„Včera (6. 7. 2025) u Boleslavi našli sraženého srnce. Vše bylo nahlášeno na policii. Nemohl na zadní nohy a sám se odplazil ze silnice do pole. Dnes před obědem mi volala naše sledující Veronika, že se její kamarádka Silke byla podívat na místo a on tam pořád leží. Nikdo mu nepomohl. Obvolal jsem známé a Ajka Bergrová mi slíbila, že s ním zajede na veterinu, ať ho holky zkusí chytit a přivézt. V tom se objevil se na poli myslivec, kterému volala policie, že by to ukončil střelou. Holky s tím nesouhlasily a že mu chtějí dát šanci na veterině. On řekl, že tyhle případy řeší po svém, a odjel. Moc děkuji Veronice a Silke a jejich kamarádovi, že ho na poli chytily a zachránily. A že nedaly na řeči myslivce, který měl svoje řešení.“ Tak zněl příspěvek organizace Běhejme a pomáhejme útulkům, pomáhající azylům a útulkům pro zvířata.
Jediná klika byla, že srnec byl podle všeho evidentně otřesený
Pro laickou veřejnost upozorňujeme, že nám záchranné stanice potvrdily, že i kdyby tento dospělý srnec přežil (měl rozdrcenou kyčel, možná i další zranění), nebyl by to zdaleka plnohodnotný život. Trpěl by bolestmi, byl by vyřazený z přírody, doživotně stresovaný v chovu v zajetí a ukončení trápení by bylo na místě.
„Jediná klika byla, že srnec byl podle všeho evidentně otřesený a utlumený úrazem hlavy a nevěděl o sobě, protože jinak by to byla úplně jiná hra a zachránce mohl skončit s prokopnutým břichem či vykrvácet po napíchnutí na parohy. Viděl jsem to již několikrát, co takové zvíře dokáže ze strachu z člověka,“ říká k výše zmíněnému případu Karel Makoň, dobrovolný ekologický spolek - ochrana ptactva Záchranná stanice živočichů Plzeň. A doplňuje: „Pro dospělého srnce, který je vystresovaný jenom z toho, když se na něj podíváte, natož když s ním manipulujete? Tohle je regulérní týrání zvířete, naprosto nepřípustné.“
Národní síť záchranných stanic s takovým postupem nesouhlasí
Případ medializované „záchrany“ srnce, který byl po srážce s vozidlem odvezen do domácí péče a následně uhynul, vnímáme jako příklad dobře míněné, ale z odborného hlediska velmi problematické pomoci, reagovala na náš dotaz Marta Kroča Bryndová, předsedkyně Národní sítě záchranných stanic. A dodává: „Lovná zvěř (např. srnci, jeleni, divočáci, zajíci, lišky, jezevci a další) spadá pod zákon o myslivosti. V případě jejího zranění má povinnost zasáhnout uživatel honitby, případně Policie ČR, kterou je nutné volat při střetu zvířete s dopravním prostředkem. Jakákoliv manipulace bez jejich vědomí může být považována za pytláctví – byť vedená dobrým úmyslem. Myslivci pak ve své honitbě mají právo rozhodnout, jaký bude další postup.“
A zase ti myslivci
Jak už bývá zvykem, debaty veřejnosti se točí hlavně okolo myslivců. „Střílí pro zábavu, na zvířatech jim nezáleží, zelené mozky, nejsou to lidi,...“ To vše se na svou adresu mohou dočíst. Ale ví veřejnost, co vlastně znamená být myslivcem? Není to povolání. Je to zájmová činnost. Třeba jako včelaři nebo chovatelé koček.
„Je potřeba, aby lidé pochopili, že myslivec není povoláním, máme svá zaměstnání a rodiny, nejsme součástí integrovaného záchranného systému. Nemůžeme kolikrát přijet na místo do hodiny,“ vysvětluje Miroslav Drahota, předseda okresního mysliveckého spolku Mladá Boleslav a předseda kynologické komise.
Myslivost není povolání
Myslivci jsou učitelé, prodavači, právníci a klidně i ženy - kadeřnice, farmaceutky, účetní, třeba i novopečené maminky. Jsou to lidé různého vzdělání i povahových rysů. Ale spojuje je to, že si honitbu musí za své vydělané peníze pronajímat a z toho jim plynou práva, ale i povinnosti. Nově, podle novely mysliveckého zákona, střílet více spárkaté zvěře (např. jelen, daněk, srnec), která podle lesníků okusuje nové stromky a způsobuje škody. Překvapivě asi pro někoho s tím ale myslivci nesouhlasí. Jak to, když je jejich záliba „jen bezhlavě střílet zvířata“?
Co dělat při nálezu zraněného zvířete?
Záchranné stanice usilují o to, aby i jejich vlastní postupy při nakládání s lovnou zvěří byly v souladu s legislativou – včetně spolupráce s myslivci, mysliveckými hospodáři, Policií ČR a Hasiči. „Zároveň se distancujeme od medializace případů, které mohou veřejnost motivovat k nevhodnému chování vůči volně žijícím zvířatům,“ dodává Bryndová.
- Je-li zvíře účastníkem dopravní nehody, volejte PČR a místní myslivecký spolek (pokud jde o lovnou zvěř).
- Ve všech dalších případech volejte místně příslušnou záchrannou stanici nebo centrálu 774 155 155 a dále konejte podle jejích pokynů.
- Nikdy se nesnažte zvíře odchytit, převážet nebo ošetřovat sami.
- Nevhodná manipulace, fixace či „ošetření“ může zhoršit zranění, způsobit infekci nebo další komplikace – a výrazně prodloužit trápení zvířete.
- Volně žijící zvířata mohou přenášet parazity a zoonózy. Při stresu se mohou bránit a způsobit zranění kousnutím, škrábnutím nebo kopnutím.
Karel Makoň a Ivana Hancvenclová, vedoucí záchranné stanice pro handicapované volně žijící živočichy Archa Zoo Liberec, potvrdili, že:
Polidšťování divokých zvířat v kombinaci se sociálními sítěmi je v současné době největší problém ochrany přírody a zvířat vůbec!“Příroda je krutá a má to tak sama vymyšlené
„Naším cílem je, aby lidé byli plus minus vzdělaní, orientovali se a věděli, co v jaké situaci mají dělat. Nemají být líní najít si informace, dnes je všechno na internetu, na mobilu, po ruce,“ říká Karel Makoň.
Chcete být opravdu k něčemu volně žijícím zvířatům? Sledujte příspěvky záchranných stanic a vzdělávejte se. Nevenčete psy na volno v lesích a vůbec ne v době mláďat, v lesích nekřičte a odnášejte po sobě odpadky, nejezděte podél lesů rychle, kastrujte své kočky a kocoury, kteří chodí ven a loví ptáky, nalepte si na své prosklené domy nálepky proti nárazům ptáků, nekrmte labutě pečivem, nepouštějte automatické sekačky, nemějte golfový trávník a perfektně střižené okrasné stromky, ale vysaďte něco, co může hmyz opylovat, dejte na zahradu pítko a misku s vodou, je nekonečně mnoho možností. A hlavně, zamýšlejte se nad tím, co sdílíte na sociálních sítích.
