Úterý 08. červenceSvátek má Venku je 17 °C, Zataženo

Kapitalismus v kostce. Měl být knězem, místo toho pivovarník stvořil impérium

Forbes Před 10 měsíci

Costa Coffee, Beefeater Gin, síť hotelů Premier Inn… To vše jistě znáte, Samuela Whitbreada nejspíš nikoli. Toto je archetypální story, jak z ničeho vytvořit něco – konkrétně firmu, která má aktuálně hodnotu přes 150 miliard korun.

Školní rok se blíží, a pokud byste snad zapochybovali o tom, že vzdělání má svoji cenu, přečtěte si následující řádky. Na začátku bylo tři sta liber. V polovině 18. století to nebylo málo: přepočty na současné hodnoty jsou vždy ošidné, ale nic nezkazíme tím, když budeme kalkulovat s nižšími statisíci dnešních korun.

Tyto peníze vzali pan a paní Whitbreadovi z rodinné kasy a poslali svého šestnáctiletého syna Samuela, sedmé dítě z osmi sourozenců, do učení na pivovarníka. Přitom mladý Samuel měl za sebou studijní přípravu na kněžskou budoucnost, místo toho ale vyrazil k nejsvětštějším možným cílům.

Jednak uvařit skvělé pivo. A také tím vydělat dost peněz – s pomocí tvrdé práce, píle a inovací. To vše se dnes hodí připomenout, neboť Samuel Whitbread se narodil 30. srpna roku 1720.

V roce 2024 je z jeho odkazu Whitbread Group, aktuálně na londýnské burze naceněná na více než 150 miliard korun. Pivu se dávno nevěnuje, primárně sází na hotelnictví. Zas a znovu to potvrzuje roli jednotlivce v dějinách: nebýt otce-zakladatele, nic z toho by neexistovalo.

Investice, průzkum trhu, škálování… To, co zní jako newspeak z dnešních zasedaček prosklených kanceláří, Samuel Whitbread uváděl v praxi už v časech, kdy české země teprve vyhlížely tereziánské reformy.

A další vyloženě nadčasové poučení: Whitbread vstoupil do pivovarnického byznysu se dvěma společníky, společně do něj vložili 2600 liber a on po necelých třiceti letech jejich podíly za třicet tisíc liber vykoupil. Na první pohled báječné zhodnocení. Při podrobnějším zkoumání mizerné rozhodnutí, protože křivka hodnoty firmy svištěla ke hvězdám.

Whitbread – zase ty paralely s dneškem – se nebál moderních záležitostí, jako jeden z prvních ve Velké Británii urychlil vývoj svého pivovaru instalací parního stroje, který mu sestrojil sám James Watt. Rozšiřoval portfolio, aktivně akvíroval konkurenci, vydělané peníze investoval v nemovitostech…

Kromě pokroku čistě byznysového ale Whitbread hleděl i na společnost, náležel mezi významné abolicionisty.

„Mohu hrdě říci, že byl vůbec prvním mužem, který ve sněmovně zmínil obchod s otroky a nabádal ministerského předsedu (Williama Pitta mladšího), aby mu věnoval pozornost,“ uvedla později jeho dcera Harriet Gordon.

Ta se provdala za významného advokáta a velkoplantážníka na ostrovech Antigua a Svatý Vincenc. Z jejího otce, někdejšího adepta kněžské sutany, se zase mezitím stal člen parlamentu, proto mohl otevírat podobná témata na nejposvátnějším místě britské demokracie.

Jeho pivovar navštívili i král Jiří III. s manželkou Šarlotou Meklenburskou-Střelickou a panovník byl dle webu firmy „neskonale potěšen“ tím, že zde spatřil parní stroj. I on cítil, jak může impériu pomoci, když se nebude o pokroku jen mluvit, ale poddaní ho především budou uvádět v praxi.

To by samo o sobě stačilo na pohádkový příběh, jenže dějiny budování nejsou jen pohádka, naopak. Po prvním předání (Samuel Whitbread zemřel roku 1796) přišly obvyklé potíže. Samuel junior, velký obdivovatel Napoleona a jeho reforem, dokonce spáchal sebevraždu. Společník jeho syna zahynul při tragédii přímo v továrně…

Překážek se našlo hodně, to je další nadčasová lekce. Ale Whitbread & Co Ltd. z nich vyšlo úspěšně díky tomu, co razil jeho zakladatel. Zkoušelo a hledalo. Firma začala piva stáčet do lahví, ustoupila od tmavého piva, které přitom desetiletí Britové milovali, a ve 20. století se vrhla na populárnější ležáky.

Jak připomíná Berry Richie ve své knize Neobvyklý pivovarník: Story Whitbreadů 1742–1992, najdete jen málo britských firem, které přežily tak dlouho nejen se silnou rodinnou účastí, ale také s neutuchajícím vlivem. Whitbread & Co Ltd. náleží do prestižního indexu FTSE 100, jednoho z primárních ukazatelů stavu londýnské burzy.

Na krev
Vydání Forbesu Na krev

Společnost sem došla díky tomu, co kapitalismus také obnáší: časy se zásadně mění, a pokud firmy nechtějí propadnout do zapomnění, je někdy potřeba být radikální a úplně změnit obor.

Prvním významným tahem byl právě vstup na burzu v roce 1948. Následně získával Whitbread dobře známé značky: whisky Laphroaig, Beefeater Gin, investoval do Pizza Hut, TGI Friday, do Costa Coffee… Poslední značka už je prodána a nejen ona. Byznys není neměnný monument, nýbrž aktivní řeka.

A směr té vlastní Whitbread zásadně změnil tím, když se vrhnul do hotelnictví. Svoji pivovarnickou větev Whitbread Beer Company firma prodala už v roce 2001, v roce 2004 pak koupila právě hotely Premier Lodge – za 536 milionů liber, čímž zásadně doplnila svoji síť Travel Inn.

„Vždycky nás zajímá koupě za správnou cenu,“ zhodnotil tehdy mluvčí firmy velký tah a otec-zakladatel musel odněkud zdaleka jen s potěšením přitakat.

Nově vzniknuvší Premier Inn je se 750 pobočkami největší britskou sítí mezi levnými hotely, do toho společnost dále spravuje restaurace či puby. Pivo tedy zůstalo, leč v úplně jiné podobě. Staletí minula, na trůnu se protáčeli panovnice a panovníci – ale Whitbread je stále tady.

A pořád vydělává a roste. Dějiny kapitalismu v přímém přenosu: tři sta liber na školné se nakonec proměnilo v miliardy. Konečná to však být nemá, jak pronesl při svém jmenování předseda představenstva Adam Crozier: „Jsem nadšený z toho, že můžu kormidlovat společnost k dalším kapitolám její opravdu dlouhé historie.“

Pokračovat na celý článek