Místo marketingu šperky. Designérka z Londýna uspěla v Praze s novou kariérou

Forbes Před 2 hodinami

Rozhodla se opustit mezinárodní kariéru v B2B marketingu a naplno se věnovat svému hobby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ šperkům a keramice. Před deseti lety se britsko-francouzská designérka Pauline Hagan přestěhovala do Prahy a vybudovala si tu vlastní značku i renomé ve světě designu. Teď se ve své práci vrací zpět k irským rodinným kořenům.

Její matka pochází z Francie, otec je napůl Skot a Ir. Ona vyrostla spolu se svými třemi sourozenci v Londýně, a když jí bylo šestnáct, přestěhovala se s rodinou do Paříže, kde nastoupila na střední školu.

„Právě to, že jsem předtím žila ve dvou velkých městech, je možná jeden z důvodů, proč mám tak ráda Prahu. Je velká tak akorát, jako kdyby vás objímala,“ říká Pauline Hagan, když se potkáváme u kávy chvíli předtím, než půjde do školky pro svého malého syna.

V Paříži studovala byznys a ekonomiku, a když v roce 2008 univerzitu absolvovala, zrovna vrcholila ekonomická krize. „Říkali nám, že práci v oboru budeme hledat jen těžko. Mně se to ale podařilo – v Londýně. A tak jsem se znovu stěhovala,“ vypráví o začátku své první úspěšné kariéry, která s designem neměla nic společného.

Pracovala v IT firmě, kde měla na starosti B2B marketing. Brzy ale cítila, že to není pro ni. Práci v korporátu vyvažovala kreativním koníčkem, z nějž se časem rozhodla vybudovat vlastní byznys.

Experimentovala s různými kreativními disciplínami, řemesly i materiály. „Odjakživa jsem cítila, že v sobě mám umělecké střevo. Už dříve mě bavilo kreslit nebo vyrábět papírová přání a postupně jsem se dostala ke šperkům,“ vypráví Pauline Hagan.

Ty první vznikaly z netradičního materiálu – kůže potažené zlatými plátky. „Vypadají jako kovové, ale jsou lehké. Díky tomu se mohou i rozměrné náušnice na uších nosit lehce,“ vysvětluje volbu první techniky.

Svou práci začala fotit na Instagram a ještě v Londýně si v roce 2012 založila e-shop. Když se o tři roky později se svým tehdejším českým přítelem stěhovala do Prahy, prodejem šperků se již slušně uživila a mohla se v Česku kreativní práci věnovat na plný úvazek.

Tehdejší vztah Pauline sice nevydržel, ale její byznys se slibně rozjel a v Česku už zůstala: „Prodávala jsem tisícovky náušnic do celého světa,“ říká s tím, že k prodeji kromě Instagramu a vlastního webu ze začátku využívala také platformu Etsy.

Prvních pět let vyráběla šperky z kůže, ale pak přišel covid, který otevřel nové možnosti. Pro designérku sice znamenal menší prodeje – lidé neměli potřebu nakupovat šperky, protože nechodili ven –, ale zato více času na experimentování s novými technikami a materiály. A díky tomu se posunula dál.

„Neměla jsem předtím sebevědomí objevovat něco nového. Nevystudovala jsem design ani uměleckou školu a neměla jsem odvahu pustit se do práce se stříbrem nebo zlatem. Najednou jsem na to ale měla čas,“ vzpomíná.

Začala vyrábět velké závěsné kinetické dekorace do interiérů, zvané „mobile“, z pozlacené kůže a mosazných drátků. „Neustále se pohybují a vypadají pokaždé jinak. Je uklidňující je pozorovat,“ říká Pauline Hagan.

Inspirovala se americkým umělcem Alexanderem Calderem, který k výrobě svých závěsných soch využíval dostupné industriální materiály. „Poprvé jsem je viděla asi před patnácti lety v Peggy Guggenheim Collection v Benátkách,“ dodává designérka.

Přiznává ale, že výroba závěsných dekorací byla náročná, a aby na nich vydělala, musela by znatelně zvednout jejich cenu. Navyšovat výrobu tím, že by si založila dílnu a najala pomocníky nebo začala vyrábět strojově, ale nechtěla ani tehdy, ani teď: „Užívám si, že mohu každý den pracovat vlastníma rukama. Je to pro mě radost.“

A tak se Pauline Hagan zase brzy vrátila k náušnicím. V roce 2021 začala pracovat se stříbrem a zlatem. Na internetu si nakoupila potřebné nástroje a vybavení a sama se učila, jak na to. Souběžně s tím se ale začala věnovat také keramice.

Těsně před covidem začala navštěvovat kurzy, ale nevyhovoval jí omezený čas, který mohla trávit v dílně. Když si pak hlínu mohla brát domů a tvořit v klidu dle libosti, zdokonalovala se v technice, ke které není potřeba hrnčířský kruh: tenké „špagety“ vyválené z hlíny na sebe začala vrstvit podobně, jako když tiskne 3D tiskárna, a poté je dále upravovala.

Pod jejíma rukama začaly vznikat volné objekty, vázy i svítidla. „Dělala jsem mnoho chyb a učila se i podle videí na YouTube, ale postupně jsem se zdokonalovala,“ vzpomíná na začátky, které její keramické objekty ještě tentýž rok přivedly rovnou na Designblok. Tam je prezentovala společně se svými šperky a brzy se dostaly také do design shopů.

První keramická kolekce Pauline Hagan nazvaná Aube (v překladu Úsvit) byla signifikantní tím, že pracovala s tmavou hlínou a vizuálním dojmem negativního prostoru. Ta následující s názvem Cadence z roku 2022 byla inspirována týdenní túrou, kterou autorka podnikla se svými sestrami podél pobřeží Portugalska.

Propsaly se do ní skalní útvary, cestičky kolem oceánu, vítr i vlny a vypadá lehce, jako by byla neustále v pohybu. Součástí byly i lampy a kolekce stříbrných šperků podobných tvarů.

V dosud poslední kolekci keramiky Lucarne se Pauline Hagan inspirovala úzkými okny ve střílnách hradů. Nejmarkantnější kus –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ robustní vázu s otvory uprostřed –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zhotovila ve dvou kusech. Pro Pauline má hluboký osobní význam nejen proto, že je to zatím poslední objekt, který z keramiky vytvořila.

„Dokončila jsem tuto vázu den předtím, než se mi narodil syn. Odjela jsem do porodnice, mezitím vyschla, a když jsem se vrátila, nechala jsem ji vypálit,“ říká designérka s tím, že váza skončila v dobrých rukou její známé jako svatební dar.

Od té doby, co je matkou, Pauline Hagan keramiku opustila – s malým dítětem doma bylo snazší věnovat se jen šperkům. „Jejich výroba není tak riskantní jako křehká keramika, která může prasknout nebo se špatně vypálí, a lépe se prodávají,“ uznává s tím, že postupně se ale chce ke keramice zase vracet.

Ty nejlepší objekty podle ní vznikly, když je různě upravovala a předělávala, odřezávala a nastavovala. „Jako copy–paste hmoty v reálném čase,“ vypráví s vášní kreativce.

Marketingové uvažování se ale u Pauline Hagan stále nezapře: „Vždy jsem inklinovala k modelování velkých objektů, jenže takové si domů pořídí jen málokdo a jejich cena je vysoká. Zbývají pak už jen sběratelé, ale těch příliš není,“ přemítá s tím, že přece jen většinu objektů, které vyrobila, prodala. „Ráda se také bavím se zákazníky. Je skvělé dostávat okamžitý feedback,“ dodává.

Totéž platí u šperků, které vytváří v kolekcích i na zakázku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jako například masivní spirálové náušnice s perlami, jež si jedna klientka nedávno objednala na svatbu. Pauline vyrábí jak výrazné statement kusy, tak jednoduché šperky vhodné k dennímu nošení. V aktuální kolekci se snoubí obojí.

„Vždy se snažím hledat kompromis mezi tím, aby šperky byly krásné a unikátní, ale zároveň se klientce prakticky nosily, mně dobře vyráběly, a byly tak i cenově dostupné,“ vysvětluje Pauline Hagan.

Aktuálně autorka nabízí dvě kolekce šperků, přičemž obě odkazují k jejím irským kořenům. Ta ze sklonku loňského roku, nazvaná Uisge (v gaelštině „voda“), připomíná lesk vodní hladiny – drobné vlnky, ve kterých se odrážejí paprsky slunce.

Zahrnuje větší odvážnější kusy s vysoce vyleštěnými plochami kovu. Vznikají neobvyklou technikou tavení malých úlomků stříbra: „Vezmu úlomky stříbrného drátu, které mi zbyly z výroby jiných objektů, nainstaluji si je na desku a zahřívám je hořákem do momentu, kdy se začnou tavit a spékat dohromady. Je to, jako by stříbro zamrzlo v čase,“ popisuje vznik objektů.

Nejnovější kolekce šperků s názvem A Stone’s Throw je materiálově o něco lehčí, ale zato pracuje s hlubokou symbolikou. Základem je lehký stříbrný drát stočený do tvaru spirály, který má v keltské mytologii důležitý význam. Svým názvem odkazuje k házení kamínků do vody – ať už do Vltavy v Praze, nebo do moře na pláži v irském Donegalu, odkud pochází dědeček Pauline.

Právě tam se letos vrátila i se svým synem, aby jej s rodinnými kořeny seznámila. „Je to krásná, drsná krajina plná příběhů. Sama jsem tam od svých deseti let nebyla. Tím, že jsem vzala svého syna na pláž, kde si kdysi hrávali můj otec i můj dědeček, jsem cítila, jako by se uzavíral kruh,“ popisuje Pauline Hagan pocity, které vtělila do aktuální kolekce šperků pracujících s tvarem spirály.

Využíván byl už v prehistorických kulturách a jeden z prvních výskytů byl prokázán právě na keltských archeologických nalezištích v Irsku. „Odkazuje k životnímu cyklu, narození, smrti, obnovení, změně. Je to velmi silný symbol, který představuje vnitřní psyché,“ říká autorka. Některé kusy její kolekce pracují i s kombinací tří spirál či kombinují stříbro s perlami.

V současnosti lze tvorbu Pauline Hagan najít v obchodech Czechdesign nebo Artisème, její vázy a lampy už se vyprodaly i v showroomu Nookart a pop-up měla v minulosti například také v butiku Leeda. Vlastní showroom se ale designérka otevírat nechystá.

„Baví mě každý krok celého procesu, ale nejvíce si užívám tu tvůrčí část, kdy můžu pracovat vlastníma rukama. Baví mě ale i fotografie a na tu bych se v budoucnu chtěla zaměřit ještě více,“ prozrazuje Pauline Hagan.

Ještě letos se chce designérka vrátit i ke keramice: v plánu má vytvořit kolekci lamp, v níž se více zaměří i na stínidla. Dále chce ale několikrát do roka spontánně pracovat na dalších, spíše menších kolekcích šperků.

The post Místo marketingu šperky. Designérka z Londýna uspěla v Praze s novou kariérou appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek