Západní 3D tisk válcuje Čína. Říše středu chrlí do světa miliony levných tiskáren a evropské a americké firmy pod tlakem čínské konkurence jedna po druhé zavírají krám. V první pětce největších výrobců stolních 3D tiskáren už vedle čínských firem stojí jen jediná západní – česká společnost Prusa Research.
Její zakladatel Josef Průša ve velkém rozhovoru pro Forbes popisuje, jak se mu zatím daří Číně odolávat, ale také jaké nebezpečí představují čínské tiskárny, které se dostávají i do strategických odvětví. Riziko je podle něj v tom, že k datům o výrobcích, které do tiskáren západní firmy nalijí, mají v Číně okamžitý přístup.
„Čínské tiskárny tisknou dvakrát – jednou u nás a podruhé v Číně. Bijeme na poplach, protože je to obrovský bezpečnostní problém. Nikdo v oboru o tom ale nechce mluvit, protože se spousta lidí bojí, že přijde o práci,“ líčí Průša.
Král 3D tisku ale i přes těžkosti na trhu hlásí rekordní rok. Letos očekává tržby přes čtyři miliardy korun. Buduje také novou továrnu v americkém Delawaru, kde má firma k dispozici deset tisíc metrů čtverečních na další rozvoj. Vrací tak výrobu 3D tiskáren do Ameriky, kde už jejich výrobci téměř vyhynuli.
„3D tisk je naprosto nepostradatelný při prototypování. A jsem přesvědčený, že za rok až dva bude plně schopný nahradit některé výrobní procesy pro finální produkci,“ říká Průša. Věří přitom, že to je šance, jak vrátit alespoň část výroby z Asie zpět do Evropy. A příležitost pro západní 3D tisk, jak povstat z popela.
Čínská konkurence doslova drtí výrobce 3D tiskáren. Poslední obětí je německá společnost Arburg, která nedávno oznámila zavření své 3D tiskové divize. Díky čemu je Prusa Research na Západě tak trochu „last man standing“?
Umíme pracovat s komunitou a máme spoustu oddaných fanoušků. Ale co se děje v našem oboru s čínskou invazí, je opravdu smutný příběh. My to už nějakou dobu sledujeme a komunikujeme. Ale myslím, že Arburg ani pořádně nevěděl, co se vlastně stalo. Spolu s nimi končí jedna éra.
Bavil jsem se s nimi na posledním veletrhu Formnext, což je největší industriální výstava v Německu zaměřená na aditivní výrobu, a mezi řečí zmiňovali právě problémy s Čínou.
Mimochodem právě na Formnextu je vidět, jak tam každý rok přijíždí méně a méně firem. Kvůli NDA (dohoda o mlčenlivosti, pozn. redakce) nemůžu říct, o koho se jedná, ale další dva výrobci 3D tiskáren jdou pod drn. A doopravdy se může stát, že tady na Západě budeme jediní.
A kdo zatím ještě zbývá?
Zatím zůstávají někteří výrobci průmyslových 3D tiskáren. Ale v našem desktopovém segmentu funguje v Evropě vedle nás už jen společnost Ratrig v Portugalsku. Nicméně to je spíš takový butik – dělají pár stovek tiskáren měsíčně. Číně se podařilo zadusit 3D tiskový trh na Západě ještě předtím, než se stihl zkonsolidovat a pořádně rozvinout.
Kdy začala mít Čína navrch?
Začalo to v roce 2020, kdy komunistická strana zařadila 3D tisk mezi strategická odvětví pro čínský průmysl. Dostal se spolu s dalšími hi-tech technologiemi do programu Made in China 2025, což výrobcům 3D tiskáren přináší obrovské výhody.
Mají financování s nulovými úroky. V Česku člověk musí pomalu zastavit i babiččin dům, zatímco v Číně jim ty peníze banky doslova hrnou. Mají tam daňové úlevy a 200procentní odpisy, když dělají něco inovativního.
V roce 2020 neskutečně narostlo množství čínských patentových přihlášek. Za pět let podali dvakrát více přihlášek než největší 3D tisková firma na světě Stratasys za třicet let. A s patenty jdou často i na Západ.
Zjistili jsme například, že naši open source tiskárnu vydanou před devíti lety mají Číňané zapatentovanou v Německu, což je naprosto bizarní. Používají náš přebarvený software, který je sice pod open source licencí, ale Číňané její pravidla často porušují.
Jak s tím bojujete?
Je to složité, protože my jako Západ hrajeme jejich hru. Myslíme si, že když budeme respektovat jejich patentové přihlášky, budou respektovat naše. Ale Číňané to ždímou do úplného maxima.
Sice jsme produkt vydali před nimi, ale kdybychom ho teď dali znovu na trh, mohou vydat předběžné opatření, a tím začne soud. A zatímco je patent stojí do 1500 eur, nás soudní tahanice můžou stát dvacet tisíc eur a rok času.
Je tedy open source ve 3D tisku mrtvý?
Tady už není jiná cesta. Pořád nám dává smysl náš kód sdílet, protože zákazník si může tiskárny upravit, opravit nebo vylepšit. Díky tomu jsou třeba v akademickém prostředí nejpoužívanější právě naše produkty. Ale některé věci musíme začít zavírat. Budeme vydávat novou licenci, která nám umožní mít i určitou formu ochrany.
Mám na ruce vytetované logo open source hardware, ale teď je bohužel hra naprosto jiná. A je to varování pro celou open source komunitu, protože do strategie Made in China 2025 spadají i další technologie včetně nejrůznější open source elektroniky.
Čína má převahu hlavně díky nízkým cenám. Můžete tuhle cenovou válku vyhrát?
Číňané si mohou dovolit prodávat tiskárny pod cenou třeba pět let. Proto je vůbec nejsme schopni cenami dorovnat. Když vezmeme levnější čínské tiskárny, rozebereme je a poptáme identické díly v Číně, tak cena těch dílů ve statisícových sériích je větší, než za kolik prodávají své tiskárny na západních trzích. Až tak velký průser to je.
Firmy jako Arburg, které vyráběly industriální 3D tiskárny, si o těch desktopových říkaly: „Tohle jsou hračky, to nás neohrozí.“ Jenže jejich zákazníci si často uvědomili, že do firem nepotřebují nutně průmyslové tiskárny.
Třeba ve Škoda Auto mají desítky našich tiskáren, protože jsou více než dobré. A používají nás třeba i Siemens, SpaceX, BMW a spousta dalších firem. Ukázali jsme, že stolní tiskárny stačí na devadesát procent věcí. Jenže teď spousta neuvážených lidí nakupuje do firem desktopové tiskárny právě z Číny. Juchají, jak je to levné, ale neuvědomují si, jak je to nebezpečné.
Jak velký bezpečnostní problém to tedy je?
V menších firmách o sto lidech často nemají kybezbezpečnostní oddělení. Šéf zavelí, že chce zkusit 3D tisk. Někdo zmíní, jakou má doma tiskárnu. A tu na zkoušku koupí i do firmy. Takhle jsme se do firem dostávali i my. A teď se to samé děje s čínskými tiskárnami, což je obrovské bezpečnostní riziko.
Neříkám, že všechny čínské tiskárny automaticky posílají všechna data domů. Ale k tomu, co teče přes čínský cloud, má tamější vláda přístup. V Číně v roce 2023 updatovali zákon o bezpečnosti dat, který má extrateritoriální dosah.
To znamená, že když čínská vláda řekne, že ji zajímá nějaká firma i mimo hranice Číny, tak jí všechny čínské entity musejí dát přístup ke všem datům, která o ní mají. A díky tomu přesně vědí, kdo na čem pracuje. Abyste tomu předešli, tak by 3D tiskárny a k nim připojené počítače nikdy nesměly potkat internet.
Foto David Turecký
Kde to může být největší nebezpečí?
Z čeho mám největší obavu, je, že se ty tiskárny dostávají do strategických průmyslů, jako je třeba energetika. A to riziko je tam obrovské. Někdo vymyslí nové zařízení a v Číně to hned vědí. V jedné robotické firmě v Americe už čínská 3D tiskárna poslala 120 GB dat domů. Jsou na burze, takže si nemůžou dovolit o tom mluvit, protože by přiznali, že celý jejich výzkum je potenciálně ukradený. Ale už se to děje.
Čínské firmy chlácholí své zákazníky tím, že tiskárny fungují v offline módu, tedy že nic neposílají. Jenže nejde jen o tiskárny jako takové, ale i o software, který máte nainstalovaný v počítači. Jeden čínský výrobce porušuje naši open source licenci programu PrusaSlicer, protože nezveřejňuje veškeré zdrojové kódy, hlavně ty, které souvisejí se síťováním a komunikací přes internet. Nikdo si tak nemůže zkontrolovat, co se s jejich daty děje, protože komunikace je šifrovaná.
Je tak potřeba mít na paměti, že čínské tiskárny tisknou dvakrát – jednou u nás, podruhé v Číně. A to často ani nemusejí vidět veškerá zdrojová data. Někdy stačí i útržky jako jména souborů. I z toho dokážou odhadnout, na čem kdo pracuje. Proto se snažím bít na poplach. Je to stejné, jako kdyby si firmy stavěly celou infrastrukturu na zařízeních Huawei. Říkáme si, jak Evropu naboostujeme a budeme investovat do jejího rozvoje. Ale pak si tady otevíráme obrovskou díru.
Mohla by s tím pomoct větší regulace?
Podle mě je cestou edukace. V první řadě se musí neodkladně zabránit tomu, aby se čínské tiskárny používaly v kritické infrastruktuře. To totiž není jen o kradení dat. Často je to trojský kůň a vývojářská síť má přístup naprosto ke všemu.
Nedávno se například ukázalo, že čínské invertory pro solární panely v sobě měly zadní vrátka, která umožňovala ovládání na dálku. Je potřeba si uvědomit, že v Česku jsme měli ministerstvo zahraničí přes dva roky napíchnuté čínskou rozvědkou. A že to opravdu nejsou naši kamarádi. (Podle informací serveru Seznam Zprávy experti českých tajných služeb čínské agenty přistihli při stahování pošty, kterou diplomati používají k vedení té části korespondence, jež nepodléhá utajení, pozn. redakce.)
Evropa se nechává Číňany s prominutím ojebávat. Temu tady má obrat přes dvacet miliard korun ročně, což je naprosto zabijácké pro malé a střední byznysy. Ale protože je to „jen tržiště“ a všechno posílá jako jednotlivé zásilky, tak neplatí žádnou dovozní daň a žádné DPH.
Navíc řada těch produktů nesplňuje žádná CE (platné technické předpisy Evropské unie týkající se bezpečnosti, zdraví a ochrany životního prostředí, pozn. redakce). Když si hračkou z Temu ublíží vaše dítě, tak si zkuste žalovat obchodníka někde kdesi v čínské provincii.
V případě elektroniky si tam kupujete rovnou e-waste, který můžete hned vyhodit. Ale nějakým záhadným způsobem politici mají strach, že kdyby s Temu bojovali, tak by si proti sobě poštvali spoustu lidí.
Foto David Turecký
Přitom v Číně by Evropanům nic takového neprošlo…
To je další věc. Vztah Evropské unie a Číny je naprosto nevyvážený. Podle nových čínských zákonů platí, že když chcete jako evropská firma soutěžit v čínském tendru, tak máte uměle zvednutý scoring. V přepočtu musíte být o 25 procent levnější než čínská konkurence, abyste se tam vůbec mohli přihlásit.
Není možné, aby v Číně působila nějaká západní firma bez joint venture s čínskou společností. To si teď vyzkoušel automobilový průmysl. Za evropské peníze se tam kolem joint ventures postavil celý průmysl. Pak je kopli do zadku. A teď všichni se staženým ocasem zase z Číny exitují.
Je řešením obdobný protekcionismus v Evropě?
Nejsem úplně zastánce protekcionismu. Nemusíme vymýšlet znovu kolo. Myslím, že to jde rozdělit na tři části. Zaprvé, měli bychom dát klíčovým oborům lepší podporu R&D a financování. Evropská unie zároveň musí být schopna bránit nefér tržní konkurenci.
Pokud někdo ovládá evropské trhy tím, že podstřeluje ceny, tak má Evropská unie zakročit a zabránit tomu, a to včetně zavedení cel a dalších restriktivních kroků. A zatřetí, pojďme 3D tisk, ale i další obory s velkým potenciálem do budoucna, označit jako strategické.
A v čem tedy spočívá ta strategická důležitost 3D tisku?
Je naprosto nepostradatelný při prototypování. Neznám firmu, která by při vývoji nových výrobků nepoužívala 3D tisk na prototypování. A je naprosto šílené si představit, že by celý náš průmysl stál pouze na čínských zařízeních, i když odhlédneme od potenciálních bezpečnostních rizik.
V minulosti jsme v Evropě navíc kvůli globalizaci a offshoringu přišli o spoustu výrobních technologií. Celá řada expertů je už dávno v důchodu, a to už těžko vrátíme zpátky. A právě tady by mohl pomoci 3D tisk. I díky němu můžeme alespoň část výroby vrátit zpět do Evropské unie.
My například máme ve firmě skoro tisíc tiskáren, které 24/7 chrlí produkční díly, které používáme v našich tiskárnách. Divil bych se, kdyby někdo na světě vytisknul víc produkčních součástek než my. Ale tohle je budoucnost.
Našim vývojářům píší „hezké holky“ na LinkedInu a mámí z nich informace.
Za jak dlouho se 3D tisk prosadí i ve finální produkci?
Jsem přesvědčený, že za rok až dva bude plně schopný nahradit některé výrobní procesy pro finální produkci. Potřebujeme dotáhnout dvě technologie a pak nebudete vizuálně schopni poznat, že je daný díl vytištěný. To může být extrémně akcelerační a demokratizující pro výrobu a pomoci nám vymanit se z čínského vlivu.
Josef Průša, foto: David Turecký
A je reálné, že by teď nově vzniklá 3D tisková firma získala investora?
Při současné situaci na trhu si to nedovedu představit. Čína má neskutečnou převahu. Je tam třeba firma Elegoo, ve které drží ekvitu stát. Do dalších firem jako Bambulab, Anycubic a Polymaker zase investují IDG Capital, kteří byli ještě nedávno na americkém sankčním seznamu Chinese Military Companies. Je to celé naprosto bizarní.
Prusa Research i přes těžkosti na trhu dál expanduje a staví ve Spojených státech novou továrnu. Jak daleko jste?
V Delawaru máme výrobní centrum, které stavíme přes naši dceřinku Printed Solid. Od loňského roku tam provozujeme pilotní výrobu. Teď jsme v Americe nabrali dalších deset tisíc metrů čtverečních, což je spousta místa pro rozšiřování výroby.
Zatím tam vozíme velkou část dílů z Evropy a v Americe je sestavujeme. Ale postupně chceme v USA replikovat co největší část dodavatelského řetězce. S tiskárnou Prusa CORE One se nám podařilo významně zvednout poměr dílů, které tam vyrábíme lokálně.
Do Ameriky jste šli předtím, než se dostal k moci Donald Trump se svou celní politikou. Jak vám to teď pomáhá?
Je mylné si myslet, že neplatíme cla, protože bychom museli být schopni zreplikovat celý náš dodavatelský řetězec v Americe ve stejné kvalitě a kupovat tam díly za stejné ceny jako v Evropě. Takže z velké části posíláme do Spojených států evropské díly a na ně se cla vztahují. Něco málo samozřejmě ušetříme, ale není to až tolik.
Zároveň Američané moc nechápou, když jim někdo z dalekého Česka říká: „Dávej si pozor na Čínu, může to být nebezpečné.“ Čína přitom negativně ovlivňuje i jejich 3D tiskařský trh. Proto se držím hesla: ‚Put your money where your mouth is‘. A proto také vyrábíme ve Spojených státech, kde už víceméně žádný další výrobce nezbyl. Takže vlastně vracíme 3D tisk i do Ameriky.
Co dalšího je u Prusa Research nového?
Letos jsme otevřeli v Praze novou fabriku na filamenty – materiály pro 3D tisk. Zároveň máme novou výrobu o rozloze pět tisíc metrů čtverečních v Hradci Králové, kam jsme přestěhovali naši dceřinku Trilab. A možná letos budeme dělat ještě jednu akvizici, ale o tom zatím nemůžu mluvit.
Stejně tak nemůžu prozrazovat, co chystáme v oblasti tiskáren, protože ututlat je to čím dál těžší. Máme 1200 lidí a dějí se takové věci, že našim vývojářům píší „hezké holky“ na LinkedInu a mámí z nich informace.
Nově jste zamířili i za hranice Země. Jak jste se dostali k vývoji vesmírných produktů?
S brněnskou vesmírnou společností TRL Space jsme vyvinuli nový materiál pro 3D tisk, který se dá využít i ve vesmíru. Navazuje to na naši dlouhodobou snahu neustále vylepšovat naše filamenty. Využíváme materiály vyrobené z vláken z obnovitelných zdrojů. Je to neskutečně bezpečný materiál, ze kterého se neodpařují žádné nebezpečné látky.
Díky tomu máme jako jediní na desktopovém trhu přísnou UL certifikaci, podle které jsme až desetkrát pod limitem pro nebezpečné látky. A to je jedna z vlastností, která je potřebná i pro využití ve vesmíru, respektive ve vakuu, kde by mohly případné výpary poškodit elektroniku nebo narušit měření.
Ve spolupráci s nemocnicí FN Olomouc jsme zase vytvořili materiál na radiační stínění, který se používá při kalibraci CT nebo třeba v urychlovačích částic. Odolnost vůči radiaci je přitom zásadní i pro kosmické materiály.
V návaznosti na to jsme vyvinuli filament, který si necháváme patentovat právě pro využití ve vesmírném průmyslu. Je navržený tak, aby se dal použít ve vakuu, odolával extrémním výkyvům teplot a radiaci a nevznikal na něm elektrostatický náboj. Díky tomu, že má unikátní vlastnosti a zároveň je levný a dá se s ním tisknout na běžné stolní 3D tiskárně, může výrazně zrychlit vývoj a zlevnit výrobu ve vesmírném průmyslu.
Je pro vás do budoucna zajímavý i čím dál aktuálnější zbrojařský průmysl?
Nevidím důvod, proč by nemohl být. Naše tiskárny a materiály nacházejí uplatnění v řadě strategických odvětví, ať je to energetika, automobilový průmysl, nebo zdravotnictví. Obranný a kosmický průmysl bude 3D tisk využívat stále více a bude zásadní, aby zároveň chránil svá data před špionáží. A zde pro nás vidím velký prostor.
V obranném průmyslu se 3D tisk používá na prototypování a ve stále větší míře také na finální produkty. Tohle duální použití tady dřív nebylo, 3D tisk se omezoval hlavně na prototypy.
Jde o další oblast, kde hrozí bezpečnostní riziko v souvislosti s čínskou převahou ve 3D tisku?
Realita dnešního světa a ruský útok na Ukrajinu jen potvrzují, jak důležité je, abychom měli jako západní svět kontrolu nad svými strategickými odvětvími. Firmy v obranném průmyslu postupně začínají chápat, že je lepší nakupovat hardware od západních výrobců z důvodů bezpečnosti, posílání dat do Číny a podobně.
Jako Západ bychom měli disponovat potřebnými technologiemi pro obranu našich hodnot a dokázat tyto technologie sami efektivně vyrábět.
Jakou pozici na světovém trhu teď máte?
V sekci desktopových 3D tiskáren do 2500 dolarů máme na počet kusů tři procenta světového trhu. Mívali jsme devět, ale tím, jak Číňané chrlí obrovské množství cenově podstřelených tiskáren, jsme klesli, aniž bychom vyráběli méně.
V roce 2017 měla Čína 25 procent trhu a teď má přes 90 procent. V první pětce jsme akorát my a v top 10 ještě nizozemský UltiMaker, který má kolem jednoho procenta.
Jak se vám zatím letos daří?
Nebudeme mít takový růst, s jakým jsme počítali. Americká situace je lehce turbulentní. Lidé tam často vyčkávají a jsou zmatení z tarifů. Ne že by nechtěli kupovat, ale nevědí, jestli tarify budeme platit my nebo oni. A mají spoustu otázek. Loni jsme měli tržby 3,7 miliardy korun a letos očekávám růst asi deset až patnáct procent.
Máte nějaký krizový scénář do budoucna, aby Prusa Research nebyla další firma, která půjde pod drn?
Musíme dělat osvětu. A dál vyrábět skvělé produkty, se kterými jsme stále na špici. Děláme věci, které v Číně nejsou schopní vytvořit. Hlavní naší výhodou je, že naše tiskárny jsou opravitelné a bezpečné.
Byl jsem u začátků desktopového 3D tisku. Ostatně nejlevnější čínské tiskárny jsou rámové, postavené na mém designu. Buduji tenhle obor šestnáct let – od svých devatenácti. A nechat ho jen Číně opravdu nehodlám. To je teď moje mise.
The post Last man standing. Buduji 3D tisk šestnáct let a Číně ho nechat nehodlám, říká Průša appeared first on Forbes.
