Bylo by vůbec možné prodat firmu jako je Agrofert vcelku? Širokou skupinu, která je propojená s politikou a rozkročená do mnoha značně odlišných oborů? Jen velice těžko a s výraznou slevou.
Andrej Babiš se hodlá od svého celoživotně budovaného byznysu odstřihnout – Agrofert skončí ve slepém trustu. Možnost jeho prodeje, který by Babišův střet zájmů jednoznačně eliminoval, by byla v praxi extrémně komplikovaná. A trvala by roky.
„Problém s prodejem Agrofertu je šíře jeho působnosti napříč různými obory. Jeden strategický investor by zřejmě celý Agrofert nekoupil, nebo pouze s diskontem za ty části, které mu do jeho strategie nezapadají a ty by zřejmě obratem odprodal,“ míní Igor Mesenský, šéf M&A divize KPMG pro střední a východní Evropu.
„Jako celek jedině s velkým diskontem,“ potvrzuje Forbesu další znalec trhu fúzí a akvizic, který si nepřál být jmenován. „Trend západního kapitalismu je, že se firmy mají specializovat, Babiš to budoval jinak, se synergiemi napříč skupinou. Private equity hráč na západě by si z toho vzal jen to, co se mu líbí,“ dodává.
Na výběr je toho spousta, portfolio Agrofertu čítá více než 250 firem napříč zemědělstvím, potravinářstvím, chemickým průmyslem a dalšími odvětvími.
Jde o klasický vertikálně integrovaný průmyslový konglomerát, který těží z pokrytí každého článku výrobního řetězce. Chemická divize vyrábí hnojiva pro zemědělskou divizi, která zásobuje rostlinnou a živočišnou výrobu, které zásobují pekárny, masokombináty či mlékárny. Vše pod hlavičkou jedné entity.
Tahle propojení jsou klíčovou charakteristikou struktury Agrofertu. Je to model budování byznysu, jež byl v USA či západní Evropě v minulém století dominantní. Od té doby se však trend otočil směrem k užší specializaci. Firmy se začaly zbavovat všech non-core aktiv a soustřeďovat na to, v čem jsou nejlepší.
Stejným způsobem začali přemýšlet také investoři. Je za tím úvaha, že cílené řízení a alokace kapitálu vedou k lepším výsledkům než široká diverzifikace, takže firmy typu Agrofert podléhají tzv. konglomerátnímu diskontu – jako celek mají nižší hodnotu než dělá součet jednotlivých částí.
„Případné umístění Agrofertu na burzu by bylo možné zřejmě pouze pro minoritní podíl a opět s velkým otazníkem ohledně valuace, protože tam není jeden jasný příběh s hlavní činností, ale široce rozkročený konglomerát,“ říká Mesenský.
Podobným způsobem jako Agrofert byla kdysi v USA budována automobilka General Motors. Ta měla vedle montování aut v portfoliu dodavatele součástek, oceláře, vlastní finanční divizi i vlastní prodejce. Nebo německá chemička BASF, která svému modelu integrace říká Verbund (síť).
Příkladem opačného trendu je rozpad společnosti GE, která kdysi americkým domácnostem dodávala téměř vše, co potřebovaly k životu: od televizního vysílání přes žárovky a spotřebiče až po elektřinu potřebnou k jejich napájení. Vedle toho jim poskytovala i hypotéky. V roce 2021 GE oznámila rozdělení na tři samostatné nástupnické firmy, hotovo bylo tři roky nato.
V Evropě bychom mnoho paralel pro hypotetický prodej Agrofertu nenašli. „Jistou paralelu můžeme vidět v kdysi vlivné chorvatské firmě Agrokor vlastněné Ivicou Todoričem. Firma působila v podobných oborech jako Agrofert a byla také propojená s politikou. V roce 2017 ale spadla do insolvence a následné restrukturalizace,“ uvádí Mesenský.
Podnikání Agrofertu se rozpíná napříč téměř všemi evropskými zeměmi, jeho působnost sahá i do Spojených států a Brazílie. Vypořádávání takové transakce by bylo komplikované i kvůli množství potřebných razítek od regulátorů.
„Posuzování takové transakce ze strany národních regulátorů by bylo velmi komplikované. Pokud bychom počítali od okamžiku, kdy se začne seriózně uvažovat o prodeji, tedy od přípravného ,bodu nula’ až po finální exekuci, realistický časový horizont se pohybuje mezi dvěma a půl až třemi lety,“ míní Rudolf Hájek, valuační a transakční expert poradenské společnosti RSM.
I podle Hájka je klíčovým „problémem“ Agrofertu jeho příliš široké rozkročení do různých oborů. „U hypotetického prodeje se reálněji jeví scénář, kdy by se do akvizice zapojila skupina silných privátních investorů formou ,ad hoc investičního fondu’. Ten by následně mohl holding rozdělit podle preferencí jednotlivých investorů. Tento postup by však pravděpodobně vedl k hodnotovému diskontu. Šlo by pak očekávat snížení hodnoty v řádu několika desítek procent,“ líčí Hájek.
Vedle výše zmíněných tří hlavních divizí působí Agrofert i v lesnictví a dřevařství, dopravě a v obnovitelných zdrojích. Dříve měl i média. Patřilo mu největší tuzemské vydavatelství Mafra, pod které spadá například deník Mladá fronta Dnes, web iDnes.cz či hudební televize Óčko. Mafru však Babiš loni v únoru prodal do rukou skupiny Kaprain miliardáře Karla Pražáka. Od něj si letos polovinu společnosti koupil pátý nejbohatší Čech Pavel Tykač.
The post Neprodejný Agrofert. Babiš by skupiny jako celku zbavoval jen velice těžko appeared first on Forbes.
