Ministerstvo školství navrhuje změny, které by měly zajistit, že peníze budou přicházet přímo z rozpočtového určení daní, nikoli ze státního rozpočtu, což by mělo vést k automatickému růstu financí v souladu s daňovými příjmy. Reforma však vyvolává obavy, především na straně opozice. Náměstek ministra školství Jiří Nantl vysvětluje důvody reformy a reaguje na obavy z možných negativních dopadů na venkovské oblasti a malá školní zařízení.
Proč je právě převod financování nepedagogických pracovníků prioritou v takto nabitém legislativním programu?
Změna financování nepedagogických pozic ve školství je podle mě důležitá především proto, že zajišťuje větší stabilitu a předvídatelnost. Dneska se tyto pozice platí ze státního rozpočtu, který je pod obrovským tlakem mandatorních výdajů. Kdyby se ale financování přesunulo do systému rozpočtového určení daní, tedy na kraje a obce, tak by tyto peníze rostly automaticky s výběrem daní. Naše finanční sekce spočítala, že kdyby tohle platilo už pět let, bylo by na platy nepedagogických pracovníků zhruba o 20 % víc.
Jak ministerstvo komunikuje změny s dotčenými profesemi?
Komunikace je náročná. Školství je rozsáhlý sektor a většina lidí čerpá informace z médií, často jen z titulků, které dnes vytváří algoritmy, aby byly co nejdramatičtější. My se snažíme fakta vysvětlovat, projednáváme změny s odbory, ale samozřejmě vnímáme, že spousta lidí má obavy. Například strach, že školník přijde o byt - ale stát školníkům byty nikdy neposkytoval. To je věc zřizovatele. A co se týče řízení, zaměstnanci zůstávají zaměstnanci školy, jejich právní postavení se nemění.
Co by se stalo, kdyby kvůli tomuto návrhu ztroskotala celá novela školského zákona?
To by byla velká škoda. Pracoval jsem na té novele velmi intenzivně a obsahuje i další důležité změny - třeba v oblasti obsahu vzdělávání. Je to kvalitní návrh, který by mohl školství výrazně pomoci. Jenže část aktérů, včetně některých neziskových organizací, má obavy, že kvůli politickým obstrukcím opozice celý zákon spadne pod stůl. A toho se bojím upřímně i já.
Jak zajistíte, že kraje a obce dostanou skutečně dostatek peněz na platy těchto pracovníků?
Celý model je nastaven tak, že peníze půjdou podle počtu žáků přes rozpočtové určení daní. Nezáleží na tom, jestli je obec bohatá nebo chudá - podíl z daní se určuje podle počtu obyvatel s trvalým pobytem. Tedy i malé obce, které mají nižší příjmy, dostanou stejnou částku na jedno dítě jako velké město. Tato obava, že chudé obce budou mít méně peněz, není reálná - vychází spíš z nepochopení daňového systému.
Mnozí se bojí, že změna dopadne nejtvrději na venkovské školy. Co s tím?
Dnešní systém financování je postaven na počtech tříd, ne žáků - a právě malé školy kvůli demografickému poklesu často přicházejí o třídy, a tím i o peníze. Nový systém financování podle žáků je k těmto změnám naopak citlivější. Navíc pokud se malé školy spojí do jedné právnické osoby, získají ještě 20% bonus. Dlouhodobě si myslím, že to venkovu pomůže.
Pokud opozice zablokuje i tuto schůzi, je ministerstvo ochotné jednat o kompromisu?
Nabídky na kompromis padaly. I pan ministr byl otevřený diskusi. Ale teď to vypadá, že v Poslanecké sněmovně je pevná většina, která tento návrh podporuje v podobě, jak je teď. A upřímně - opozice sice kritizuje, ale sama žádné jiné řešení nepřináší. Nikdy neřekli, že by ve stávajícím systému chtěli například navýšit platy nepedagogických pracovníků. Z mého pohledu z toho udělali politické téma, aniž by přišli s alternativou.
Není obava lidí pochopitelná, když se mění zavedený systém?
Je, určitě. Obzvlášť třeba u kuchařek, kde je věkový průměr vysoký, změny přirozeně vyvolávají obavy. Ale tahle změna nemění pracovní podmínky. Mění jen tok peněz - a to směrem, který může přinést větší jistotu. A věřím, že pokud projde, za pár let se ukáže, že to byla změna správná.
