Kámo, to je stres, já vůbec nevím, kde jsem aneb technologická spása lidstva se blíží

Pražské metro, pondělí v půl deváté ráno, souprava na trase B míří z Černého mostu na Zličín. „Kámo, kámo, já vůbec nevím kde jsem,“ do vagonu přistoupil chlapec možná už spíš mladý muž, telefon měl na hlasitý odposlech a překotně se domlouval s kamarádem natolik hlasitě, že je slyšela možná polovina vagonu.