To máte krmení, uklízení, venčení, hlídání, veterinu… Mít domácí zvíře je dřina. Ale nemusí být. Před padesáti lety začal Gary Dahl jako domácí mazlíčky prodávat kameny a stal se během několika týdnů milionářem. O jeho Pet Rock je dnes navíc opět zájem. Mazlíka, který poslouchá vzorně povely jako „sedni“ nebo „čekej“, si zamilovali v Asii.
Že to zní jako nápad, který se zrodí po pár skleničkách v baru? Máte pravdu, přesně tak to bylo. Osmatřicetiletý Gary Dahl byl v hospodě s přáteli a rozprava se v jeden moment stočila na to, jaké mají starosti se svými psy, kočkami a dalšími zvířaty.
„Já s tím svým takové starosti nemám. Chovám šutr,“ žertoval Dahl. Vtip mu ale utkvěl v hlavě, nahlodal ho, až se pracovník v reklamě na volné noze rozhodl, že pár kamenných domácích mazlíčků udělá a zkusí, zda by je někdo nekoupil.
Poprvé kameny s názvem Pet Rock nabídl lidem v srpnu 1975 na veletrhu v San Franciscu a zjistil, že lidé o ně mají zájem i za střízliva. A to mu stačilo. Do byznysu s tvrdými mazlíčky se pustil naplno.
Zlanařil dva spolupracovníky z reklamy, kteří mu poskytli deset tisíc dolarů na rozjezd, a zajel do stavebnin, kde koupil oválné kameny z mexické pláže. Jeden vyšel asi na cent. Vzal také slámu, aby z ní pro mazlíčky udělal podestýlku.
O samotné kameny totiž nikdy nešlo, což Dahl jako člověk z reklamy věděl. To, co si získalo srdce a hlavně peněženky Američanů, bylo vše kolem šutrů. Ty se neprodávaly jen tak. Dahl každý zvlášť ukládal do krabiček, které měly vyříznuté kulaté průduchy, aby se mazlíček neudusil.
Zároveň byla každá krabička Pet Rock opatřená dvaatřicetistránkovým manuálem, jak se o kamenného mazlíčka starat a jak jej cvičit. O tom, že je třeba brát celou věc s humorem a nadhledem, svědčí hned úvod návodu.
Majitele varuje, že jejich přírůstek do domácnosti je velmi citlivý a může být přepravou mírně traumatizovaný. Proto ho musejí nechat v krabici. „Teprve po 72 hodinách ho můžete vyjmout.“
„Nikdo, ale opravdu nikdo nemá rád mrzutý, špatně se chovající kámen. Proto je nanejvýš důležité, abyste okamžitě zahájili výcvik,“ nabádá dál příručka. Podle ní jdou některé povely kamenům lépe než jiné.
Zatímco se splněním „k noze“ mají velký problém, povely jako „sedni, lehni, čekej,“ zvládají oblí mazlové s úplnou lehkostí. A dělat mrtvého mají tak rádi, že je k tomu nemusí páníček ani vybízet.
Dahl trefil dobu
V době, kdy ještě probíhala válka ve Vietnamu a doznívala aféra Watergate, byl takový nesmysl pro lidi vítaným odreagováním. „Všude byla spousta špatných zpráv a lidi byli zničení. Pro národní psychiku to nebyl dobrý čas. Myslím, že Pet Rock sehrály roli smíška, klauna. Každý se potřeboval zasmát,“ zhodnotil Dahl klíčový aspekt, proč se svým nápadem uspěl.
Do obchodů se jeho kameny dostaly v říjnu a do Vánoc se jich prodalo přes milion kusů. Každý stál necelé čtyři dolary a z každého prodaného kamene šlo Dahlovi pětadevadesát centů. Aby stíhal poptávku, najal tři stovky zaměstnanců a svého mluvčího naučil napodobovat svůj hlas, aby jej zastoupil při telefonických rozhovorech. Sám byl totiž v jednom kole. „U každého ucha jsem měl jedno sluchátko.“
Domácí kameny byly prostě v Americe hit a Dahl se díky tomu stal rychle milionářem. „Brzy to skončí a pak se pustím buď do jiného šíleného plánu, anebo budu někde ležet a o nic se nestarat,“ říkal v prosinci 1975. A měl pravdu.
Foto Pet Rock
Následující rok už zájem opadl, ale to už se Dahl v Kalifornii přesunul z chaty do domu s bazénem a na účtu měl v přepočtu miliony korun.
Později zkusil ještě několik bláznivých konceptů. Například prodával malé kousky čínské půdy za šest dolarů s tím, že ji do Ameriky propašoval. Myšlenkou bylo ukrást Číňanům vlastní zem před očima a dostat ji postupně do USA. Úspěch jako s kameny ale nezopakoval.
Jen tak ležet a o nic se nestarat se mu také nepovedlo. Po úspěchu s Pet Rock jej zažalovali dva společníci kvůli tomu, že jim nevyplácí dostatečné podíly ze zisku. U soudu uspěli a Gary Dahl jim musel zaplatit nespecifikovanou šestimístnou sumu.
Zároveň na Dahla stále doráželi cizí lidé se svými bláznivými nápady, aby jim pomohl z nich také udělat hit. „Někdy se ohlížím zpět a přemýšlím, jestli by můj život nebyl jednodušší, kdybych to (Pet Rock) neudělal,“ řekl muž, který zemřel před deseti lety.
Kamenná renesance
V posledních letech je ale doba kamenná zpět. Nakopl to hlavně rok 2022. Od té doby vlastní značku Pet Rock americká firma Super Impulse, která ji oficiálně obnovila a uvedla znovu na trh.
Navíc v tentýž rok šel do kin animák Mimoni 2, kde má jeden z Mimoňů právě kamenného mazlíčka značky Pet Rock. Scéna s ním se stala virální na sociálních sítích a mezi mladými lidmi v Asii způsobila poprask, který trvá dodnes.
Vidět to bylo třeba loni, kdy v Číně v srpnu vzrostly prodeje kamenných mazlíčků na platformě Taobao meziměsíčně o 246 procent. Mladí, zejména generace Z, si je pořizují coby levného a terapeutického kamaráda, který jim pomáhá zvládat stres.
Stejně jsou na tom mladí lidé v Jižní Koreji, kteří si šutry jako mazlíčky začali pořizovat i proto, že se cítí opuštění. Originální Pet Rock lze dodnes koupit i na Amazonu. Jen cena už je násobně vyšší než v sedmdesátých letech – nenáročný miláček stojí téměř třicet dolarů, tedy více než šest stovek korun.
The post Kameny prodával jako domácí mazlíčky a vydělal miliony. Teď jim propadla Asie appeared first on Forbes.
