Je to rodinné drama, v němž se láska nevylučuje s velkým množstvím lží. Na festivalu v San Sebastiánu budou mít v neděli 21. září premiéru Nevděčné bytosti, očekávaný snímek v Česku působícího režiséra Olma Omerzu. V rozhovoru pro Forbes Life mluví o intuitivním psaní, chorvatském kempování i opakujících se obsesích.
Za pár dní má premiérovat svůj pátý film v hlavní soutěži festivalu v San Sebastiánu, teď ale s režisérem Olmem Omerzu sedíme na pražských Vinohradech, kde bydlí.
Muž, jenž pochází ze Slovinska, ale od studií na pražské FAMU pracuje v Česku, si všímá, že tato čtvrť je místem, kde ve velkém žijí expati včetně rodin, jejichž členové mají různou národnost. Jednou z nich by klidně mohla být i ta, již potkáváme v jeho novince nazvané Nevděčné bytosti.
Irský herec Barry Ward hraje Davida, který se na dovolené u Jaderského moře snaží sblížit se svými dvěma pubertálními dětmi, Klárou a Teem, které hrají Češi Dexter Franc a Antonín Chmela. Slovenská, v Itálii působící herečka Barbora Bobuľová představuje jejich matku Lauru, již David opustil. Bilingvní rodina, která se poněkud rozpadla, je tak rozbitá i v jazycích.
„Zpočátku jsem měl pocit, že to může být problém,“ přiznává se mi čtyřicetiletý Omerzu. „Když ve filmu řešíte tak blízké vztahy, neustále doufáte, že bude fungovat chemie mezi postavami s ohledem na jejich úzké vazby. Že ta rodina bude přirozeně opravdová. A tady najednou jdete celou její jazykovou konstelací proti tomu,“ dodává.
Nakonec se mu ale podařilo této bilingvnosti využít. Nejprve přemýšlel, kdy lidé v podobných rodinách používají jaké jazyky, ať už mateřské, nebo naučené, postupně ale zjistil, že je jejich použití iracionální a neexistuje v nich systém. „Přišlo mi hezké, že když otec použije české slovo, znamená to, že se své dceři nebo synovi chce přiblížit,“ vypráví Omerzu.
Sám má prý s vlastním otcem až kamarádský vztah a ví o něm mnoho, přesto ale ve vztahu rodič a dítě cítí jisté „kurátorství“. „Vlastně mě to fascinuje. Říkám si, že nikdy nepotkáme rodiče takové, jací opravdu jsou, a oni stejně tak nikdy nepotkají nás. Se všemi chybami,“ přemítá filmař.
Aniž bychom zabíhali do spoilerů, pro rodinu v Nevděčných bytostech takový prostor „potkání se“ nečekaně vznikne. Klára, jež trpí poruchou příjmu potravy, si totiž myslí, že píše svému příteli, ve skutečnosti si s ní ale dopisují rodiče.
Ti se tak poprvé v životě dozvídají věci, kterých by se nikdy nedopátrali, a navíc při tom musejí zapomenout na svoje spory a spolupracovat. „Je to trochu morální provokace, ale věřím, že uvěřitelná,“ míní Omerzu.
Režisér na sebe po studiích na FAMU upozornil s Rodinným filmem, s nímž před deseti lety debutoval shodou okolností právě v San Sebastiánu. Ve snímku se z dovolené v Indonésii svým dětem přestanou ozývat rodiče, rodina se tak znovu skládá, redefinuje a její příslušníci vlastně mění role. Ptám se, proč ho rodinné vztahy tak přitahují, že se na ně ve svém pátém snímku dívá opět svým specifickým okem.
„Pravděpodobně nikde jinde nemohou blízké vztahy tak lehce přejít do vztahů patologických. U Nevděčných bytostí jsem zjistil, jak velmi lidské je, že lidé lžou. Že lež postavy zlidšťuje,“ popisuje.
Na Jadranu má lež nejprve parametry nevinných fotek, které David posílá Lauře a předstírá v nich, že se s dětmi má skvěle. Lež se ale postupně objevuje ve filmu v různých variacích a také se stává zásadnější – zároveň dokonce nutná, aby v jednu chvíli rodiče zachránili život.
Když Omerzu začíná psát scénář, nemá prý hned na začátku jasnou představu, jaký bude výsledný film a co přesně bude říkat. Nevychází z nějaké teze, spíš z různých nápadů, které mohou mít rysy fascinace až obsese. A rád se v tu chvíli obklopuje lidmi, kteří mají jiný způsob uvažování než on.
„Často pracuji jako dramaturg a čtu texty kamarádům. A dost si všímám, že scénář začne s nějakým záměrem, ale pak se do toho člověk začte a zjistí, že se tam spontánně objevilo silnější téma. Proto je důležité si nezavírat žádné dveře, protože autor by podle mě měl být schopen pohřbít původní záměr,“ tvrdí.
Jakmile se už točí, má prý Omerzu tendenci onu intuitivnost nahrazovat kontrolou. To si ale prý tentokrát zakazoval – nechtěl film „přeintelektualizovat“. „Tentokrát jsem si dovolil být příběhovější a mít víc zvratů,“ sděluje. I s ohledem na jeho původ a bilingvní rodinu ve středu nového filmu se ptám, nakolik se do snímku promítá on sám. Podle něj ale svazuje, když člověk točí o sobě.
„Hodně lidí má pocit, že když řeknou, že točí o sobě nebo podle skutečných událostí, dostanou plusové body. Spíš doufám, že v mých filmech je svět, který mi je blízký. Kamarádka mě nedávno upozornila, že se mi hodně opakuje téma hry spojené s nějakou manipulací,“ usmívá se režisér, který je známý ještě díky filmům Příliš mladá noc, Atlas ptáků nebo Všechno bude, za nějž získal Českého lva i Křišťálový glóbus na festivalu v Karlových Varech.
Novinka, již diváci uvidí zkraje příštího roku, je možná nejambicioznější nejen díky obsazení, ale i samotnému natáčení. Točilo se na poloostrově Pelješac v Dalmácii, kde filmaři našli kaskádovitý kemp, který na postavy dovoloval nahlížet skrze různé podhledy či nadhledy.
V lecčems složitější byl podle Omerzu návrat do Brna, kde se příběh po nádherných lokacích přesunul do unifikovaných institucionálních chodeb. I v novém prostředí ale bylo třeba zachovat poetičnost.
„Nemám moc rád, když jdu na premiéru, kde lidé vylezou na pódium a řeknou, že na tom filmu dělali deset let. Pak to uvidíte a na konci si řeknete – vážně?“ směje se režisér, když se ho ptám, s jakými pocity bude titul v San Sebastiánu po více letech vývoje a příprav vypouštět před první publikum.
Sám má ale prý omluvu, protože paralelně pracuje přibližně na třech projektech zároveň. Nemá pocit, že by za dobu vývoje, přípravy a natáčení Nevděčné bytosti „zestárly“.
„Myslím, že dlouhé financování je nebezpečné u lidí, kterým je třeba dvacet. Tehdy se mi třeba během jediného roku měnily priority ohledně toho, co mi přišlo důležité,“ vzpomíná na své začátky a formující léta.
Trochu varuje, aby se studenti na uměleckých školách vsazovali do škatulek a teorií. „Na škole si můžeš zavřít intuitivní kanály, z nichž je skvělé čerpat. A místo nich začneš dělat věci, které se tváří, že jsou chytřejší, než ve skutečnosti jsou,“ podotýká.
Odkazování českého filmu na zdejší novou vlnu prý chápe, protože mu ze všech nových vln přijde nejzajímavější a nejunikátnější. „Žádná nová vlna neměla tak autentický otisk. Nejde ale žít tím, že byla nová vlna. Lepší by pro tvůrce bylo se s ní nesrovnávat,“ přemýšlí. I s ohledem na to, že prý neexistuje recept, jak natočit dobrý film.
„Záleží na tom, že se povede hodně věcí, hodně stojí na chemii obsazení. I u režisérů, kteří natočili dvacet filmů, jsou výjimečné třeba tři,“ říká Omerzu s tím, že filmu vlastně sluší studiový systém s předvídatelným financováním a dramaturgickými skupinami.
Na druhou stranu ale právě americký průmysl, který na studiovém systému stojí, může být důkazem toho, kolik předvídatelných filmů natočených podle formulí dokáže vyprodukovat.
Olmo Omerzu teď s očekáváním vyhlíží nový snímek Paula Thomase Andersona Jedna bitva za druhou. „Ale trochu se bojím, když jsou ohlasy jen pozitivní. To je vždycky trochu podezřelé,“ dodává s úsměvem.
The post Lež postavy zlidšťuje, říká režisér Omerzu o novém filmu Nevděčné bytosti appeared first on Forbes.
