Těstoviny a pizza z nejlepší italské mouky, špičkový gastronomický tým a úchvatná zahrada. Martin Krauskopf a Lukáš Tesárek si dlouho plnili sen o nejitalštější restauraci v Praze – a v Hybernské se jim to konečně podařilo. Dobře vědí, že uspět lze jen tehdy, když jste nejlepší. A když máte v týmu Itala.
Nový štít nad kdysi zavedenou restaurací hlásá – FARINA. Zvědavost zavelí vstoupit a vy poslechnete. Elegantní, nijak přehnaně zdobný interiér s kuchyňským blokem, pekárnou a cukrárnou uprostřed, má zvláštní vlastnost. Zklidňuje. Totéž nabídne i úchvatná zimní a letní zahrada ve vnitrobloku. Působivou italskou atmosféru tu navíc umocňuje historická fontána.
Ale to hlavní vás teprve čeká, jídelní a nápojový lístek! Zde je třeba uvést to nejdůležitější. Oba majitelé, ač v gastronomii strávili dohromady asi už padesát let – nebo právě proto, věděli jedno: Aby to opravdu bylo nejlepší – a autentické, musíme mít v týmu Itala. A když Itala, tak ne ledajakého.
Oslovili tedy Ricarda Lucqueho. Ten kývl. Tohle všechno ovšem znamenalo obrovskou investici. Proto se na scéně objevil čtvrtý partner. Zkušený finančník, díky kterému se projekt mohl dotáhnout do konce s tím nejkvalitnějším vybavením a vytvořit gastronomický koncept na nejvyšší úrovni.
Hlavní tahák: domácí těstoviny
Takže v peci se dvakrát denně peče bílý chléb a fociacca, ale hlavně FARINA = těstoviny. A to ty nejdomáčtější! Prostě poklady z historického receptáře Ricardovy rodiny.
Farina znamená mouka. Zde pracují s jednou z nejlepších, z nevelkého mlýna v Marche. Před otevřením do Prahy přijeli zástupci mlýna vyladit provoz pece z jejich mouky na ideální úroveň. Když dnes pekař vytahuje upečené bochníky, zavoní vábivá vůně mouky a ohně. Málokdo neokusí alespoň jeden kousek.
Vůně chleba vás zviklá k tomu něco ochutnat. Je jasné, co to bude. Těstoviny: pappardelle s hříbkovou omáčkou a šunkou nebo zřídka vídané cappellacci plněné hovězím ragú v grana padano omáčce s letními lanýži. Na těch hosté doslova ulítávají.
Jaká by to byla „Itálie“ bez pizzy. Čeká jí tu na vás jistě deset druhů. Nemůžete nějakou nezkusit, co takovou porchetta e provola? Vaše chuťové senzory budou v pohotovosti – pomodoro, mozzarella, peperoni, nduja, aglio, scamorza, peperoncino, rajčata, mozzarella, papriky, nduja, česnek, scamorza, chilli. Celá země v jednom soustu! A co teprve stařená masa z grilu, ryby a mořské plody, a kdo ví, co všechno ještě.
Ve středomořské atmosféře až k dezertu
A dezerty? No jistě, vymazlené a vonící! Klasické tiramisu, cheesecake s pistáciemi a lesním ovocem nebo úžasný Dolce Dubai, plný čokolády, krému a příjemných křupinek. K tomu některé z famózních vín – odkudkoli z „boty“ nebo ostrovů, sáhněte, kam sáhnete, nebude to chyba.
Přičtěme k tomu ještě obsluhu, lehce uvolněnou – ovšem potřebné penzum profesionality mají všichni v malíčku – rychlou a pozornou. Navíc schopnou osvětlit vám každé z tajemství bohatých regionálních krmí nebo tamních vín z pokladnice země pod Apeninami.
Kolem a kolem: pokud příště půjdete okolo, vstupte! Když cestu do Hybernské mít nebudete, naplánujte si ji! Farina za to rozhodně stojí. Svatba dcery, osmnáctiny syna nebo narozeniny manželky, o vše se tu postarají. I v italském provedení konané setkání s partou spolužáků dostane v režii historické středomořské romantiky jiné světlo… Třeba někde v půli večeře, při melodii vodní symfonie z kašny, v duchu před kvartetem provozovatelů smeknete. Za volbu, odvahu, výdrž – a vítězství!
The post Nejitalštější restaurace v Praze? V Hybernské vsadili na originál appeared first on Forbes.
