Kde je mé místo? Doktrína „všichni jsme si rovni“ překvapivě dobře funguje například v Británii

Mluví se o tom pokaždé začátkem školního roku. Už nejmíň dvacet let. Je skutečně nutné vycepovat žáky, aby v okamžiku, kdy kantor vstoupí do učebny, všichni vstali a zahlaholili: „Dobrý den, paní učitelko!“? Anebo je to přežitek, atavismus z dob, kdy byla společnost pečlivě stratifikovaná, každý věděl, kde je jeho místo, a pokud to někdo nevěděl, bylo mu to důrazně, leckdy bolestivě vysvětleno?