Její rodiče v sedmdesátých letech emigrovali, sama se tak narodila v německém Norimberku. Vysokou studovala v Itálii, první pracovní zkušenosti sbírala v Mnichově. Posledních pár let žije mezi Českem a Amerikou – střídavě v Praze a Los Angeles. Anna Teresa Hamerská, světoběžnice a interiérová designérka z Atelieru Monday, nás pozvala do svého domova, respektive do jeho pražské poloviny. Té minimalistické, krémové, tu a tam lemované černou.
Činžovní dům v Nuslích prošel rekonstrukcí pod taktovkou Marcela Gecova, člena našeho výběru 30 pod 30 z roku 2017 a mimo jiné zakladatele prémiového lněného povlečení Lejaan.
Promyšlená rekonstrukce je patrná už u vstupu – velkorysou chodbu k tmavému schodišti po obou stranách lemují zrcadla, na jejím konci se ční podsvícený dekorativní panel v barvě bronzu. Strop tu je po celé délce orámován světelnými pásky, z nichž se světlo tlumeně rozlévá po bíle natřených stěnách.
Výtah vás odveze do mezipatra. Půlpatro tu musíte po svých: Ve čtvrtém podlaží mě přátelsky s bytostnou nonšalantností vítá Anna Teresa Hamerská. Maličká předsíň, s jedinou komodou s ratanovými dvířky, ústí do obývacího pokoje z jedné strany obehnaného kuchyňskou stěnou, z druhé okny orientovanými na západ do klidného vnitrobloku.
V letním upršeném dni je otevřenými okny tu a tam slyšet vrkající holuby i vzdálené rozhovory sousedů. Světlá místnost působí vzdušně a prostorně. Od ložnice ji dělí jen prosklená stěna s tabulkami vsazenými v černých rámech.
Vyjma skromné předsíňky, a naopak prostorné atypické koupelny, jež se k velkorysému sprchovému koutu klene úzkým krčkem, skýtajícím úložný prostor pro pračku a sušičku, jde o jedinou místnost v bytě – obývák, kuchyň, ložnici i pracovnu v jednom.
Jednatřicetiletá žena mě vítá s ručním mlýnkem kávy v rukou a – v jejím podání takřka řečnickou – otázkou: „Pojďte dál. Dáte si kávu?“ Na spotřebiče ji neužije, kávovar, ale třeba ani mikrovlnou troubu na kuchyňské lince nehledejte. Prosvětlenému interiéru v krémových a šedých tónech, jen tu a tam proložených přírodním dřevem či černou konturou, jednoznačně vévodí minimalismus.
„Když už si koupím novou věc, jiná musí pryč,“ odhaluje svou filozofii mladá žena. Kupříkladu svůj šatník doplňuje ráda z nedalekého second handu 1981. Co se nevejde do skříně, putuje na online tržiště Vinted či do dobročinných obchůdků neziskové organizace Sue Ryder podporující důstojné stárnutí.
„Hraju sama se sebou takovou hru. Snažím se přijít na to, co se mi opravdu líbí a kdy jde pouze o sezonní trend,“ vysvětluje designérka s tím, že obdobný úkol zadává také svým klientům a klientkám. „Zkuste to. Je to účinný způsob, jak zjistit, co máte rádi,“ nabádá.
S bíle glazovanými prostými šálky bez ouška usedáme na krémovou podlouhlou pohovku oválného tvaru, zatímco mi Hamerská vypráví o svém pojetí: „Byt jsme přebírali od developera. Od obytného pokoje byla ložnice oddělená příčkou a kuchyňská linka se nacházela v jednom rohu. To se nám nelíbilo,“ konstatuje architektka.
Domácnost sdílí se svým partnerem Pavlem Kacerlem, někdejším tvůrcem vizuálních efektů pro LucasFilm i nejslavnější marvelovky jako Spider-Man nebo třeba druhé pokračování Avengers. A rovněž zakladatelem tuzemského startupu Live Penalty.
Vzhledem ke své profesi navrhla Anna Teresa Hamerská jejich společný domov sama.
„Jediné, co není mým dílem, je křeslo s nápisem Iron Man 3 a chytrá domácnost, kterou lze ovládat z telefonu,“ vyjmenovává architektka, jež se sama považuje za staromilce a podobným trendům se spíše brání. Nakonec jí však možnost večer zhasnout rozsvícené světlo v koupelně na telefonu přímo z postele učarovala.




„Partner si ze mě dělá legraci: Kdybys byla bytem, vypadala bys přesně jako ten náš,“ neubrání se architekta smíchu. A oděná v bílých zvonových džínách s vysokým pasem, černém sáčku přes černé tílko, s tmavými vlasy jemně zvlněnými kulmou, jež jí v pravidelných loknách spadají na ramena, se svým bílo-černým obývacím pokojem skutečně ladí dokonale.
A ve vlastním domově tak heslo Atelieru Monday, že „domovy a prostory odrážejí to, kým jste, v co věříte a čím se chcete stát“, přetavila v realitu.
Kromě samotného interiéru je Hamerská autorkou také všech přítomných stolů – jídelního, konferenčního i nočního. „V Monday jsme totiž původně chtěli vyrábět kamenné stolky, ale bylo to nepraktické, při přepravě se odštipovaly. Nakonec jsme od toho s kolegyněmi upustily a vrátily se výhradně k architektuře,“ přiblížila dřívější vizi designérka.
I přesto, že v českých interiérech panují podle ní z kamene spíše obavy, sama na něj nedá dopustit. Noční a konferenční prototyp stolku tak vznikl dle jejích autorských návrhů.
Jídelní stůl je zase původním modelem Cylinder Dining Table, jenž Hamerská navrhla ve spolupráci s designérským studiem Budu zaměřujícím se převážně na postele, stoly a komody z masivního dubového dřeva.
I onomu jídelnímu stolu však dominuje tenká kruhová deska z italského mramoru zvaného diano, uprostřed podepřená třemi mohutnými dubovými sloupky. Na stole se vyjímá keramická váza atypického tvaru s otiskem hlíny od českého designéra Romana Šediny.
Na tom konferenčním mezitím pomalu stydne káva a v mramorovém stojánku z designového obchodu Artisème, sídlícího v barokním Velkopřevorském paláci u Lennonovy zdi, dohořívá agarové dřevo z produkce tuzemského concept storu Roko House, nabízejícího převážně šperky a bytové doplňky.
„Mladší sestra teď v Artisème dokončila stáž,“ upřesňuje Hamerská. Kouř z vonné tyčinky občas zahalí rozpůlenou ženskou hlavu – sošku českého konceptuálního umělce Michala Cimaly. Vyjma ní tu v úhledných hromádkách leží knihy o umění a designu, do kterých si Hamerská sahá pro inspiraci.

„Jsem přehlcená digitálem. Tvůrčím stimulem jsou pro mě spíš galerie,“ zmiňuje. Mezi její oblíbené patří pražská Kunsthalle či Museum Kampa. V Los Angeles zase ráda vyráží do stálých sbírek v Getty Centre či na expozice v muzeu umění The Broad.
A vášeň pro současné umění je patrná i v jejím nuselském apartmánu plném originálů nejednoho umělce či umělkyně. „Táta je vášnivým sběratelem umění – tak moc vášnivým, že některá díla nosí rovnou ke mně domů, aby je máma raději už ani neviděla,“ přiznává se sklopeným zrakem tmavooká černovláska.
Slepotisk, neboli dílo vzniklé metodou reliéfní ražby do papíru, od Olbrama Zoubka zobrazující siluety dvou postav, kresba tužkou ženské postavy z dílny Oty Janečka nebo abstraktní velkoformátová malba psa přeskakujícího kaluž od Daniely Kožmínové, tu stojí na zemi či na rámu postele.
„Bohužel i na mě platí pořekadlo, že kovářova kobyla chodí bosa,“ krčí rameny architektka s tím, že pověšení obrazů odkládá už měsíce.
Mezi Evropou a Amerikou
O svém současném domově nedaleko Botiče Hamerská opakovaně hovoří jako o dočasném útočišti. Ať už kvůli velikosti bytu, ale i opět se blížícímu přesunu do Los Angeles. Skromnou velikost prostoru si však podle Hamerské uvědomují, jen staví-li se u nich její rodiče na skleničku. Partneři navíc doma příliš času netráví. Oba se naplno věnují svým firmám.
Prosklenou příčku oddělující ložnici chtěla interiérová designérka původně doplnit ještě o závěs, nakonec dospěla k tomu, že to není potřeba. „Máme podobné režimy, skleněná stěna je jen ještě více sladila,“ podotýká.
Takový soulad v rozvrzích ovšem v jejich americkém domově neplatí. Coby spoluzakladatelka architektonického studia potřebuje stíhat kolegyně v pražské kanceláři Atelieru Monday. „Vstávám v pět, abych s nimi mohla mít mítink,“ připouští Hamerská s tím, že pendlování mezi kontinenty jí kromě dobrodružství přináší také stres.
V Americe mladá žena poprvé zažila tvrdou srážku s tamní tržní ekonomikou. „V Česku se v tomto ohledu máme opravdu skvěle,“ podotýká zcestovalá podnikatelka. Na druhé straně světa na ni mnohem silněji doléhá nevyhnutelnost se o sebe ekonomicky postarat, zajistit se, a v budoucnu se možná i prosadit v mnohem složitějším konkurenčním boji.
S Atelierem Monday nyní navrhuje interiéry ve Vídni i Curychu a ráda by expandovala právě do Los Angeles. „Chci prorazit v zahraničí, to je můj cíl,“ komentuje. Čerpá přitom mimo jiné ze své zkušenosti u Westwing, německého prodejce nábytku a doplňků, kde pracovala ještě předtím, než v Česku rozjela vlastní studio.
Čtyři roky v Mnichově ji naučily především ctít detail. V Americe zase rychle poznala, že s českou umírněnou náturou na tamním trhu daleko nedojde.
„Chci se naučit odprezentovat se jako Američanka. Na evropském trhu pak stačí o dvacet procent ubrat, zachovat si poctivý přístup k dobře odvedené práci a věřím, že úspěch na sebe nenechá dlouho čekat,“ potřásá hlavou Anna Teresa Hamerská, když ve svém pražském bytě spřádá plány na budoucnost nadále rozkročenou mezi dvěma kontinenty.
The post Mramorový minimalismus mezi Prahou a LA. Na návštěvě u architektky Hamerské appeared first on Forbes.