Schválně se zkuste rozvzpomenout, kdy jste naposledy během kampaně do Poslanecké sněmovny slyšeli o Karlovarském nebo o Libereckém kraji. Anebo si zkuste vybavit některého z předsedů politických stran, který v těch regionech do dolní komory kandidoval. Patrně si nevybavíte ani jedno z toho. Ale není to chyba vaší paměti ani to není proto, že by politici neměli Karlovy Vary nebo Liberec rádi.
Může za to náš volební systém a 14 dost odlišných krajů, což jsou u sněmovních voleb také volební obvody. A byť je v českém poměrném volebním systému vstupní klauzule pro zisk mandátů určena hranicí pěti procent, tak v Karlovarském kraji nestačilo ODS ve volbách v roce 2017 k zisku byť jen jednoho mandátu ani necelých devět procent hlasů.
Ve volbách v roce 2021 se tamtéž celkem rozdělilo pouhých pět mandátů. Liberecký kraj je v tomto ohledu druhý nejmenší, zde si strany minule rozdělily mandátů osm. O třetí příčku se dělily Vysočina a Pardubický kraj s mandáty deseti. Lze to říct i takto: ve čtyřech nejméně lidnatých krajích si strany v minulých volbách rozdělily v součtu jen 33 mandátů.
S tím pochopitelně souvisí i důraz, který na tyto regiony jednotlivé politické formace kladou v kampani. Což nejlépe vynikne, pokud nasvítíme opačný břeh - čtyři kraje, kde se naopak rozděluje mandátů nejvíce. Jde o Prahu, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj. V nich se totiž de facto rozhoduje o tom, jak volby nakonec dopadnou. A proto se v nich také v kampani koncentruje nejvíce politicky těžkých vah.
Pro ilustraci se opět podívejme na volby v roce 2021. V Praze si politické strany rozdělily 23 mandátů, ve Středočeském kraji dokonce 26, v Jihomoravském 23 a v Moravskoslezském 22. V součtu se tedy v těchto čtyřech regionech rozdělilo 94 mandátů, což je skoro třikrát víc než ve čtyřech krajích na opačné straně spektra.
Lze to říct i tak, že se takřka polovina sněmovny skládá z politiků, kteří zde zastupují zájmy těchto čtyř velkých krajů. Jejich zájmy jsou zde tedy reprezentovány skoro stejným počtem poslanců jako zájmy všech zbylých deseti krajů České republiky. Tomu pochopitelně odpovídá vše, co je podstatné v rámci předvolební kampaně, právě zde se pohybují všechna politická esa všech politických stran.
Právě proto kandidují Andrej Babiš (ANO), Kateřina Konečná (Stačilo!) nebo Jindřich Rajchl (SPD) v Moravskoslezském kraji. Právě proto se o hlasy voličů na jižní Moravě uchází Petr Fiala (Spolu) nebo Alena Schillerová (ANO), v Praze zase Zdeněk Hřib (Piráti), Jana Černochová (Spolu) nebo Karel Havlíček (ANO) a ve Středočeském kraji Ivan Bartoš (Piráti), Tomio Okamura (SPD) nebo Vít Rakušan (STAN).
Jeden z problémů české politiky spočívá v tom, že se programy politických stran píšou v Praze. A platí to také pro obsah drtivé většiny médií. Obojí má pochopitelně otisk v tom, že je v nich výrazně častěji akcentováno, čím lidé žijí a co je trápí právě tady. Vzniká tak pokřivený obraz, který nebere dostatečně v potaz, že svět se jinak jeví lidem z metropole, a jinak z odlehlé vesnice někde v podhůří.
S tím také jistě souvisí klesající důvěra lidí nejen v politiku, ale i v tradiční média. Přičemž volební systém, jehož součástí je výše načrtnuté rozdělení českých zemí na 14 volebních obvodů tuto krizi politiky - která je ze všeho nejvíc krizí reprezentace v tom smyslu, že je tady až příliš mnoho lidí, které v politice nikdo nezastupuje -, změně k lepšímu příliš nepřispívá.
