Pražákův palác Moravské galerie v Brně hostí dosud největší retrospektivu Jiřího Rathouského – designéra, který vtiskl vizuální tvář pražskému metru, vytvořil logo nakladatelství Albatros či obálky desítek knih. Přesto jeho jméno širší veřejnost příliš nezná. Aktuální výstava Rathouský Metro Typo Info Design to chce změnit.
S jeho kreativní tvorbou se potkaly miliony lidí. Jeho systematický, všestranný a nadčasový přístup k řemeslu do velké míry ovlivnil a posunul vpřed podobu veřejného prostoru i vizuální komunikaci celého Československa.
Přesto není jméno Jiřího Rathouského v širší veřejnosti dodnes tak docela zakotveno. Důvod je prostý. Grafický design, tedy obor, kterému se věnoval je ze své podstaty užitý, slouží funkci a neautorské signatuře. Nynější retrospektiva jeho díla je tak zásadním příspěvkem k poznání českého vizuálního dědictví.
Nazývá se Rathouský Metro Typo Info Design a je dosud nejrozsáhlejší přehlídkou jeho celoživotního díla. Představuje Rathouského nejen jako tvůrce praktických informačních prvků, ale také jako autora nápaditých plakátů, ediční grafiky, televizní vizuality či zajímavých experimentálních návrhů.
„Hrubé obrysy výstavy se postupně formovaly od okamžiku, kdy Moravská galerie Rathouského pozůstalost odkoupila. Zásadní roli v získání této akvizice i primární zásluhu při zpracování a koncipování výstavy měla kurátorka Marta Sylvestrová,“ zmiňuje druhá z dam, které mají výstavu na svědomí: Helena Maňasová Hradská. Obě spolu šest let třídily deset tisíc exemplářů, z nichž nakonec vybraly 700 exponátů.
Velkou pomocí byla také spolupráce s Pavlem Ryškou, který se zaměřil na exponáty z oblasti ilustrace a televizní tvorby, konzultace s typografem Radkem Sidunem a zejména spolupráce s odborníkem na orientační a informační systémy Pavlem Coufalíkem.
Byl to právě on, kdo zprostředkoval kontakt na Karla Jakubů, díky němuž kurátorky získaly velmi detailní informace o Rathouského práci pro Dopravní podnik hlavního města Prahy a Metrostav, zapůjčili si také plně funkční hodinový systém Pragotron s originálním písmem Digita.
Dát dohromady Rathouského dílo zkrátka nebyla jednoduchá mise. Pozůstalost, z níž se dávala výstava dohromady, byla před převzetím uložena v nepříliš vhodných podmínkách podzemní garáže, v bednách, na něž se prášilo a materiály v nich vlhly.
„Řada děl musela odborným zásahem restaurátorů Moravské galerie,“ vysvětluje Maňasová Hradská. „Mnohé plakáty, návrhy a publikace byly proto poměrně pracně zrestaurovány, stejně jako zapůjčené materiály ze soukromé sbírky, zachráněné sběratelem právě včas, například model masky vagónu metra s původní podobou Rathouského logotypu ‚M‘, který se nakonec v metru nepoužíval,“ dodává.
Celá výstava je rozdělena do sedmi tematických celků, které reflektují vrcholné momenty autorovy tvorby. Návštěvníky provádí od jejích počátků v padesátých letech a spolupráce s manželkou Dorou Novákovou, přes bohatou plakátovou produkci až k dnes už ikonickému orientačnímu systému.
Do finálního výběru se tak dostaly skici návrhů, finální tiskoviny, plakáty, ale i jedinečné artefakty, jakými jsou například svítící butony.
Foto Jitka Drápalová
Foto Martina Morávková
Jednotlivé úseky mají sjednocující poselství, které v důmyslných náznacích odkazuje na nepostradatelné místo grafiky v každodenním životě člověka.
Dle kurátorky Maňasové Hradské byla estetika designérských děl tohoto autora v různých obdobích rozmanitá, zejména díky vazbě na reálné úkoly, které si často nevybíral, ale byly mu přidělovány. Jeho tvůrčí potenciál je proto třeba vnímat v různých oblastech a kapitolách grafického designu.
„Narazíme na práce rutinního charakteru, ale i například na nerealizované, velmi zajímavé a kouzelně hravé nápady na pomezí abstrakce a vizualizace hudby nebo výkresy pohybujících se až futuristických architektonických prvků doplňujících informační a orientační vybavení veřejného či hotelového prostoru,“ líčí Maňasová Hradská.
Foto Martina Morávková
„Bude proto možná vhodnější mluvit o jakési pracovní umělecké metodě, která vedla Rathouského k častému používání principu zřetězení, systematické koordinaci návrhů, k redukcionistické stylizaci vycházející z důrazu na maximální čitelnost znaků, včetně určité ikonografické zkratkovitosti vstřícné nejširšímu publiku,“ dodává.
Samotná expozice poměrně vydatně shrnuje Rathouského tvůrčí poslání a přínos v přehledných, reprezentativních úsecích a dovoluje tak návštěvníkovi, aby si o něm utvořil vlastní názor.
„Síla výstavy spočívá rovněž v tom, že lze nahlédnout přímo do procesu práce designéra: vidíte skicáře, lepené litery, postupy a materiály, které tehdy vznikaly bez digitálních nástrojů. Výstava tak připomíná nejen kvalitu grafického designu a vizuální kulturu své doby, ale i skutečnost, že mnohé z Rathouského řešení a přístupů jsou inspirativní dodnes,” doplňuje Sylvestrová.
Hypotetickou otázkou zůstává, jak by na výstavu reagoval sám Jiří Rathouský? „Možná by řekl něco podobného, jako v jednom z televizních pořadů, na němž participoval, navádí tam diváky-spotřebitele k následování dobrého příkladu grafického designu igelitových tašek: je to pěkný pohled,“ uzavírá Maňasová Hradská.
Výstavu hostí Pražákův palác Moravské galerie, otevřena bude do 22. února 2026.
Otevírací doba: středa až neděle 10-18, čtvrtek 10-19 hodin
The post Metro, knižní obálky, ikonické znaky. Proč neminout výstavu Jiřího Rathouského? appeared first on Forbes.
