Čerstvě posekaná tráva, rozžhavený gril a dlouhé večery lákají k setkávání s lidmi, na nichž záleží. Právě v tomto období se z balkonů, teras a zahrad stávají improvizované salonky, kde se servírují nejchutnější pokrmy a zažívají nejkrásnější vzpomínky. Jenže být opravdu skvělým hostitelem, který dokáže spojit uvolněnou atmosféru s tichým luxusem, je podle mistrů etikety dnes možná složitější než kdy dřív.
Dnešní hostitel balancuje mezi nenucenou atmosférou a pečlivě promyšlenou režií večera, kde se každý cítí vítaný. „Etiketa hostitelství se výrazně posunula směrem k přirozenosti a větší vřelosti,“ říká Julie Balobanová, expertka na etiketu.
Libor Neuwirth, tvůrce instagramového účtu Etiquette for Every Day, varuje, že vkus je pořád „velmi subjektivní záležitost“. Skutečná hostitelská zkouška tak nenastává ve chvíli, kdy začne v grilu sálat oheň, ale když pozvaní poprvé vstoupí do dveří.
Křehká linie mezi pohodou a lhostejností
„Hostitelství se skutečně v posledních letech stalo mnohem uvolněnějším. Už to není o perfektně prostřeném stole podle rigidních pravidel, ale spíš o schopnosti vytvořit příjemnou, nenucenou atmosféru,“ říká Ivana Sofie Tichotová, CEO Etiquette & Protocol Academy of Prague.
Přidává hned klíčové vodítko. „Dobrý vkus se dnes projevuje hlavně v důrazu na autenticitu, kvalitní suroviny a drobné detaily, které ukážou, že vám na hostech záleží,“ radí.
Formálnost vystřídala „neokázalá elegance“, hostitel by měl dát najevo, že se na návštěvu těšil, a to nejen slovy, ale i prostředím. Mít uklizený prostor, doplněné zásoby, připravené nádobí a základní pohoštění je naprostým základem.
Ovšem zde je třeba zpozornět. „Uvolněnost se nemá plést s ledabylostí. Jde spíš o atmosféru, kterou hostitel vytváří svým přístupem, ne o to, že by se na přípravu zcela rezignovalo. Skutečné pohodlí vzniká tam, kde je zřejmé, že se o hosta někdo postaral,“ říká Balobanová.
Když tedy dnešní hostitel zvažuje, jestli se držet tradičních pravidel, nebo se od nich odchýlit, měl by se ptát především na to, v jakém prostoru se jeho hosté budou cítit svobodně a přijatě.
Míra neformálnosti se mění s typem společnosti. „Pokud se sejde parta blízkých přátel, není nic neobvyklého, když se zapojí do příprav všichni. Ovšem při formálním setkání může být naopak vhodné, když si vše jako hostitelé nachystáme a nemusíme hosty nijak úkolovat,“ říká Neuwirth.
Neokázale udělat dojem
Ovšem nemělo by to sklouznout k oné přílišné laxnosti. Detaily často udělají své. Je jen otázkou času, než host, ať už přiznaně, či nepřiznaně, pustí do obhlídky interiéru a exteriéru prostředí. Podle Tichotové by prostředí mělo působit útulně, vstřícně a voňavě. „Sama mám ráda čisté linie a prostor bez přemíry dekorací,“ říká.
„Při vytváření dojmu hraje každý detail svou roli – vstupní dveře, chodba (zda je uklizená, vytřená), věšák (zda je plný, nebo na něm najdeme místo i pro naši bundu), podlaha, vůně, obrazy, květiny, výzdoba a takto bych mohl pokračovat dál do nejmenšího detailu. Řekl bych, že spojit všechny tyto aspekty dohromady harmonickým způsobem vytváří dojem vytříbeného vkusu,“ dodává Neuwirth.
Balobanová konkrétně doporučuje kvalitní látkové ubrousky, pohodlné polštáře k sezení, elegantní karafu na vodu s bylinkami, měkké a teplé světlo (například lucerny nebo světelné řetězy), přehledně připravený stůl – klidně neformálně, ale upraveně. „Za faux pas považuji plastové příbory, příliš hlasitou hudbu, která ruší ostatní, nedostatek příborů a sklenic,“ dodává.
V rámci autenticity je například vhodné v knihovně „vystavit“ tituly, které hostitel čte, působí pohodově nebo alespoň reprezentují jeho zájmy. A ještě tip – vizuálně je vhodné střídat širší police pro velké monografie s užšími pro klasické romány.
Éra hostitelství se proměnila. Co se kdysi bralo za nevhodné, je dnes v přátelském okruhu běžnou dohodou.
„Dříve by bylo považováno za faux pas přinést si své pití, dnes je to ale mezi přáteli naprosto běžné. Samozřejmě je rozdíl mezi tím, když hostitel požádá, aby si každý přinesl třeba lahev svého oblíbeného vína, a situací, kdy se o nic nestará a nechá celou akci včetně občerstvení jen na hostech. Nakonec ale vždy záleží na tom, jak hostitel setkání uchopí a jaký mu dá tón,“ říká Tichotová.
„Nesmíme ale zapomenout, že i v tomto případě má hostitel určitou odpovědnost, měl by obstarat základní věci, připravit prostor a postarat se o to, aby se hosté cítili vítaní. ‚Bring your own (BYO)‘ by nikdy nemělo znamenat, že si hosté zajišťují celý zážitek sami,“ varuje Balobanová.
Neuwirth vidí výhodu tohoto principu v tom, že šetří hostiteli starost „aby se všem zúčastněným trefil do vkusu i chuti“ a hosté si přinesou to, co skutečně chtějí ochutnat. Samotné „BYO“ tedy není omluvou pro absenci servisu, ale spíše dalším důkazem vzájemného respektu a otevřené komunikace.
Tichý luxus
Luxus se v jednadvacátém století přesunul od okázalosti k jemným nuancím. „Jednoznačně je to o detailech. Loga ustupují, luxus se dnes neokázale skrývá v kvalitě materiálů,“ konstatuje Tichotová a poukazuje na ručně foukané sklo, pečlivě vybraný příbor či krásně opracované dřevo. Balobanová popisuje totéž slovy „decentnost, jednoduchost a kultivovaný minimalismus“.
V interiéru i exteriéru vzniká „quiet luxury“ podvědomě. Jemná vůně bílého čaje, ladící svíčky a tlumené světlo vykouzlí noblesu, která mluví jazykem kvality.
Schopnost propojit umění hostitelství, estetiku a luxus s komfortem je ostatně znát i tam, kde by nás to na první pohled nenapadlo. „Mělo by být poznat, že jsou hostitelé na návštěvu připraveni, například čistými ručníky, doplněným mýdlem na ruce, připravenými rolkami toaletního papíru, aby na hosty nezbylo několik posledních čtverečků a pak nemuseli po záchodě hledat novou rolku,“ upozorňuje Neuwirth.
Dále doporučuje mít vůni na toaletě, aby se hosté nemuseli cítit trapně, když ji po vykonání potřeby budou opouštět. „Toto jsou detaily, které každý host ocení a vypoví o starostlivosti a pečlivosti hostitelů,“ říká. Tyto signály nikdo nevyčíslí, ale každý si z nich odnese pocit, že byl vítaným hostem, nikoli náhodným návštěvníkem.
Hostitel jako kurátor společenského zážitku
Základem úspěchu je, aby hostitel nebyl jen pořadatelem jednoho večera, ale byl starostlivý „dopředu“. „Snaží se všem hostům zajistit komfort a připravit to, co mají rádi. Může se jich i předem zeptat, co jim chutná, zda mají v oblibě určitý nápoj,“ říká Neuwirth, platí to i pro speciální jídelní požadavky či alergie.
Tím vším dává najevo, že si hostů váží. Zároveň je dokáže mezi sebou přirozeně propojit a vnímá dynamiku skupiny.
Neuwirth považuje za klíčovou i „náladu a energii, kterou hostitel vyzařuje“, protože právě ta formuje atmosféru celého večera. Pečlivá, ale nenápadná dramaturgie se pak odrazí i v detailu, jako je nabídka plédu při chladnějším počasí.
I prezentace hostitele je zásadní. „Nemusíte mít sako, ale čisté, upravené oblečení, dobré držení těla, laskavý tón a schopnost naslouchat dělají víc než drahý outfit,“ připomíná Tichotová.
Balobanová ji vnímá i jako výraz respektu k hostům a nejen to. „Upravený vzhled a vhodně zvolené oblečení ukazují, že si hostitel váží situace i přítomnosti druhých. Neměli bychom ale zapomínat, že právě skrze gesta nás ostatní vnímají na hluboké, intuitivní úrovni,“ říká.
Proto je důležitý nejen úsměv, ale i ladná, klidná gestikulace, příjemná mimika a otevřená řeč těla. Styl a kultivovanost se často neprojevují slovy, ale právě způsobem, jak se pohybujeme, jak nasloucháme a jak se díváme druhým do očí.
Důležité drobnosti
Udělali jste velkolepou hostinu? Fajn. Ale vyplatí se nepodceňovat žádný detail. „Skrze ně dávají hostitelé návštěvníkům najevo, že je o ně s péčí postaráno. Například vyžehlené ubrousky místo papírových, čisté a vyleštěné sklenice, příbory, přirozeně sladěné dekorace, stylově servírované jídlo nebo decentní hudba,“ říká Tichotová.
I Balobanová upozorňuje na důležitost maličkostí. „Skutečně kultivovaný hostitel je připraven i na drobnosti, nabídne hostovi deštník, když se počasí zhorší. Nebo například váleček na textil, pokud si host potřebuje upravit oblečení. I tyto jemné projevy vnímavosti zanechávají dojem tichého luxusu a opravdové péče,“ říká.
A právě tam, v nenápadných gestech a promyšlených detailech, dnes leží největší luxus – luxus všímavosti. „Ohleduplnost, smysl pro detail a vnímání potřeb druhých jsou znaky moderního hostitelství,“ uzavírá.
The post Moderní hostitelství? Novým luxusem je všímavost, shodují se mistři etikety appeared first on Forbes.
