Ne, tohle se vážně nepovedlo. Trenér Radim Rulík měl přitom luxusní pozici, kdy mu přijeli téměř všichni důležití hráči, a do Dánska, respektive Švédska, tak mířil jeden z nejsilnějších českých výběrů, které jsme za poslední léta na šampionát složili.
ČTĚTE DÁLE: Zemřel tenisový tyran Dokič. Jeho smrt potvrdila léta trýzněná dcera, bývalá světová čtyřka
Bylo evidentní, že si hráči hned sedli. Nejen na ledě, ale i v kabině. Povedl se vstup do turnaje a vítězství nad Švýcarskem byl vynikající skalp. Když přišly další povinné výhry s trpaslíky, český národ začal věřit, že by obhajoba mohla vyjít. Následná demolice Německa v tom fanoušky jen utvrdila. Ale už tehdy se ozývaly varovné hlasy, že nás hlavní zkouška teprve čeká. A opakovali to i sami hráči.
Tou byl zápas s USA. Jen se chvilku zasněte, kdyby se povedl, ve čtvrtfinále bychom narazili na Rakousko, v boji o medaile pak domácí senzaci Dánsko, které vyřadilo Kanadu. To jsme si předtím ve skupině namazali na chleba 7:2 a se vší úctou by určitě bylo lehčím soupeřem než druhý domácí tým, výběr Švédska. Jenomže na kdyby se nehraje. Američani nás zasypali více než padesáti střelami a slavili. Téměř bezchybná jízda byla prohrou 2:5 zapomenuta, dva soupeři nás přeskočili a my skončili třetí, což znamenalo, že jdeme právě na reprezentaci Tří korunek.
Nagano se neopakovalo
Zpětně si můžeme říct: „Ano, to byl moment, kdy jsme se odepsali.“ Místo na Rakousko jsme narazili právě na Švédsko, které bude po vypadnutí Kanady jednoznačným favoritem na zlato a my na něj zkrátka neměli. Rulík a jeho trenérský štáb měl přitom zase luxusní pozici. K dispozici nedostal jen jeden zápas „o všechno“, ale hned dva. Ten s USA, kdy jsme si mohli zajistit první místo a vydlážděnou cestu do finále, a následný reparát se Švédy – a s ním by se dalo vzpomenout si třeba na Nagano tím, že cestou k zlatu vyřadíme nejsilnější mančafty.
Nestalo se. Chyběl nám hlad po úspěchu a ještě víc nějaká facka. Ta nepřišla. Byli jsme ve skupinách moc dobří a bezchybní. Museli jsme se neustále přesvědčovat, že pravá zkouška přijde. Přišla a my neprošli. Dvakrát. Po Američanech nás vyškolili Švédi. Zase 2:5. Mohli bychom se bavit, jestli Karel Vejmelka byl dobrou volbou do brány, podle mě nebyl, ale on nám to neprohrál.
Chyběl faktor X a Gudas
Hráli jsme na naše možnosti dobrý hokej, jenomže chyběl blázen na ledě nebo alespoň na střídačce. Koukněte na Dány, jak se dokázali vyhecovat. Nejenže Kanadu porazili, oni ji v poslední třetině i přestříleli. Vzpomeňte si na loňský rok, kdy led měnil v lávu Radko Gudas, na Vladimíra Růžičku, o němž bylo známo, že když se nedaří, dokáže v kabině rozkopat koše. Rulík jistě neudělal žádnou významnou chybu, ale postrádal faktor X. Nedokázal najít hráče, který by ho přinesl do kabiny.
David Pastrňák je sice rozdílový hráč. Jenomže od něho nikdo nic takového ani nečekal, on není tím bláznem, on kromě hokeje přináší tmel do kabiny, ale rozhodně nebude ten, který poblázní ostatní. Měli jsme moc hodný tým, jenomže naše kvalita oproti jiným nestačila.
Nezbavím se ani dojmu, že hráči šli do utkání s USA s tím, že ten zápas není o všechno. Pak přišel šok a my vypadali hrozně nepřipraveně. Nepřipraveně na důraz, rychlost. Přicházely zbytečné fauly, i když rozhodčí nám na ruku rozhodně nešel, my jsme mu situaci hodně ulehčili. Místo tvrdosti jsme nabídli zákeřnost. Šlapali jsme vodu.
Nebude se to opakovat, znělo z kabiny. Neopakovalo. Se Švédy jsme byli ještě horší. Pohltila nás tma. Předvedli jsme výkony na šampionátu, za které nelze kritizovat, ale nenabídli jsme nic navíc. Do rozhodujících zápasů jsme šli lehkovážně a přišla facka. Tvrdá facka, ze které se nešlo vzpamatovat. K naší smůle ale přišla pozdě. V momentě, kdy nebyl čas se znovu a lépe připravit na reparát.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Favoriti MS v hokeji? Bookmakeři Česku příliš nevěří, aspiranty na medaile vidí jinde
