Firmy platí do státního systému zdravotnictví ročně stovky miliard, vliv na jeho chod ale nemají. Podle Oldřicha Šubrta by se jim vyplatilo starat se o zdraví svých zaměstnanců samy, skrze investice do prevence.
„Za posledních deset let, a především po covidu, zdravotnictví všude na světě velmi zdražilo,“ konstatuje v prostorech jedné z poliklinik programu Health+ jeho zakladatel Oldřich Šubrt. Rostoucí náklady na systém zdravotnictví jej ale samy o sobě netrápí. Problém vidí jinde. „Navzdory tomu se měřitelné přínosy zdravotnictví významně nezlepšují,“ identifikuje hlavní problém bývalý neurochirurg, dnes úspěšný byznysmen.
Jinými slovy: dostáváme za více peněz takřka stejný výkon. Lidé se dožívají vyššího věku, měli by chodit do důchodu stále později, třeba u lidí narozených po roce 1988 je odchod do důchodu zákonem stanoven na 67 let. A tento věk nejspíš ještě poroste. Jenže statistiky o české společnosti hovoří jasně: zdravě žijeme zhruba jen do 62 let.
Právě na to reaguje Šubrt s Health+ rozvíjením svého byznys modelu. Coby poskytovatel prémiové zdravotní péče od roku 2010 zvládá ročně generovat kolem čtvrt miliardy korun v obratu. Zaměřuje se na klienty, kteří hledají individuální přístup. A má jich už téměř osm tisíc.
Budoucnost udržitelného zdravotnického systému leží podle Šubrta u zaměstnavatelů. Ale ne v pasivní roli, jakou jim systém přisuzuje nyní.
„Dnes platí, že čím větší zaměstnavatel, tím neuvěřitelnější peníze do zdravotního systému za své zaměstnance odvádí. Celkem platí zaměstnavatelé 420 miliard korun, ale vliv na jejich využití nemají. A my si myslíme, že pokud by sedm procent z toho dali na přesněji zaměřené programy zdraví svých zaměstnanců, vrátí se jim investice do nich už za pár let,“ říká bývalý neurochirurg.
Šubrt tvrdí, že zaměstnavatelům se zkrátka starost o zdraví zaměstnanců vyplatí. Stejně tak zdravotnímu systému státu.
Doložit se to snaží i čísly. Největší benefity se samozřejmě při důsledné prevenci projeví v horizontu období několika let. Tak dlouhé zkušenosti ale v Česku s podobnými programy zatím nejsou. Zato ve Skandinávii, Rakousku, Británii či Kanadě už ano a pozitivní případové studie v těchto zemích existují.
Jejich výsledky proto Šubrt se svým týmem aplikovali na české reálie ve studii, kterou oponovala katedra statistiky na Vysoké škole ekonomické. Vybrali modelovou firmu v lehkém strojírenství s tisícovkou zaměstnanců, odpovídající českému průměru co do složení pracovníků, nemocnosti i typických diagnóz.
Ukázalo se, že i kdyby zdravotní programy svým zaměstnancům platila plně sama firma, měla by na konci roku díky snížené nemocnosti o desítky milionů vyšší zisk. „A co víc, měla by též spojenější zaměstnance,“ dodává Šubrt.
Foto Luboš Wišniewski
Skrytou výhodou takového nastavení je podle něj fakt, že firmy si většinou efektivitu svých nákladů dobře hlídají. A vědí tak například, že na preventivní prohlídku jim třeba polovina zaměstnanců nešla a mají možnost je lidově řečeno „pošťouchnout“, byť nařídit jim to zaměstnavatel nemůže.
Neefektivitu současného modelu Šubrt ukazuje na smutném světovém prvenství Česka: rakovině tlustého střeva. „Šest tisíc lidí ročně má diagnostikovanou rakovinu tlustého střeva ve vyšším stadiu. Jejich léčba stojí pět miliard korun. Z těch šesti tisíc přežije tisíc, pět tisíc zemře. Přitom je to onemocnění, kterému lze v takovém rozsahu plně předejít,“ vysvětluje.
Na preventivní screeningové vyšetření tlustého střeva je možno dnes bezplatně chodit od padesáti let věku. Testuje se skryté krvácení do stolice nebo se pacient odesílá rovnou na endoskopické vyšetření. Háček je ale v tom, že tento kompletní screeningový program využívá asi 31 procent lidí. „To už jsou konkrétní čísla, na kterých můžeme výhodnost prevence ukázat,“ tvrdí Šubrt.
Síla prevence se projeví nejsilněji ve středním věku, kdy se přirozeně objevují zdravotní komplikace. Výše zmíněných pět let rozdílu mezi průměrným věkem zdravého dožití a odchodem do důchodu (62 versus 67 let) je zásadních. Zatímco stát a zaměstnavatelé budou pět let platit neschopenky a příspěvky zaměstnanců zápasících s vlastním zdravím, ti za pět let svou prací odvedou do systému výrazně méně. Celkově je tedy na konci takové hrubě sestavené rovnice znaménko minus.
„Demografie je neúprosná,“ tvrdí zdravotnický ředitel Health+ Pavel Šnajdr. „Všude v západní Evropě podobně jako u nás čelí problému, že se prodlužuje odchod do starobního důchodu. Jenže pokud si můžete do zákona napsat dle libosti jakýkoli věk odchodu do důchodu, ale neřešíte zdraví těch lidí, přestává to dávat smysl. Nakonec totiž jako stát zaplatíte na neschopenkách a sociální podpoře víc, než kolik lidé v pozdějším věku do systému přinesou.“
Šnajdr ale zároveň připouští, že je složité vysvětlovat šéfům firem přínosy investic do zdravotnictví. Firemní CEO obvykle potřebuje vidět fiskální přínos už v následujícím roce. V dlouhodobém horizontu jsou ale přínosy neoddiskutovatelné.
Dnes Oldřich Šubrt věří, že Health+ prodává bez nadsázky zdravý život za hranicí tradičních představ o zdravotní péči. „Když jsme začínali, nabízeli jsme hezké čekárny a krátké termíny na objednání. Teď, po patnácti letech sběru dat od pacientů, jsme, myslím, mnohem dál v možnosti cílené personalizované péče postavené právě na využití komplexních dat našich pacientů,“ dodává.
The post Klíč ke zdravější společnosti mohou mít zaměstnavatelé, říká Šubrt z Health+ appeared first on Forbes.
