„Porevoluční doba otevřela stavidla zločinu i směrem ke krádežím uměleckých děl, která byla většinou naprosto legračně zabezpečena,” říká ve videopodcastu Jakub Kvasnička. „V dobách komunistického režimu se krádeže uměleckých památek počítaly na desítky případů ročně, v roce 1991 už bylo takových loupeží asi tisíc,“ dodává Václav Janata.
ČTĚTE DÁLE: Zvrácený sexuální svět doktora Čuněte. Znásilňoval asistentky, točil erotiku na ambasádě
Třem mužům tak stačilo, aby vzali lavičku, rozbili kamennou lavičkou zadní vchod Národní galerie a prostě sundali astronomicky oceněné obrazy ze zdi. „A pak odešli. Navíc to ti pitomci schovali do umakartového stropu v koupelnovém jádru v paneláku, nedej bože, kdyby je zrovna sousedi vytopili, ty obrazy byly v permanentním nebezpečí znehodnocení, vysvětluje Janata.
Ten příběh je dokonale devadesátkový. Policie pachatele nakonec dostala díky naprosto bizarní postavičce. „Byl to takovej dědek plesnivej, co hlídal na dveřích u gothasu, tehdy hrála galerka o velký prachy,” vzpomínal na klíčového svědka vyšetřovatel Karel Kalivoda mladší. „Prý mu někdo nabízel obrazy Picassa, ale my mu nevěřili, jak říkám, byl to takovej dědek plesnivej, pořád nám chodil něco práskat, aby dostal padesátikorunu na pivo…” A tak ho policisté s mávnutím ruky poslali domů. A „plesnivej dědek“ rozjel vlastní neuvěřitelnou akci, po níž se nakonec skutečně drahocenné obrazy navrátily zpět do Národní galerie.
Podívejte se (nebo si poslechněte) další neuvěřitelný krimi příběh, který mohly stvořit jen devadesátky.
