Zařazení do indexu S&P 500 je pro firmy vstupenkou mezi elitu a pro investory často signálem k masivním nákupům. Jenže o tom, kdo se do klubu 500 dostane a kdo zůstane za dveřmi, rozhoduje úzká skupina lidí, kterou „nikdy nikdo neviděl“. Aktuální příběh společnosti Strategy znovu ukázal, že pravidla nejsou jen o číslech, ale i o interpretaci.
Jak (ne)zůstat za dveřmi
Pro firmy na Wall Street má zařazení do tohoto benchmarku téměř magický význam. Nejde jen o prestiž, ale hlavně o miliardové toky peněz, protože fondy kopírující index musejí akcie firem v něm umístěných chtě nechtě nakupovat. Proto se nedávno tak ostře sledovalo, jestli se do něj při zatím posledním přeskupování dostane i společnost Strategy Michaela Saylora (bývalá MicroStrategy).
Nestalo se. Komise raději zařadila AppLovin, Robinhood nebo stavební skupinu Emcor. Strategy, která dnes drží přes 640 tisíc bitcoinů, zůstala jednou z největších firem mimo index. A reakce byla poněkud jízlivá.
Saylor na síti X zveřejnil graf ukazující, jak jeho cenné papíry dlouhodobě porážejí samotný bitcoin i další aktiva, a připsal k tomu ironický komentář: „Přemýšlím teď o S&P.“ Jeho příznivci byli ještě ostřejší, když mluvili o „totálním klaunství“ a tvrdili, že „S&P 500 potřebuje $MSTR, ne naopak“.
Důvody zamítnutí oficiálně nikdo nevysvětlil. Analytici ale upozorňují, že model Strategy připomíná spíš bitcoinový fond než klasickou firmu. A fondy mají vstup do indexu zakázaný. Jádrem jeho podnikání se totiž stalo vydávání nových akcií a dluhopisů, za získané peníze nákup bitcoinu a následné vykazování hospodářských výsledků podle toho, jaká je jeho aktuální cena.
Investorům se nicméně těžko vysvětluje, proč firma s kapitalizací 96 miliard dolarů a miliardovými (nerealizovanými) zisky z držení největší světové kryptoměny zůstává za dveřmi „klubu“. Pro Saylora (i jeho ego) je to nepříjemná patálie, zařazení by znamenalo stabilní zdroj poptávky po ředění jeho akcionářů.
Kritéria výběru
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o čistě matematickou úlohu. Stačí splnit několik číselných kritérií a brány do nejdůležitějšího indexu světa se otevřou. Ve skutečnosti je to složitější.
Podle Jana Bystřického z České spořitelny je základem „dostatečná tržní kapitalizace, aktuálně necelých 23 miliard dolarů, a odpovídající množství volně obchodovaných akcií“. Důležité je také sídlo registrované v USA a obchodování akcií na amerických burzách.
Nestačí ale mít jen odpovídající velikost. Společnost musí být v posledním kvartálu a za poslední čtyři čtvrtletí v souhrnu zisková, musí splňovat nároky na likviditu akcií a zařazovány jsou zejména kmenové akcie běžných obchodních korporací.
Konečné slovo má vždy komise. Bystřický připomíná, že „při zařazování nových akcií zohledňuje také váhu jednotlivých sektorů indexu“. Do hry ale vstupují i méně hmatatelná kritéria, například délka obchodní historie nebo charakter samotného byznysu.
„Zařazování akcií do indexu S&P 500 tedy není čistě pasivní, ale při splnění požadovaných podmínek náleží finální rozhodnutí o zařazení či nezařazení indexové komisi,“ dodává analytik.
Právě komise je tím, co dělá z výběru mix tvrdých dat a lidského úsudku. Nejde tedy jen o tabulku s čísly, ale i o to, zda údajně menší skupina lidí jednající inkognito uvěří udržitelnosti modelu a dlouhodobému směřování firmy.
Komise, která rozhoduje o složení indexu, pracuje zcela neveřejně a její členové zůstávají v anonymitě. Jisté je pouze to, že jde o malý tým analytiků a ekonomů ze společnosti S&P Dow Jones Indices. Podle některých odhadů má skupina zhruba sedm až deset členů, kteří rozhodují kolektivně.
Co z toho plyne
Zařazení do indexu S&P 500 není jen prestižní medaile na krku. Je to praktická věc, která firmám otevírá značný přísun kapitálu. Podle analýzy společnosti Stephens by zařazení Strategy do indexu S&P 500 přinutilo pasivní fondy nakoupit zhruba padesát milionů akcií v celkové hodnotě kolem šestnácti miliard dolarů.
Na druhou stranu, Saylorův obchodní model může být důvodem, proč komise zatím drží Strategy mimo. Firma, jejímž hlavním „produktem“ je vlastní akcie, je pro část expertů těžko srovnatelná s běžnými společnostmi v indexu. Zde přichází ke slovu ona lidská složka, byť poněkud tajemná.
Výsledek je, že investoři si musejí zvyknout na určitý paradox. Na jedné straně index působí jako objektivní zrcadlo amerického trhu, na druhé straně ale zůstává exkluzivním klubem, kam se nedostanete jen díky číslům, ale i díky posudku několika lidí za zavřenými dveřmi.
Pro Strategy to znamená čekání minimálně do prosincového přeskupení indexu. A pro investory připomínku, že i v éře pasivního investování mají zatím finální slovo lidé, nikoli stroje.
The post Lidé za oponou. Kdo a jak rozhoduje o složení indexu S&P 500? appeared first on Forbes.
