Pozdravy a potřásání rukou s neexistujícími lidmi. Časté komické pletení si slov nebo názvů měst a států. Nepřítomné pohledy, naznačující, že Joe Biden (přinejmenším místy) není schopen vnímat, co se kolem něho děje – kde je, s kým je, kdo je. Zkrátka tragický pohled na nejmocnějšího muže světa, kterému už uvadající duševní zdraví nedovolí ani plnou kontrolu nad sebou samým, natož nad svým úřadem. A co je na tom nejsmutnější, je to vidět. Hrozně moc vidět. Vidí to nejen Američané, ale vidí to celý svět – i ti, kteří USA považují za svého rivala a oslabení pozice Ameriky se jim tedy náramně hodí. Výsledek voleb je třeba respektovat, ovšem není možné nevidět, že tím, koho si „za velkou louží“ zvolili do svého čela, se Amerika jednoznačně střelila do vlastní nohy. A není to bohužel poprvé.
V podobně nedůstojné situaci se Spojené státy ocitly už v roce 2016 po zvolení Donalda Trumpa prezidentem – a dlužno podotknout, že opět vlastní vinou. Namísto, aby tábor neúspěšné kandidátky Hillary Clintonové akceptoval svou prohru, rozpoutal novodobý mccarthismus. Obviňoval vlastního prezidenta z údajné kolaborace s Ruskem, dělal z něho málem ruského agenta a člověka, kterého si do Bílého domu dosadil Vladimir Putin. Jen z pouhé neschopnosti přijmout vůli voličů a unést prohru (byť nečekanou), si Spojené státy upletly samy na sebe bič, jímž se Amerika se vší důsledností bičovala celé Trumpovo volební období. A ještě i dlouho poté. Zhrzenost a žahořklost poraženého tábora dala vzniknout nepodloženému a navíc nebezpečnému mýtu o tom, že je Amerika ve skutečnosti tak slabá, že si její nepřítel klidně může dosadit do nejvyšší funkce svého člověka. Donald Trump to následně svým oponentům vrátil, když svou pozdější prohru také neuznal, což vedlo až k nechvalně známým útokům na budovu Kapitolu.
Bidena a Trumpa čeká příští týden debata na stanici CNN, kterou živě odvysílá i CNN Prima NEWS:
Pokud to tedy zrekapitulujeme: nejprve se USA před světem shodily tím, že roky bezdůvodně pranýřovaly demokraticky zvoleného prezidenta, pořádaly na něho „impeachmentové“ hony a snažily se ho všemožně i nemožně zbavit funkce. V roce 2021 pak sebe-degradace Ameriky zdárně pokračovala zvolením Joea Bidena, o jehož duševním zdraví panovaly zcela zásadní pochybnosti už v době kampaně – o odůvodněných pochybnostech ohledně aktivit jeho syna Huntera Bidena ani nemluvě.
Za dveřmi jsou ovšem další prezidentské volby, takže celý svět bude svědkem dalšího amerického sebetrýznění. Pokud nenastane nějaký zásadní obrat ve hře, vybere si Amerika na podzim buď prezidenta, který už neví, co se kolem něj děje, nebo si zvolí Donalda Trumpa, který byl jako první exprezident v historii USA nejen trestně stíhán, ale na konci minulého měsíce i shledán porotou vinným ze zločinu. Toho pak bude další čtyři roky vláčet bahnem a s ním i samu sebe. Ať už to v listopadu dopadne jakkoli, jisté je, že žádná „Americká krása“ to opravdu nebude...
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Souboj Bidena s Trumpem bude těsný, ukazují predikce. Které státy budou jazýčkem na vahách?
