Nová prodejna brandu Nila v centru Prahy v Lazarské ulici přináší unikátní prostor inspirovaný třicátými léty minulého století. Architektka Kateřina Žentelová ze studia FAR s manželi Urbanovými, kteří za značkou stojí, spolupracuje od samého začátku. V rozhovoru vysvětluje, že úspěch prodejny stojí nejen na promyšleném designu, na němž se podílel i její kolega Lukáš Ježek, ale především na usilovné péči dekoratérek.
S Evou a Pavlem Urbanovými se architektka Kateřina Žentelová ze studia FAR seznámila před třinácti lety, když jim navrhovala byt. Bylo to v době, kdy už se v Evě pomalu rodila myšlenka na kamennou prodejnu s etickou módou a doplňky převážně pro ženy zvanou Nila.
„Tehdy to byly takové roztomilé začátky…“ popisuje architektka, od které si manželé Urbanovi nechali původně vyrobit jakýsi mobilní stolek, s nímž „jen tak na zkoušku“ vyrazili na vánoční trhy.
Zadání pro Žentelovou znělo jasně: přenosný stůl se musí vejít do auta a Urbanovi si ho musejí umět sami složit. „Už tyto dřevní začátky Nily měly úspěch, takže brzy následovalo otevření první kamenné prodejny na Vinohradech,“ vzpomíná architektka v rozhovoru, který jsme vedly u příležitosti otevření nové pobočky v ulici Lazarská v centru Prahy.
Z Vinohrad se totiž Nila za posledních jedenáct let rozrostla do Karlína, na Letnou a nyní i na Nové Město. Ne všechny pobočky byly úspěšné. V roce 2022 se majitelé po pěti letech existence rozhodli uzavřít prodejnu Nila Kids zaměřenou na oblečení a hračky pro děti.
V rozhovoru architektka Kateřina Žentelová vyprávěla mimo jiné o překážkách, s nimiž se v různorodých interiérech musela vypořádat, o tom, že nejlepší nábytek je ten neviditelný, nebo co má architektura Nily společného s architekturou výstavy.
O Nile mluví jako o srdcovém projektu: se zápalem a pokorou. Sama ještě ráno před rozhovorem nově narozenou pobočku navštívila, chtěla vidět instalaci designového lustru – původního uměleckého díla výtvarníka Jaroslava Kučery.
Obrázek Kateřina Žentelová
Se svolením Kateřiny Žentelové
Když vám z Nily zavolají se slovy „tak vás zase potřebujeme – otevíráme novou pobočku“, čím vaše práce začíná?
Pokaždé si znovu nastuduji sortiment, který Nila pravidelně obměňuje. Jednu dobu převažovaly dekorace, dnes je to spíše oblečení a boty. To v návrhu hraje velkou roli. To, co mě na Nile baví – tím, že už jde o několikátou pobočku –, je to, že vždy reagujeme na konkrétní místo v určité části Prahy, v odlišných domech s jinakým uspořádáním. Najít originalitu místa a správně na ni zareagovat je pro mě stěžejní.
V nové pobočce se vždy rozhodnu, co chci zdůraznit, s majiteli pak ladíme konkrétní uspořádání interiéru. Za roky spolupráce už potřeby prodávajících i kupujících umíme předvídat do nejmenšího detailu.
Mezi tuzemskými concept story byla v roce 2014 první Nila jednoznačně průkopnicí. Podobných prodejen se ale od té doby v hlavním městě otevřely desítky. Jak dnes k navrhování nové pobočky vzhledem k přibývající konkurenci přistupujete?
Asi se to od práce na první Nile moc neliší. Reaguju především na konkrétní prostor, který mám na nové lokalitě k dispozici. S kamenným obchodem je to stejné jako s původním stolkem, s nímž Nila začínala a který se musel přesně vejít do kufru auta.
Stejně tak se musím dobře poskládat do dané prodejny – úzké na Vinohradech i bývalé truhlárny v Karlíně, kde jsem na předchozí provoz navázala industriálně-dílenským designem využívajícím prkna a kovové součástky.
S jakými materiály v interiérech Nily pracujete?
V případě Vinohrad to byla překližka a kov, v Karlíně černé dřevo a kov a na Lazarské jsou to ocelové tyče s komaxitovým nástřikem v barvě mosazi. A protože je prostor díky obrovským oknům opravdu nebývale světlý, dovolili jsme si použít kazetování z černých dřevovláknitých desek. Letnou jsem zase pojala jako zimní zahradu s velkým množstvím pokojových rostlin. Vždy v tom zkrátka hledám nějakou pointu.
A jakou pointu jste našla na nové pobočce v Lazarské?
Tam na mě z vysokánských stropů okamžitě dýchla noblesní vznosná atmosféra třicátých let minulého století – ve stylu vídeňské kavárny či interiérů od Adolfa Loose.
I přes zmíněné jedinečné architektonické pojetí jednotlivých prodejen, pojí všechny Nily ucelený design. Jak byste ho popsala?
Všechny pobočky stále opíráme o původní návrh Nily na Vinohradech. Tehdy jsme ve FAR vsadili na přírodní materiál, který jsme však barevně potlačili. Sortiment Nily je totiž barevný sám o sobě a cílem obchodů je prezentovat zboží, ne nábytek, na němž se nachází. Koneckonců, já se zásadou, že ideální nábytek je ten neviditelný, řídím všude. I doma chtějí lidé trávit čas se svými věcmi a uměleckými díly, a ne s policemi.
Jak jsou prodejny Nila uzpůsobeny na zmíněné obměny sortimentu či střídání ročních období?
I když to na první pohled není vidět, většina nábytku je v Nile zcela mobilní: co může – je na kolečkách, a některé stěny jsou zcela variabilní (podle ročního období je možné přidat více kolíků na zimní kabáty, či více poliček na slaměné klobouky.)
Stoly jsme navrhli tak, aby bylo možné je k sobě poskládat různým způsobem. A díky snímatelným částem je na nich možné servírovat třeba i raut. A protože využíváme shodné materiály, není problém nábytek v případě potřeby různě přesouvat i mezi prodejnami.
V čem se Lazarská od dosavadních poboček liší?
Rozhodně větším prostorem na šperky, jež tu jsou nasvíceny a prezentovány s o něco větší noblesou a elegancí. Ráda spolupracuji s umělci a vytvářím jim vhodný prostor pro jejich díla. Můj kamarád výtvarník Jaroslav Kučera doplnil interiér o autorské svítidlo reagující právě na zmíněná třicátá léta.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Máte v Nile volnou ruku?
Mám – a to mě na tom baví! Eva s Pavlem mi na můj nápad nikdy neřekli: „Ne, to nepůjde.“ Naopak! Za roky, co podnikají, načerpali tolik zkušeností, že dnes už sami dobře vědí, co u jejich zákazníků a zákaznic funguje, a co ne.
Nadto neustále sledují všemožné trendy a záleží jim na každičkém detailu, kupříkladu kde budou stát prodavačky, aby měly rozhled a mohly se plně věnovat zákazníkům. Díky takovému přístupu návrh pro Nilu nikdy nevzniká na zelené louce. To je dobře. Baví mě navrhovat prostory, kde se musím vypořádat s obtížnými překážkami, rozlousknout nějaký zapeklitý oříšek.
Jaký oříšek jste v Nile rozlouskla?
Celý karlínský obchod byl jedna velká výzva. Na začátku to byl jen nesouvislý labyrint, musela jsem vytvořit pomyslné kolečko, z něhož muselo být jasné, kudy mám jako zákazník přijít a kam mám směřovat. To si vyžádalo velké stavební úpravy, včetně proražení stropu. Navíc k tomu, abych jako zákazník vůbec chtěla někam dojít a po cestě se nezalekla složitého prostoru, zužujícího se do úzké zatáčky, potřebuji nějakou motivaci.
Motivaci?
Když po zákaznících chcete, aby třeba sešli po schodech, i když sami chtěli do obchodu původně jen nakouknout, musíte je zkrátka na něco nalákat, aby měli za čím jít. Například za světlem, vám by se také nechtělo do tmy. A zrovna tak se lidem nechce ani do zužujících se prostor.
Obrázek Kateřina Žentelová
Jaká výzva vás čekala na Lazarské?
Do onoho velkého krásného otevřeného prostoru paradoxně vede velmi úzký vstup, který se nám sice sejmutím zbytného sádrokartonu podařilo mírně rozšířit, ale pořád je hodně úzký a víc už ho zvětšit nemůžeme. Každý dům má své limity.
Kam si jezdíte pro inspiraci?
Ráda cestuji a nasávám atmosféru různých měst. Zahraniční obchody jsou pak inspirací především pro majitele Nily. Eva za mnou často přichází s něčím, co by chtěla v Nile uskutečnit po vzoru norských či holandských obchodů. Z původního nápadu většinou mnoho nezbude, ale inspiruje mě to k řešením, která pak díky zahraniční praxi riskneme.
Co jste takhle riskli?
Tak kupříkladu v Karlíně, kde je z ulice vidět jen zlomek interiéru dvoupatrové prodejny, si majitelé přáli navrhnout permanentně osvětlenou, mobilní víceúčelovou výstavní stěnu, na níž díky nasvícení uvidíte přímo z chodníku třeba celou jarní kolekci.
Interiér karlínské pobočky se – pro obchod velmi neprakticky – táhne úzkým krčkem kamsi dozadu. Odvážně jsme tak vsadili na řešení ponechat přední část obchodu takřka prázdnou, aby sloužila jen coby upoutávka na to, co se děje vzadu. Konstrukčně je předek obchodu s onou stěnou spíše jakýmsi výstavnictvím – připraven na neustálé úpravy dekoratérek.
Foto Martin Faltejsek
Dekoratérek?
Ano, pro Nilu jich pracuje hned několik. A podle mě je člověk, který na obchod dohlíží s odstupem zvenčí, alfou a omegou úspěchu. Dekoratérky udržují vystavené zboží v perfektním stavu, například hlídají, aby se ho na policích nehromadilo příliš velké množství. V Česku bohužel takový dohled na vzhled obchodu není obvyklý, a právě na jeho absenci řada tuzemských obchodů nakonec i doplatí.
Můžete totiž vytvořit sebenádhernější prostor, když se o něj ale nikdo nestará a neudržuje ho, výsledný dojem se pokazí a zmizí původní jiskra. Snažím se na to jiné majitele obchodů upozorňovat. Nila se to všechno také naučila až za pochodu. A je potřeba se učit i nadále, protože se naše chování coby zákazníků neustále mění.
V čem?
Tak třeba zkušební kabinky. V jejich případě jsme původně šetřili místem i penězi. A pak nastal zvrat – kamarádky si čím dál více chtěly oděvy zkoušet dohromady, zhodnotit, co komu jak padne. Kabinky jsme proto zvětšili a přidali další. Také jsme je lépe osvětlili, protože, kdo nemá kamarádku v kabince, má ji na telefonu – zkoušené kousky nafotí a nechá je ihned online posoudit někým dalším. To by mě dřív vůbec nenapadlo.
Do Karlína jsme zase v souvislosti s ekologickou krizí zkusili nainstalovat umyvadlo, kde by si zákazníci a zákaznice mohli naplnit lahev s vodou, aby si nemuseli kupovat jednorázové PET lahve.
Foto Martin Faltejsek
V ateliéru FAR se věnujete především navrhování soukromých interiérů, v čem se tvůrčí proces liší od navrhování obchodů?
Hlavní rozdíl je v rychlosti. Nájemné a investice jsou obrovské. Člověk nad návrhem nemůže vysedávat. Prodejna na sebe musí začít co nejdříve vydělávat. Obzvlášť v Praze. Jednou jsem dokonce navrhovala obchod, který musel otevřít za dva měsíce. Onemocněla jsem, ale skicovala jsem alespoň z postele. Na průtahy nebyl čas! Jde-li o obchody, s náročným tempem počítají všichni – architekti i dodavatelé. To mě baví. Přistupuju k tomu jako k výzvě.
Další rozdíl je ve vyjednávání. Když někomu navrhujete kuchyň, jejíž cena se o něco málo vyšplhá, lidé nad tím obvykle mávnou rukou s tím, že je to přece investice na celý život.
Kdežto v komerčních prostorech nemávnou rukou?
Tam musí být odhad mnohem přesnější – majitelé musejí mít vyčíslené snesitelné riziko, kdyby obchod museli zavřít. A já musím opravdu dobře odhadnout, kolik mám peněz, aby návrh, včetně nábytku, podlah, osvětlení, závěsů a dalších nákladů, nějak vyšel.
Před pandemií koronaviru a válkou na Ukrajině to bylo možné odhadnout poměrně přesně. Dnes jsou ale ceny do velké míry nepředvídatelné. Navíc několikanásobně vzrostla tržní hodnota řemeslné práce. V souhrnu vás dnes stejně velký obchod vyjde na čtyřnásobek než před pandemií.
A konkrétněji? V jakých číslech se pohybujeme?
To záleží na konkrétním prostoru i typu obchodu. Navrhuji třeba dobročinné obchůdky pro Cestu domů (nezisková organizace věnující se důstojnému umírání, pozn. red.). Krámek Cesty domů vybavíte za pět set tisíc, Nilu za desetinásobek. Klíčové je ale třeba i to, v jaké míře se k rekonstrukci staví majitel domu, protože radiátory ani obklady si odtamtud už neodnesete. Na Lazarské jsme mimo jiné museli vyměnit i celou podlahu, což se v nákladech promítne velmi výrazně.
Proč bych v době, kdy mohu všemožné zboží objednat online, měla zajít do nové Nily?
S hezkým obchodem se to má jako s hezkou kavárnou – je to jistý druh zážitku i forma odpočinku. Voní to tam, interiér má vlastní světelnou atmosféru – na ní si ve FAR dáváme obzvlášť záležet – a hraje v něm příjemná hudba. Do každé Nily navrhujeme kvalitní audio systém, z něhož pak nehraje jen tak něco, jen tak nějak.
A to vše dohromady tvoří zážitek! Něco, co si chcete vsunout do každodennosti. Onu úvahu mi potvrdila i řada známých, kteří, i když si nic nekoupí, rádi nakouknou a v příjemném prostředí si užijí hezkou chvilku. To ale rozhodně není jen zásluhou našeho designu, ale i disciplinovanosti majitelů, péčí dekoraterék a laskavých prodavaček. A to všechno se Nile stále daří držet pohromadě už jedenáct let.
The post Nová Nila v centru Prahy. Klíčem k úspěchu je neustálá péče, říká architektka značky appeared first on Forbes.
