Král dinosaurů. Jak český učitel hudby vybudoval největší síť DinoParků na světě

Forbes Před 3 hodinami

Místo aby učil, vrhl se po revoluci rovnou do podnikání. Vlastní rádio, reklamní agentura a výstavy – to vše byla jen předehra k velkému příběhu: Jiří Machálek vybudoval síť prozatím deseti DinoParků v pěti zemích. Z fascinace dinosaury vznikl byznys, který spojuje vědu, zábavu a inovace a který jednoho dne může zaujmout také investory – možná až natolik, že se ocitne na akciové burze.

Jednoho středečního rána nás Jiří Machálek provází svým prvním DinoParkem v Plzni, kde se mezi modely dinosaurů na třech tisících metrech čtverečních procházejí zvídaví návštěvníci, kterých zde od roku 2003 bylo již pět milionů.

Těžko by někdo tipoval, že tento úspěšný podnikatel je vystudovaný učitel hudby a češtiny – přesto se jeho pedagogická povaha nezapře a každý model nám představuje s nadšením a pečlivostí.

Jeho cesta od školních lavic k budování evropské sítě zábavních parků ukazuje, jak správně načasovaná odvaha, víra v nápad a kreativita mohou změnit život – nejen jeho vlastní, ale i jeho zaměstnanců a milionů návštěvníků ročně.

„Učitele hudby jsem nakonec nikdy nedělal,“ směje se Machálek, když vzpomíná na své začátky. Bylo to na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy příchod svobody a kapitalismu otevřel dveře možnostem, o kterých se dříve v komunistickém Československu mohlo jen snít.

„Podnikal jsem už na škole, měl jsem vlastní rozhlasovou stanici. Tenkrát to byly skvělé časy – všechno šlo rychle a všechno se mohlo. Dnes už svět takový není,“ podotýká Machálek.

Na své Radio West, které nakonec prodal celostátní Evropě 2, ale stále vzpomíná. „Rádio má licenci pro určitý region a dál nemůžete. Chtěl jsem další trhy a větší dosah – tak jsem vedle něj postavil reklamní agenturu. Už tehdy mě bavilo přemýšlet, jak projekty škálovat a připravit je na budoucí expanzi,“ vypráví.

Agentura se sídlem v pražském Tančícím domě byla úspěšná. Ale ani reklama nakonec nebyla pro Jiřího Machálka konečnou zastávkou.

„Reklama je výborná, ale časem také narazíte na strop svých možností i trhu,“ přiznává plzeňský podnikatel. Pustil se proto do produkce výstav, kde objevil svou vášeň pro kreativitu, techniku a nápadité provedení.

„Ať pořádáte cokoli, musíte to udělat dobře,“ říká s přesvědčením, které se stalo základním kamenem všech jeho dalších projektů.

Zlom přišel nečekaně. „Můj tehdy pětiletý syn Šimon se zamiloval do dinosaurů, tak jsem si řekl, že uspořádám jejich výstavu,“ popisuje Machálek okamžik, který mu změnil kariéru i život.

První výstava ve spolupráci s Přírodopisným muzeem v Londýně byla doslova riskantní sázkou – půjčil si londýnské modely za pět milionů korun. „Bylo to v roce 1999 a za prázdniny přišlo 160 tisíc lidí,“ vzpomíná na debut, který předčil všechna očekávání.

„Četli jsme Zavátý život od Josefa Augusty, koukali na Cestu do pravěku od režiséra Karla Zemana, ta fascinace dinosaury v nás pořád je,“ vysvětluje, proč dinosauři fungují napříč generacemi. „Děti to zajímá, protože to v nich probouzí fantazii,“ dodává.

Úspěch první výstavy dinosaurů byl jasným signálem. „Návštěvnický úspěch byl tak fenomenální, až jsem si řekl, že s tématem dinosaurů musím nějak pracovat dál. Napadl mě zábavní park.“

První DinoPark a odvážná plzeňská zoo

Prvním partnerem se stala plzeňská zoo, která měla odvahu na tento experiment. „Zoo měla volný lesopark, nápad je oslovil, a tak jsme na základě roční smlouvy postavili první park. Byl to takový úspěch, že zoo vůbec neváhala a chtěla se spoluprací pokračovat,“ popisuje Machálek rok 2003, kdy se zrodil první český DinoPark.

Klíčové bylo rozhodnutí nepůjčovat si modely, ale vyrábět vlastní. „Bylo to těžké, nikdo to nedělal a neuměl. Projel jsem celý svět, abych je někde mohl koupit, ale nikde nebyla taková dílna, která by zajistila kvalitu a navíc i servis,“ poznamenává.

Servis je podle něj klíčový – modely potřebují neustálou údržbu, nejdřív byly statické, pak robotické. Dnes je to půl napůl.

Machálek si od začátku stanovil jasná pravidla. „Nechtěl jsem dotace ani granty. Cenu vstupenky jsme stanovili podle nákladů a odhadované návštěvnosti,“ říká. A tato filozofie se mu vyplatila. „Jedinou dotaci, kterou jsme využili, dostal ostravský park – od té doby jsme se rozhodli zůstat nezávislí.“

Symbióza se zoologickými zahradami funguje skvěle. Zoo přibližuje živou přírodu, zatímco DinoPark ukazuje tu dávno ztracenou. „Společně učíme lidi chápat přírodní zákonitosti tak, aby se současná příroda nestala také tou vyhynulou,“ vyzdvihuje podnikatel.

Zázrak ve Vyškově

Nejdramatičtější úspěch přišel ve Vyškově. „To byla nejmenší zoologická zahrada ze všech s pouhými třiceti tisíci lidmi ročně, teď jich máme čtvrt milionu,“ říká hrdě Machálek. Takový nárůst návštěvnosti je v oboru téměř neuvěřitelný.

Samostatný projekt v Ostravě pak ukázal plný potenciál konceptu. „Dostali jsme tenkrát šanci získat poddolované území, kde už se nedalo nic postavit, a to od tehdejšího OKD. To území jsme vyčistili a vybudovali tam na třiceti hektarech náš největší DinoPark vůbec,“ přibližuje.

Expanze do zahraničí začala logicky na Slovensku, ale skutečnou výzvou se stalo Španělsko. „Jiný jazyk, jiné právo, jiné zvyky. Byla to ale šance, která se neodmítá. Navíc je tam krásná příroda, která se k dinosaurům náramně hodí,“ konstatuje podnikatel.

Příběh o tom, jak získal pozemek ve Španělsku, ilustruje Machálkovu schopnost si získat důvěru.

„Pan Peppe, dnes už pán v letech, měl svůj kaktusový park a chodilo mu tam jen pár lidí ročně. Jeho českého zahradníka zaujal náš DinoPark natolik, že mu navrhl, aby nás zkusili okopírovat. Jenže nic nejde snadno a tehdy nedotažený projekt nám nabídli k dokončení. Zkusili jsme to spolu a vyšlo to,“ vzpomíná Machálek s tím, že už třináct let tam mají návštěvnost kolem sta tisíc lidí ročně.

Jeho španělský společník se vzdal pozemku a vložil ho do společnosti, ve které má Machálek nyní většinu. „Když jsme podepisovali smlouvu, říkal jsem mu, ať si ji přečte. Až v té chvíli jsem se dozvěděl, že se jako válečné dítě nikdy číst nenaučil. Řekl mi ale, že se mi dívá do očí a ví, že to se mnou může podepsat. Ten pozemek měl odhad na dva miliony eur,“ vypráví stále ještě s údivem Machálek.

„Ve vesnici byl pak starý pán za skutečného krále. Zachránil kaktusový park a ještě zvládl rozjet DinoPark,“ směje se při vzpomínce podnikatel. „Funguje nám to dobře – nakonec jde přece jen o ten výsledek. Nenarodili jsme se, abychom dělali lumpárny,“ filozofuje.

Technologie a neustálý vývoj

Firma Jiřího Machálka nikdy nepřestala inovovat. Nejnovějším projektem je mládě dinosaura s umělou inteligencí. Robotické mládě funguje zčásti na dálkové ovládání a zčásti na vlastní inteligenci. „Máme ho v každém DinoParku od května a návštěvnost nám díky tomu vzrostla o dvanáct procent,“ vyzdvihuje.

Vize je ambiciózní. „Chceme, aby se mládě časem autonomně rozhodovalo, co bude dělat. Třeba tak, že se ohlédne za zvukem, nebo když bude dítě brečet, tak k němu přijde a bude ho očichávat. Když někdo zakřičí sprostě, mohlo by si odfrknout a odběhnout,“ nastiňuje podnikatel budoucí vize milionového projektu, který započali před dvěma lety.

Od začátku Machálek trval na paleontologické věrnosti. Jejich referenčním zdrojem je Přírodopisné muzeum v Londýně. Firemním konzultantem pak Josef Pšenička, vedoucí paleontologického oddělení Západočeského muzea v Plzni.

Firma se dokonce pustila do vlastní vědecké činnosti. „Byli jsme první instituce na světě, která předvedla, jak vypadá Burianosaurus augustai, jehož pozůstatky se našly u Kutné Hory,“ upozorňuje Machálek. Endemické druhy dinosaurů mimochodem ukazují v každé zemi.

Úspěch ale přináší i problémy. „Číňané nás běžně kopírují – uděláme nový model a oni ho hned zařadí do nabídky, ale jejich výrobky jsou nepoužitelné,“ říká rezignovaně Machálek.

Právní ochrana je podle něj složitá: „Značku DinoPark máme chráněnou v celé Evropské unii. Spory o zamezení zneužívání se ale táhnou roky, čas na nich strávený považuji za promarněný. Soudit se nás opravdu netěší, nicméně svou značku hájit musíme.“

Budoucnost: burza a dětští akcionáři

Machálkovy plány do budoucna jsou stejně nekonvenční jako celá jeho cesta.

„Chci firmu zkonsolidovat tak, aby někdy mohla vstoupit na veřejný trh. Upravujeme strukturu, protože zatím je to asi dvacet firem, které jsou sdruženy pod mateřskou firmou West Media. Třetinu bych rád v budoucnu viděl na pražské burze,“ plánuje s tím, že získané peníze by investoval do další expanze v rámci Evropské unie.

Nejoriginálnější je však jeho vize dětských akcionářů: „Můj sen je, aby se spolumajitelem stali naši věrní spolupaleontologové – kluci, kteří k nám chodí a dinosaury milují. Fascinuje mě americký model, kdy lidé i domácnosti investují do firmy, ke které mají blízko. Moc rád bych viděl malé kluky, kteří pod zarámovanou akcí nad svou postelí usínají s pocitem, že jsou spolumajitelé DinoParku,“ prozrazuje.

Stejně fascinující je pro něj představa valných hromad: „Těšil bych se i na ta firemní setkání, kde se sejde tisíc dětí se svými rodiči.“

Paradoxně největší výzvu vidí v pokračování rodinné tradice. „Těším se na to, co s firmou, na které pracuji už třicet let, bude v budoucnosti. Děti se mi ale do podnikání zatím příliš nehrnou,“ zamýšlí se.

Jasno má ale podnikatel o své konkurenční výhodě: „Konkurenci nemáme v Česku, ani ve světě. Ano, existují ojedinělé parky, ale síla je v síti – v dceřiné společnosti Machine Planet máme vlastní výrobu statických i robotických modelů, servisní tým, každé tři roky vyrobíme další 3D film, kdy se náklady dělí počtem parků, jednotlivé DinoParky si modely vyměňují. Jsme vlastně jediná firma na světě, která to dotáhla do tak velké sítě,“ tvrdí.

Prozatím jich v pěti zemích postavili deset. „I když jsme náš ruský DinoPark v Belgorodě kvůli válečné agresi uzavřeli a Rusko opustili, jistě náš čekají další výzvy,“ upřesňuje Jiří Machálek.

Na otázku o konkurenci má překvapivou odpověď. „Za konkurenci nepovažujeme nic, čeho se účastní aktivní rodina, protože dříve nebo později taková rodina dorazí i k nám. Naší velkou konkurencí je jen lenost toho, kdo v rodině rozhoduje o programu,“ míní podnikatel.

Filozofie parků je postavená na emocionálním zážitku: „Hned za branou musíme překvapit. Chceme bušení srdce, ale nesmíme návštěvníky polekat. Nejlepší citový zážitek je, když jde táta s dítětem, které se bojí, ale táta ho zachrání. Dítě si po čase troufne. Máme vše, co příroda nabízí, ale ve správném pořadí,“ říká Machálek.

Česká značka s globální ambicí

„Než se vydáme na burzu, je mým úkolem dokázat, že DinoPark je hodnověrná značka – česká, stabilní a s potenciálem pro rozvoj. Má průhlednou minulost, není konfliktní. Je založena na kreativitě a stabilní ekonomice,“ nastiňuje podnikatel s tím, že chce mít jistotu, že budou pro investory zajímaví.

Současné hospodářské výsledky podniku jsou nicméně impresivní: „V tuzemsku máme přes milion návštěvníků ročně, tedy deset procent populace každý rok. Obratově největší je Česko – z celkového obratu, který dosahuje asi čtvrt miliardy korun, pochází polovina z domácího trhu.“

Na závěr Machálek se smíchem přiznává osobní motivaci: „Chtěl jsem vždy dělat to, co mě baví, a být součástí takového týmu, který drží spolu a táhne za jeden provaz. Jsem idea maker, ale na všechno ostatní jsou ve firmě šikovnější lidi, než jsem já.“

Dinosauři kdysi zmizeli, v Machálkových parcích ale znovu ožívají. A až se DinoPark někdy třeba objeví na burze, možná budou jeho nejvěrnější malí návštěvníci držet v ruce první akcii svého života.

Nejen jako vstupenku do světa fantazie, ale i jako první lekci finanční gramotnosti. Možná tak učitel, kterým se nikdy nestal, nakonec přece jen učí – jen trochu jinak, po svém.

The post Král dinosaurů. Jak český učitel hudby vybudoval největší síť DinoParků na světě appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek