Společnost je v tomhle rozdělena. Jedni tvrdí, že napodobitelé slavných zpěváků a hudebních skupin nikdy nedosáhnou kvality originálu, a ignorují je, nebo dokonce hejtují. Druhý tábor si rád zajde zavzpomínat na hity, na kterých vyrůstal, i když jde o pouhou kopii.
Faktem ale zůstává, že ty nejlepší tribute kapely se dnes proměnily v dobře fungující stroje na peníze, jež vydělávají miliony dolarů ročně a plní arény po celém světě.
Před pár desítkami let měli tribute hudebníci pověst podivínů v parukách a flitrovaných overalech. Imitátoři Elvise Presleyho, glamrockové variace na Davida Bowieho či falzetoví Bee Gees v polyesterových košilích byli spíš vysmívanou kuriozitou.
Jenže časy se změnily a už dávno nejde o pár nadšenců v místním kulturáku. Ekonomové tenhle fenomén vysvětlují jednoduše. Nostalgie, jež žene fanoušky do hal, se kombinuje s nižšími náklady oproti originálům. Výsledkem je model, který funguje. Je však fér dodat, že jen těm nejlepším.
S odhadovaným globálním ročním obratem ve stovkách milionů dolarů z prodeje vstupenek je jasné, že jde o víc než pouhou napodobeninu. Nejde přitom jen o tržby z lístků. Merch, firemní akce nebo festivalové sloty dokážou příjmy posunout do částek, jež uživí celý tým muzikantů, manažerů i techniků.
„Pro dobře zavedené tribute kapely může jejich činnost znamenat plný úvazek a roční příjmy v řádu šesticiferných částek v amerických dolarech,“ uvádí portál MZ Tribute Bands. To je úroveň, na které funguje spousta originálních, středně známých interpretů.
K růstu popularity přispívá i fakt, že tribute show často nabízejí něco, co originál už nedokáže – osobní, intimní zážitek. Australský zpěvák Joe Boshell, který se věnuje Edu Sheeranovi, k tomu říká: „Samozřejmě to nejsou ti opravdoví kluci, ale zvuk může být v menších sálech lepší. Máte pocit, že jste na koncertě, a ne že sledujete někoho zdálky na obří obrazovce u pódia.“
Foto Unsplash/Fedor
Důležitou roli hraje také dostupnost. Když se koncerty americké zpěvačky Taylor Swift vyprodaly během pár minut, fanoušci v Austrálii vzali útokem tribute projekty typu Reputation nebo drag show The Errors Tour.
Výsledkem byly plné sály a tisíce spokojených diváků, kteří dostali zážitek, i když na originál neměli lístky ani rozpočet. Na hitech současné globální superstar ale přitom vydělávají také další tribute kapely, jež si za jednu show účtují honoráře i v řádu stovek tisíc korun.
Hudební kopie mají výhodu, že hrají tak trochu na jistotu. Odpadá jim část rizik, která nesou originální interpreti – nemusejí skládat nové hity ani soupeřit o pozornost playlistů. Nabízejí prověřený repertoár, jejž publikum dávno zná a miluje.
Pokud chcete vidět, kam až může byznys s revival kapelami dospět, stačí se podívat například na Björn Again. Asi největší světová pocta švédské popové skupině ABBA vznikla v Austrálii už v roce 1988 a od té doby objela přes 120 zemí, vystupovala na prestižním festivalu v Glastonbury, na londýnském stadionu Wembley i v Opeře v Sydney.
Ročně odehrají tři až čtyři stovky koncertů a zájem je tak velký, že kapela funguje ve více sestavách najednou. „Dave Grohl (frontman americké rockové kapely Foo Fighters – pozn. red.) je náš největší fanoušek,“ říká spoluzakladatel Björn Again John Tyrrell.
„Představitel Mr. Beana Rowan Atkinson si nás objednal na svoje oslavy, hollywoodská hvězda Russell Crowe na svatbu a miliardářovi Billu Gatesovi jsme hráli Money, Money, Money na firemní akci Microsoftu.“
Podobně profesionálně funguje The Australian Bee Gees Show. Od roku 1996 odehráli víc než deset tisíc vystoupení, kapela funguje ve čtyřech paralelních sestavách a už čtrnáct let mají stálé angažmá v jednom z hotelů v Las Vegas, kde hrají šestkrát týdně.
„Šli jsme do obrovských detailů, abychom vypadali jako oni – nasazovací zuby, paruky, make-up, cokoli,“ říká zakladatel kapely Michael Clift. „Vyplatilo se to. Dnes patříme k pěti procentům tribute kapel, které se tím dokážou živit na plný úvazek.“
Na trochu jiném principu staví The Dolly Show. Australanka Kelly O’Brien si kvůli dokonalé proměně ve slavnou country zpěvačku vzala půjčku deset tisíc liber. Investovala do kostýmů, paruk i speciálních protéz, studovala Dollyin smích i gesta a teď odehrává 75 až 100 koncertů ročně.
„Dnes jsem za to, co dělám, placená opravdu velmi dobře,“ říká. Sama Dolly Parton ji dokonce vybrala mezi patnáct finalistů, kteří mohou hrát její postavu v broadwayském muzikálu.
Příkladů by šlo najít desítky. Když sečteme počty koncertů, vstupné v přepočtu až několik tisíc korun a stabilní poptávku, je jasné, že u špiček už dávno nejde o koníček. Je to globální průmysl, který se naučil fungovat podle pravidel velkého showbyznysu.
Česká kopie, která dobývá svět
Že tribute kapela nemusí být jen lokální atrakce, ukazuje příklad Queenie. Parta hudebníků vedená Michaelem Kluchem je na scéně už téměř dvacet let a vypracovala se až na světová jeviště.
Od svého vzniku odehráli více než čtrnáct stovek koncertů na několika kontinentech. V tuzemsku se zapsali rekordem v podobě sedmi vyprodaných O2 arén a mezi své triumfy řadí také vystoupení na oficiální oslavě dnes už zesnulé britské královny Alžběty II.
„Předně bych chtěl říci, že naši kapelu ani revivalem nenazýváme. To, co děláme, je hudební divadlo. Máme autentické nástroje, písně hrajeme v původních tóninách, nosíme dobové kostýmy a na jevišti jsme každý ve své roli. Nejde o imitaci, my jednoduše hrajeme Queen,“ vysvětloval frontman Michael Kluch v rozhovoru pro Musical.cz.
Foto se svolením Queenie.cz
Podle něj stojí za úspěchem kapely filozofie založená na preciznosti a autentičnosti. Díky tomu se Queenie stali jeho hlavním zdrojem příjmů a zároveň mu dávají svobodu věnovat se jen projektům, jež ho baví.
„O peníze nám nikdy prvoplánově nešlo, a pakliže vstupujete do něčeho s čistou energií, to ostatní se už jenom nabaluje. Jsme absolutně nezávislí, nikdo nás nevyrobil, sami jsme svým pánem a to je to, co mě strašně baví,“ svěřil se Kluch.
Autor tohoto textu měl letos možnost porovnat show „českého Freddieho Mercuryho“ s originálními Guns N’ Roses, kteří zavítali na tuzemský hudební festival Rock for People. Ke svému překvapení si odnesl výrazně intenzivnější zážitek z kopie než z originálu.
Tribute kapely nemusejí být jen lacinou náhražkou. V mnoha případech dokážou nabídnout zážitek, který se originálům po letech kariéry vytrácí. Nejde o autenticitu, ale o schopnost přenést publikum zpátky do doby, kdy jejich show ještě měla sílu. A hodně lidí je ochotno za tuhle emoci zaplatit.
The post Kopie za miliony dolarů aneb Proč jsou tribute kapely výnosný byznys appeared first on Forbes.
