Nejsou malé bolesti. Sloupek Štefana Švece

Od dětství nemám rád většinu vyprávění o dětství. Takových těch laskavých, v nichž roztomilé, leč poloblbé děti prožívají své naivní příhůdky a starůstky a dospělí je shovívavě komentují. Dokonce i Poláčkových Bylo nás pět, což je zvlášť v audioverzi Františka Filipovského geniální text, jsem dokázal ocenit až dospělý. Když mi bylo jako Petru Bajzovi, připadal mi Petr Bajza jako idiot.