Kuloáry se nese zpráva, že v Divadle Na zábradlí v adaptaci norské literární senzace vysekli jednu z divadelních událostí sezony. Měli byste rychle sehnat lístky na zářijové reprízy?
Základem je pracovat každý den, vlastně úplně stejně, jako to děláte vy, odpovídá na jevišti Divadla Na zábradlí spisovatel Karl Ove Knausgård na otázky okolí. To marně očekává, že jim autor popíše snad jakési transcendentální třeštění přetékající inspirace. Jenže on publikum spíš vrací na zem, do šatny, obýváku i kuchyně, kde pitvá každodenní život zadaného čtyřicátníka.
Je tohle už všechno? Chtěl jsem to vůbec? A lze z toho vůbec vykročit? To jsou otázky, v nichž se patrně slyšely miliony čtenářů Knausgårdovy šestidílné série Můj boj, v níž na 3622 stranách trvá na tom, že píše o sobě.
Režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Dora Štědroňová se zaměřili na druhou z knih, která podrobně líčí vztah spisovatele s manželkou Lindou po přestěhování do Stockholmu.
A tak zatímco v jednu chvíli Karl Miloslava Königa na scéně doslova omdlí štěstí při vidině společného života, o pár minut později už vznáší pochybnosti. To pak padá na zem také, ale už ho naštvaně svalí Linda Simony Lewandowské, o níž Knausgård psal, že je bipolární.
Společné scény posouvají Karlovo glosování života po čtyřicítce, věku, kdy už vám do života nevstupuje nekonečný proud lidí jako dřív a banality všedního dne jsou najednou „obtěžkány osudem“.
Skutečný Knausgård je trochu otravný. Je to očividně jeden z těch autorů, kteří se ostentativně „diví“ své popularitě – vždyť v programové brožuře je úryvek z jeho eseje Stud psát sám o sobě, v níž ale zcela beze studu popisuje, jak je jeho fotka „na prvních stránkách novin“, v nichž prý zuří diskuse o morálce jeho knih, kvůli čemuž ho oslovují reportéři.
„Pasáže, za které se nejvíc stydím, označil můj redaktor za nejlepší,“ říká pak na jevišti i Königův Karl a vy s ním chcete zatřást: máš rád slávu a pozornost, Karle, není nutné dělat kolem toho tyto trapné oplétačky falešné skromnosti!
Tvůrci si však dost možná z kulturního provozu, který tyto hlody vděčně replikuje, dělají legraci. Moderátorka Anny Kameníkové totiž v úvodní pasáži dokonale vysekla „tetkovitost“ lifestylových a kulturních novinářek, které s vervou nadšených učitelek bez talentu fascinuje „svět umění“.
Moderátorka žasne, jak to spisovatel dělá, že je tak skvělý, ptá se, v čem vězí jeho kouzlo, proč o sobě vlastně píše, když působí tak plaše. S mikrofonem vraženým milimetr před Königova ústa chybí jen nejservilnější z dotazů – a kde na to všechno berete čas?
Ten naštěstí jako diváci příliš nevnímáte, protože vznikla svižná inscenace, jež graduje na tradičně čisté scéně Marka Cpina, která imituje tichý luxus skandinávského bytu, v němž funkční chodby plynule přecházejí v prostorné úložné prostory v „sanitizované ubikaci“, jak sídlo nekompatibilních partnerů nazve Karlův přítel Jiřího Vyorálka.
Za dřevěnou stěnou ale může vykouknout i ožralá Ruska, která spisovatele domestikovaného v zemi zaslíbené genderové rovnosti vytrhne z reality a odsekne mu, že s ním nic řešit nebude, protože on tady kalhoty nenosí.
Můj boj. Zamilovaný muž si tak svým mírně kacířským pohledem na skandinávskou „kulturní feminizaci“ i pesimisticky realistickou verzí partnerských vztahů dává záležet, aby nespadl do glosování jak od „moderního fotra“, ani aby se nestal samožerskou malou domů uměleckého světa, jakkoli bylo v něčem až „meta“ vidět v publiku na premiéře jednoho známého českého spisovatele, který se podobně „svlékal“ v jiné své, nutno říct, že výborné, autofikci.
Jistou zlatou střední cestu chytrého mainstreamu zajišťuje i König v hlavní roli, jenž jako vždy dokáže dát své postavě jasný výraz, ale zároveň ji majetnicky neunáší, zaujme také Lewandowska ve své první roli v souboru, i když v souhrnu působí její projev poněkud jednostrunně. Při pohledu na obraz scény, v němž je soudtrackem jejího propadu Tlapková patrola, se ale možná není čemu divit.
The post Na zábradlí zadělali na hit. Spisovatel v něm bojuje s rodinným životem appeared first on Forbes.
