Ačkoliv všechny děti – ani dospělí – nejsou stejní, neboť mají přirozeně jinak nastavený mozek, lze některé věci zobecnit. To se týká například vět, kterými by rodiče měli, či naopak neměli reagovat na jejich vysvědčení. Jak tedy psycholožka a trojnásobná maminka Miková konkrétně radí jednat?
ČTĚTE TAKÉ: Přišli k nám Slované z Ukrajiny? Zmínka v učebnici naštvala rodiče. Přepisování dějin, zuří
Věty, na které nezapomínejte:
„Jsem na tebe hrdý/á, že ses snažil/a.“
„Děti potřebují vědět, že jejich úsilí má hodnotu, i když výsledek není dokonalý,“ vysvětlila psycholožka a uvedla praktický příklad do praxe: „Vidím, že ses hodně snažil, a to je pro mě důležité.“
„Vysvědčení je jen jedna část toho, kdo jsi.“
„Pomáhá budovat zdravé sebevědomí a oddělit hodnotu dítěte od známek,“ přiblížila význam slov Miková a dala příklad: „Známky nejsou všechno. Jsi skvělý člověk, a to je důležitější.“
„Co ti šlo nejlépe? Co tě bavilo?“
„Tyto otázky podporují sebereflexi a zaměření na silné stránky,“ uvedla odbornice a zmínila praktické příklady: „Z čeho máš největší radost? Co tě letos nejvíc bavilo?“
„Je něco, s čím ti můžeme pomoci příště?“
Podle Mikové by rodiče měli svým dětem nabízet podporu namísto tlaku a ukázat jim, že v situaci není dítě samo. Příkladem mohou použít věty jako: „Chceš, abychom si příští rok víc povídali o učení nebo ti s něčím pomohli?“
MOHLI JTSE PŘEHLÉDNOUT: Šíření paniky, žebrota ředitelů a arogance: Schválení školské novely provázely ostré hádky
„Děkuju, že jsi mi vysvědčení ukázal/a.“
„Poděkování posiluje důvěru a otevřenost mezi rodičem a dítětem,“ zmínila psycholožka a uvedla praktické příklady, jak mohou rodiče reagovat: „Díky, že jsi mi ho přinesl/a. Vážím si toho.“
Vysvědčení není rozsudek
„Zkuste s dítětem mluvit o tom, že učení je sice jeho zodpovědnost, ale že ho chcete maximálně podpořit. Že mu s čímkoliv pomůžete způsobem, jaký mu bude vyhovovat. A pak reagujte podle typu osobnosti dítěte,“ pokračovala Miková.
U dítěte, které potřebuje jedinečnost a harmonii, by rodiče měli zdůraznit, jak moc jim záleží na tom, aby se při učení cítilo dobře. „Dítěti s potřebou kompetentnosti řekněte, že víte, jak je zvídavé a schopné dělat to, pro co se rozhodne. V případě dítěte s potřebou stability ho ujistěte, že v září nastavíte konkrétní plán a pomůžete mu, aby vše pochopilo a mohlo si dobře procvičit,“ radila expertka.
Dítě s potřebou svobody by pak rodiče měli ujistit, že učení doma spojíte s pohybem nebo hrou. „Vysvědčení je zpětná vazba, ne rozsudek. Vaše reakce může dítě buď zlomit, nebo posílit jeho motivaci. Především tehdy, když vezmete v úvahu jeho typ osobnosti,“ doplnila Miková.
To, jak se další školní rok dítě ke svým povinnostem a učení postaví, může odrážet to, jak se rodič zachová poté, co mu jeho potomek vysvědčení ukáže.
Jaké věty dětem určitě neříkat:
„Tohle je ostuda.“
Pokud budou podle psycholožky rodiče dítě zahanbovat, budou ničit jeho motivaci a vztah k učení. Příkladem by se měli vyhnout následujícím větám: „Takhle špatné známky? To je ostuda pro celou rodinu.“
„Proč nemáš samé jedničky jako sourozenec/kamarád?“
„Srovnávání s ostatními podkopává sebevědomí a vztahy,“ připomněla Miková a uvedla špatný příklad z praxe: „Podívej se na Aničku, ta má samé jedničky. Proč to nejde i tobě?“
„Tohle ti zničí budoucnost.“
„Obdobné věty zbytečně situaci dramatizují a vyvolávají u dětí úzkost,“ zdůraznila odbornice. Prohlášení, jako „S takovým vysvědčením se nikam nedostaneš.“, by si podle ní měli rodiče odpustit.
„Tohle je tvoje vina.“
Pokud rodič přistoupí k větám – příkladem „Kdybys nebyl/a líný/á, mohl/a jsi mít lepší známky.“ – povede to u dětí pouze k pocitu bezmoci a nepochopení.
„Už žádné prázdniny, budeš se učit celé léto.“
Vysvědčení nemuselo dopadnout podle představ rodiče, trestat však dítě za známky podle Mikové vede jen k tomu, že se u dětí ničí chuť do učení. A negativní vliv mají tresty jako zákaz výletů i na vztah potomka k rodičům.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Pouhé motání hlavy? Tereza mohla skončit na vozíku. Po zjištění diagnózy brala antidepresiva
