny příchozí návštěvy. Titulní dílo výstavy od Karolíny Šulcové pak visí na zdi Pavlu Hronovi.
Sdílené vlastnictví uměleckých děl je čím dál častějším přístupem ke sběratelství. Z praktického hlediska umožňuje podělit se o pořizovací náklady i často občerstvovat stěny svých domovů. Shodnout se v pětici lidí na nákupu nových děl ale nemusí být vždy jednoduché.
Na výstavách, kde se díla vybírají, se fivewords sice málokdy sejdou všichni najednou, ale ve výběru si navzájem důvěřují: „I kdyby vznikla situace, že se obraz líbí jen dvěma z nás, vlastnický podíl se adekvátně rozdělí,“ říká Petr Tošner s tím, že většinou se ale skoro jako zázrakem na díle shodnou.
Zatím jde hlavně o závěsné malby, maximálně reliéfy, ale Vladimír Pešek by rád do budoucna do sbírky pořizoval i sochy nebo videoart. Vedle společné sbírky si jednotliví členové fivewords pořizují díla i do vlastních, soukromých sbírek.
Na pořizování nových děl každý z členů přispívá rovným dílem, přičemž napříč roky tato částka stoupá. „Jak se sbírka rozšiřuje a k některým umělcům máme tendenci se vracet, tak jsme si nastavili tvrdý limit toho, co si můžeme a nemůžeme dovolit,“ říká Petr Tošner s tím, že určený limit sběratele nutí pečlivěji vybírat, co koupí a koho podpoří.
Foto Tomáš Souček
Jak vysoký tento limit je, sběratelé přesně prozradit nechtějí. Přibližují ale, že první rok byla tato částka sto tisíc korun, tedy dvacet tisíc na každého. „Tento limit jsme už ale dávno překročili,“ dodává Tošner.
Postupem času se začíná stávat, že první umělci, které sběratelé podpořili hned v začátcích, už jsou dnes svými cenami nad tento limit. To je příklad třeba Jánose Vámose nebo Ilony Koroman. Některá díla od studentů se ale stále dají nakoupit i v řádech jednotek tisíc.
Obrazy si fivewords nekupují jen proto, aby visely u nich v obýváku. „Nejsou pro nás pouze investiční komoditou, kterou bychom uložili do depozitáře. S díly aktivně pracujeme a umělcům se věnujeme,“ říká Vladimír Pešek.
A Petr Tošner dodává, že mají radost, když jsou jejich obrazy vidět na výstavách. V případě té aktuální jde již o třetí výstavu děl ze sbírky fivewords; první proběhla v coworkingovém prostoru Opero a další minulý rok v zámku Moravská Třebová. Tu kurátoroval umělec Jiří Kovanda.
Sběratelé umělce rádi poznávají osobně a rozmlouvají s nimi o vzniku jejich děl. Vladimír Pešek a Petr Tošner pravidelně pořádají ve svých bytech vánoční besídky; jsou to takové malé výstavy pro přátele, kam zvou i samotné umělce.
Podle Jana Sisra je podílové vlastnictví ve fivewords založeno spíše na přátelství než na striktních smlouvách. Nejde o formu investičního fondu, sběratelé s díly zatím nijak dále neobchodují. Petr Tošner má vizi, že až se třeba za třicet let ohlédne zpět, řekne si při pohledu na vybudovanou sbírku: „Tak tohle se stalo v českém výtvarném umění v letech 2021 až 2051.“
The post Jeden obraz, pět majitelů. Kolektiv fivewords se zaměřuje na mladé umělce appeared first on Forbes.
