Tři ženy, dvacet úrovní, nekonečně možností čtení: Molekuly čtení přinášejí do českých škol i rodin metodu, která dětem dává radost, pocit bezpečí a chuť číst – každému vlastním tempem a po svém.
„Prvním impulzem byla chuť vytvořit knížky úrovňového čtení v češtině. Pěkné, vlídné, a přesto naučné knížky pro děti, které začínají číst,“ začíná vyprávět Kateřina Špronglová o vzniku značky Molekuly čtení. Motivací byla i skutečnost, že v českém jazyce bylo vydáno málo knih pro děti, které čtení teprve objevují.
Metoda úrovňového čtení, na níž Molekuly staví, je určena pro začínající čtenáře, tedy děti v první až třetí třídě základní školy. Jde o metodu běžnou například v anglosaském vzdělávacím systému a Molekuly čtení ji představují českému vzdělávacímu prostředí.
I začínající čtenář přečte celou knížku
Úrovňové čtení podporuje rozvoj čtenářské gramotnosti, tedy schopnosti pracovat s textem tak, aby mu člověk skutečně rozuměl a uměl ho používat v životě. V pojetí Molekul čtení k tomu slouží sada útlých knížek o celkem dvaceti úrovních obtížnosti, v každé úrovni je přitom pět různých žánrů. Ke každé knížce je vytvořen pracovní list.
S materiály z dílny Molekul čtení dnes pracují ve školách a knihovnách, v rodinách, v logopedii, speciální pedagogice nebo například v centrech zastřešujících integraci cizinců.
„První úroveň jsou knížky bez textu, přesto jde o čtení ve smyslu získání informace a jejího zpracování. Proto i v začátcích každé dítě přečte celou knížku. Učí se sledovat obsah od začátku do konce a porozumění textu takto v kontextu je snazší,“ popisuje Kateřina Špronglová.
„Každý zažívá úspěch z přečtené knížky, což je pro děti velká motivace. Při hodině čtení tak čtou všichni, ale každý na úrovni, kterou zvládá,“ upřesňuje pedagožka.
Čtení není výkon
Čtení pomocí různě škálovaných „molekul“ jde tak zcela jinou cestou než klasické společné čtení stejné knihy, jak ho známe ze školních lavic a jehož důsledkem je často „mechanické“ čtení bez porozumění obsahu. U některých dětí právě při takových hodinách vzniká nechuť ke čtení.
„Děti samy o sobě nechuť ke čtení nemají. Jsou zvědavé, těší se, až začnou číst,“ myslí si Kateřina Špronglová. „Určitý blok se v nich ale dá vypěstovat v mnoha situacích – když je čtení výkon, závod, důvod k nejistotě, například obava z posměchu…“
Za Molekulami čtení stojí tři ženy. Tereza Booth přišla z knižního prostředí, ilustrování knížek a literárních projektů pro děti. Michaela Strešková dříve působila ve světě umění, designu, fotografie a produkce. Kateřina Špronglová má jako background oblast vzdělávání formálního i volnočasového se zkušeností z mezinárodních i českých škol, projektů nebo například výuky tvůrčího psaní.
Tým Molekul čtení má za to, že klasické ‚výkonové‘ čtení může některé děti zbytečně odradit. „Obzvláště ty, které se teprve ve škole seznamují s knížkami a čtením nahlas. Čtení není závod,“ vysvětluje Špronglová. „Když vítězí ten, kdo přečte nejvíc knížek, vede to děti spíš k technickému čtení než ke čtení s porozuměním a osobnímu čtenářskému prožitku. Ve vyšších třídách ale budou potřebovat pochopit zadání úloh a interpretovat texty v prezentacích.“
Radost a pocit bezpečí jsou podle Kateřiny a jejích kolegyň řešením.
I návod může být kvalitní čtení
Od obrazového obsahu zcela beze slov se malí čtenáři postupně propracují úrovněmi až ke stránkám plným textu – a to na nejrůznější témata a v nejrůznějších stylech. Každý si přijde na své, ať už ho lákají příběhy, komiksy, básničky, nebo třeba encyklopedie.
„V každé úrovni je pět různých žánrů, protože se snažíme zohlednit dnes už známou skutečnost, že každý čtenář je žánrově jiný,“ říká Kateřina Špronglová s tím, že žánrů nabízejí víc a autorky je v úrovních kombinují podle témat. Svou srdcovku tak najdou i malí milovníci návodů, receptů, detektivek nebo science-fiction.
„Jsou čtenáři příběhoví, encyklopedičtí, někdo reaguje lépe na fotky, někdo na ilustrace,“ vypráví Špronglová. „Když děti mohou začít knížkou, která je jim žánrově blízká – aniž jsou si toho vědomy, protože výběr je instinktivní –, pustí se pak i do dalších textů. Zároveň když dětem ukazujeme, že čtení i čtenáři mohou být různí, zvyšujeme jejich čtenářské sebevědomí. Dobře a pozorně přečtený a aplikovaný návod může být stejně kvalitní čtení jako dlouhý příběh,“ dodává pedagožka.
Co se týče čtenářského prožitku, je Molekulám inspirací vědkyně Anežka Kuzmičová, která za nové pojetí výzkumu gramotnosti u dětí a dospělých obdržela cenu Neuron. Vědkyně zkoumá, jak dospělí i děti čtení prožívají, jak o něm přemýšlejí i to, jak ve svém těle cítí emoce vyvolané knihou.
Foto Molekuly čtení
Velmi cennou zkušeností byla také spolupráce s lingvistkou Klárou Bendovou, svého času působící v Ústavu formální a aplikované lingvistiky při MFF UK.
„Společně jsme vytvořily manuál pro tvorbu textů – přesně daný počet slov na stránku pro každou úroveň, vzrůstající obtížnost a skladbu slov i vět. Zároveň jsme vědomě nechaly i v nižších úrovních slova komplikovanější, protože je dobré naučit se i to, že některé slovo neznáme nebo nepřečteme. V tomto případě se zeptáme nebo informace dohledáme,“ popisuje Kateřina Špronglová.
„To tě bude bavit!“
Rodiče však mohou čtenářské pokroky dětí snadno zpomalit, i když to myslí dobře. Například když jsou sami vášniví čtenáři a očekávají totéž od svých dětí. Když dávají dětem číst báječné knížky, které jsou pro děti ale příliš náročné. Nebo když volí knížky jen podle svého vkusu.
„Některé knížky jsou nádherné, ale obsahem nebo grafickým zpracováním přitažlivé spíše pro rodiče než pro děti,“ komentuje Špronglová a dodává, že děti můžeme podpořit v porozumění obsahu mnoha způsoby: když jim čteme, když o četbě mluvíme, ptáme se, když je nezahltíme knížkami, ale necháme je každou v klidu prozkoumat. I kdyby ji měly číst pořád dokola.
Případně když netrváme na čtení knih a oceníme i čtení nápisů, piktogramů, časopisů nebo informací v mobilu. „Přijměme všechno. Příště možná přijmou děti to, co nabízíme my,“ uzavírá Kateřina.
I při čtení doma jen tak pro zábavu lze pracovat s metodou úrovňového čtení, kombinací promyšleně zvolených knížek.
Od četby k tvorbě
S metodou úrovňového čtení se na českých školách začalo pracovat v minulém školním roce. V tomto roce škol přibylo, ale sběr dat a zpětné vazby ženy z Molekul čtení teprve čeká. „Naše zkušenosti s využitím metody na školách jsou obecně velmi pozitivní,“ popisuje Kateřina Špronglová.
„Děti podle učitelů čtou s chutí, samy i nahlas, encyklopedičtí čtenáři se pouštějí do příběhů, čtenáři příběhů se nebojí návodů. Umějí vyprávět o knížkách, které přečetly, vytvářejí vlastní knížky. Měly jsme příležitost se podívat do hodin čtení a s pedagogy jednáme často. Jsou velmi kreativní a vymýšlejí nové aktivity a způsoby využití obsahu Molekul. Jsou skvělí,“ usmívá se Špronglová.
Děti oceňují především svobodu, kterou jim dává rozmanitost žánrů, formát knížek, který zvládají, a pestrost témat, která jsou jim známá, takže na ně mohou reagovat.
Množení molekul
Prostor smíchovské kanceláře, kde vzniká program Molekuly čtení, je podobně vlídný jako stále se rozrůstající sbírka samotných knížek. Ženy stojící za vzkvétajícím projektem mají plány na další rozšiřování, kromě jiných materiálů a pomůcek pro předškoláky chystají podporu budoucích prvňáků se zrušeným odkladem, cizojazyčné verze Molekul a mnohé další.
Projekt přitom začal skromně. V první fázi vývoje a testování byl finančně podpořen dary a menší dotací nadace ČEZ. „Dál už jsme šly bez dotací. Bylo to dobrodružné, náročné, ale podařilo se nám udržet soběstačnost,“ líčí Špronglová.
„Náš koncept podpory začínajících čtenářů zaujal dva investory, dnes naše společníky, Pavla Pravdu a Michala Lehockého. Investice do většího tisku zajistila Molekulám příležitost dalšího růstu a nám možnost ve větším klidu dělat práci, která nás nesmírně baví,“ dodává sympatická pedagožka, která právě pracuje na textu nové knížky, tentokrát věnované ženám-vynálezkyním.
The post Není to závod. Projekt tří žen pomáhá dětem najít radost ze čtení appeared first on Forbes.
