Komunikace je provokativní a dává smysl jak s menu, tak s interiérem. Nečekejte žádné čisté a jednoduché Japonsko, tohle je moderní interpretace sushi. Základní stavební kameny jako je čerstvost surovin a jejich zpracování ctí bez výjimky.
Na okraji Prahy, kde v okolí gastronomie příliš nevzkvétá, otevřel před měsícem Kamil Opelka bistro Sushi.me, které si vytvořil tak trochu pro sebe.
Původně přitom takto zaměřené bistro nechtěl. „Sushi je moje srdcovka, kterou jsem si nechtěl dát do každodenního chleba,“ říká Opelka, který už čtyři roky provozuje moderní hospodu Zlonínský dvůr o patnáct kilometrů dál.
Před rokem a půl se rozhodl, že by chtěl druhý podnik, ale koncept neřešil. „Jsem gastrem opravdu hodně projedený a nebojím se žádných konceptů, asi kromě klasické francouzské kuchyně. Chtěli jsme, aby prostor určoval koncept,“ vysvětluje.
Hledali na Vinohradech a v podobných atraktivních lokalitách. Nakonec padla volba na Střížkov, na malinký prostor, který je ale deset minut od Zlonína, kde si můžou dělat přípravu a veškeré složitější navařování. Navíc v okolí vůbec nic není, ani dobrá káva.
„Dávalo smysl, abychom tady dělali sushi, ale chtěl jsem dělat sushi srdcem, ne obří množství, a opravdu si s ním vyhrát. Do budoucna možná zrušit i rozvozy, aby se nedegradovala jeho kvalita,“ popisuje Opelka a s trochou nadsázky dodává: „Nemusíme být v Karlíně nebo na Vinohradech, abychom byli zajímaví. Tady jsme taky na kopci, Střížkov jako nové Vinohrady.“
Sushi je podle něj často brané jako pizza, každý ho po nějakém zaškolení zvládne udělat. On chce ale dělat takové, které se bude lišit technikami, chutěmi, omáčkami. Sám se do sushi zamiloval při práci v Café Buddha se Štěpánem Návratem, kde o něm začal přemýšlet jinak.
„Všude je mraky sushi, každé vietnamské bistro ho má, my jsme se rozhodli se odlišit, zkombinovat jiné chutě, jinak ho nazdobit, dát každé rolce příběh, název a komunikovat jinak,“ popisuje koncept, který je doladěný do posledního detailu. Sushi.me má být synonymem zábavy, aby vyčnívalo hravě, drze a sebevědomě.
Dáte si tady rolku s názvem Lady Flameb*tch, Crazy Tuna, Date Night nebo Sweet but psycho. Lady Flameb*tch „na první sousto okouzlí, na druhý ochočí a zbytek už je vaše chyba“, tak popisují rolku s tempurovanou argentinskou krevetou, avokádem a okurkou uvnitř, flambovaným lososem a dalšími ingrediencemi navrch.
Tuna Tango má navrchu pikantního tuňáka a křupavé rýžové nudle, Crazy Tuna čerstvého žlutoploutvého tuňáka a tempurovanou mrkev a sweet but psycho s lososem, mangem, lososovým tatarákem a praženým kokosem je zase lehce nasládlá kombinace. Tyhle signature uramaki rolky vás budou bavit, ať už si dáte jakoukoliv. Stejně jak jsou hravé názvy a jejich příběhy, tak se vám rozehraje perfektně vyvážená souhra chutí a textur v ústech.
Foto Sushi.me
Všechny rolky ochutnejte poprvé tak, jak je sami dochutili, sójovou omáčku a wasabi si nechte na později. Možná je ani nebudete potřebovat stejně jako já. A jak říká Opelka, klidně je jezte rukama, jenom ne vidličkou. „Všechno musí být stoprocentní čerstvé a pokud to není v dostatečné kvalitě, tak to nevydám,“ rezolutně konstatuje.
Na menu najdete i sushi, které je čistě o mase, uvnitř plněné smaženým avokádem v tempuře a okurkou pro křupnutí, aby chuťově nerušilo opálené nejkvalitnější japonské wagyu A5 navrchu. Takové sushi jste asi ještě nejedli. Je jiné, zajímavé, plné chuti a popisují ho tak, že „je to masový zásek, co tě sejme“.
Na menu postupně budou přibývat i nová jídla, třeba lehce opečený losos s mangovou salsou a ponzu omáčkou, naprosto perfektní záležitost, které nebudete mít dost ani u prázdného talíře.
V maličkém bistru si můžete dát i výběrovou kávu, která je pro Opelku obzvlášť důležitá. Říká o sobě, že je kavárenský člověk a kávu miluje. Vnímal, že když si chce dát člověk v této lokalitě dobrou kávu, tak musí až do Karlína nebo Holešovic. Chtěl to změnit.
Na mlýnku mají kávu od Nordbeans a sní, že budou kávu vařit na kávovaru La Marzocco. „To vůbec není ekonomické, je to jenom proto, že to chci a chci si ráno udělat kávu na Marzoccu. Je to takový můj malý sen,“ komentuje.
Kromě kávy přidali i matchu. Tu hodně dlouho vybírali, aby neměla levnou pachuť slámy. „Nestydím se za to, že chodím všude po podnicích a inspiruju se. U matchy jsem se inspiroval v Sensu, kde jsem si řekl wow, tady nad tím přemýšlí jinak,“ bez problémů přiznává Opelka.
V Sushi.me si dáte osvěžující matcha cloud, zelený mrak na vlně kokosu. Matcha je v drinku v podobě jemné pěny na kokosové vodě s praženým kokosem. Podle popisku v menu „když chceš zen, ale s upgradem“, což sedí, tahle matcha nakopne a zároveň osvěží. Nic příliš sladkého a přesně v podobě, která přesvědčí i konzumenty, kteří matchu na prvním místě nemají.
Foto Sushi.me
Ano, rozumíte správně, patřím mezi ně. Pro ty znalejší je tady drink s podtitulkem „Matcha is better than your ex“ s jahodami a ovesným mlékem. V Sushi.me zatím na menu nemají dezerty, ale matcha funguje jako jejich náhrada, kterou hosté rádi zkoušejí
Otevřeli v letní sezóně. Ta pro ně není nejsilnější, na druhou stranu ta ve Zloníně ano. Podniky se tak mohou vzájemně podržet. „Tržby máme super už teď a fungujeme dobře od začátku. Sushi je pořád vysokomaržová položka a navíc nás tady nemusí být tolik, takže to ekonomicky dává smysl,“ vysvětluje Opelka. Do podniku investoval jeden a půl milionu a architekt dostal za úkol pracovat s levnými materiály, které se jen tak nedají okopírovat.
Interiér tvoří barvy sushi, na těch je postavený celý brand. Cílem je mít plno v březnu a věří, že se Praha rozjede v říjnu. Právě na přelomu září a října otevřou i ranní provoz, aby uspokojili poptávku po kávě a něco malého k ní, třeba čerstvě usmažené koblihy.
Přiznává, že si tady trošku kompenzuje Zlonínský dvůr, kde nemá takovou kreativní svobodu a fokus na detail a musí se více přizpůsobovat poptávce zákazníků.
„Jsem člověk, který asi nebude nikdy spokojený a není to perfekcionismem, ale tím, že chci neustále něco zlepšovat, posouvat dál a mít další cíle,“ shrnuje s tím, že až se zajedou, rád by otevřel druhou pobočku, kde bude víc teplé kuchyně a začal dělat i speciální degustační večeře.
Už teď jim zákazníci, kteří ochutnali po světě mnoho sushi, říkají, že tohle je jedno z nejlepších, jaké kdy jedli. A samé pětihvězdičkové recenze na Googlu to jen potvrzují.
The post Nemusíme být v Karlíně, abychom byli zajímaví. Sushi na okraji Prahy překvapí drzostí appeared first on Forbes.
