Lada Signet GL. Že jste o tomto ruském autě nikdy neslyšeli? Pokud nežijete v Kanadě, patrně jste ani nemohli. Jméno Signet totiž nesla tamní verze i u nás známých modelů 2105 (Signet 1.3), 2104 (Signet Wagon) a 2107 (Signet GL).
Když se podíváte na obrázky z katalogu z roku 1986, kromě legislativních odlišností typu nárazníků si jistě všimnete i dalších detailů. Třeba designově zajímavých litých kol, někdy doplněných i o bílé lemy pneumatik. To bylo samozřejmě za příplatek, i když dobový prospekt se snažil nalákat na bohatou výbavu hlavně u verzí GL a Wagon.
"Signet nabízí všechno, co jste kdy chtěli od kombi, ale báli jste se zeptat," nedrží se zpátky reklamní žargon. Vzhledem k základu ze 60. let se tomu těžko věřilo. Lákavá mohla být záruka na tři roky nebo 80 tisíc kilometrů, na rozdíl od Československa také kanadský žigulík mohl mít automatickou převodovku. Luxusní, že?
Zlatým hřebem kanadské nabídky byla ale Niva 4×4, na fotce vyšperkovaná litými koly, pneumatikami s bílým lemem, atraktivním lakováním nebo přídavnými světlomety v nárazníku. "Zvládne zimu i léto, protože Niva je připravena čelit těm největším extrémům kanadského počasí. Vlastně byla postavená tak, aby se poprala s tím nejhorším, co nabízí jakékoliv klima." Tady si to marketingoví specialisté ani nemuseli moc přikreslovat, vzhledem k ruskému původu a intenzivnímu testování na Sibiři nebo naopak na poušti.
U velmi atraktivních verzí Lady Niva můžeme ještě chvíli zůstat, jen se přesuneme zpět do Evropy, konkrétně Nizozemska, odkud pochází letáky dvou velmi zajímavých verzí terénního nezmara. Znát je patrně budete, ačkoliv se nikdy oficiálně na Východě neprodávaly.
"Novináři nemohou popadnout dech. Nadšenci cítí zrychlený srdeční tep. Kolemjdoucí otáčejí hlavy." Bohužel teď nepřijde Niva se šestiválcovým motorem, ale Niva Cabriolet. Nutno dodat, že to určitě nebylo špatně vypadající auto. Ne na konci 80. let a ne ani dnes. 15palcová litá kola, integrované nárazníky, dvoubarevné lakování, rozšířené blatníky - tohle auto zkrátka umělo zaujmout.
A to navzdory vlastně docela sériové technice s benzinovou šestnáctistovkou doplněnou o manuální převodovku a pohon všech kol. Samozřejmě s redukcí. Velurové čalounění a plátěná stahovací střecha byly nicméně pro různé plážové radovánky až až.
Pro fandy poněkud rustikálnějšího provedení Nivy, kteří ale i tak chtěli otevřené nebe nad hlavou, pak existovala verze Savanne. Také měla ochranný rám nad předními sedadly a natahovací plátěnou střechu, pozbyla však nejen zadních sedadel, ale i rozšířených blatníků nebo litých kol. Byla to prostě obyčejná Niva obraná o střechu.
Nechyběla alespoň atraktivní grafika karoserie nebo sportovní volant. Ten byl, ač se nizozemští marketingoví experti snažili tvrdit opak, tím asi jediným skutečně sportovním na celém autě. Pod kapotou byla opět benzinová šestnáctistovka v kombinaci se čtyřkolkou a manuální převodovkou. Díky klasickým nárazníkům byla Savanne o 20 cm delší než Niva Cabriolet. Oba modely také byly v nabídce i na jiných trzích.
"Až doteď bylo ježdění v kabrioletu drahé nebo stísněné. V Samaře Cabriolet si bude místo vzadu pochvalovat i rodina," hlásal entuziasticky katalog otevřené Lady Samara pro německý trh. Nutno dodat, že těch kabrioletů na základě Samary bylo, podobně jako u Nivy, více. Nejznámější je asi Samara Natacha pro Belgii či Francii, jeden kompakt bez střechy se jménem Bohemia navrhnul dokonce Václav Král.
Německý kabriolet z nich ale vypadal asi nejatraktivněji, i díky zajímavým litým kolům nebo volitelnému koženému čalounění sedadel a volantu. Na prostor přitom auto lákalo i s nataženou střechou, diskutabilní ale patrně byla tuhost karoserie bez střechy. Dodejme, že pod kapotou byla 51,5kW patnáctistovka s vícebodovým vstřikováním.
Jenže pro otevřenou Samaru už se psal začátek 90. let, takže se raději pojďme vrátit do úvodu 80. let, kdy nabídce Lady neohroženě vládl žigulík. A to i v Německu, kde tamní dovozce přišel s velmi zajímavým modelem odvozeným od typu 2106. Lada 1600 LS byla totiž autem, které možná kdekdo chtěl, ale Rusové jej oficiálně nikdy nevyrobili: sportovní ladou.
Upravené odpružení, dvojitá koncovka výfuku, 13palcová litá kola s radiálními pneumatikami, sportovní volant, anatomická sedadla a kompletní sada budíků v přístrojovém štítu včetně tlaku oleje a teploty vody. Německý dovozce se snažil, aby 1600 LS nebyla jen o vzhledu, ale aspoň trochu se změny projevily v jízdním chování. Trochu zábavy pak přinesl kazetový přehrávač Philips s reproduktory ve dveřích.
"Je skvělé, že Lada existuje," hlásal jeden z německých sloganů. Pod kapotou LS byla standardní šestnáctistovka se 57 kW, tady už si dovozce se svou specialitkou moc nepohrál. I tak ale bylo v porovnání se standardní 2106 co závidět.
Se sportovnější verzí žigulíka, tady už ale vážně jen naoko, přišli i Nizozemci. Jednalo se o základní model 2101, jinak známý jako Lada 1200 s přídomkem S. Jak poznáte z fotek, sportovnějšího vzezření chtěl dovozce dosáhnout černými detaily včetně masky, obroučků světel, prostoru kolem zadní registrační značky nebo nárazníků.
A minimálně na pohled nevypadá vyšperkovaný žigulík vůbec špatně. Navíc za "extrémně příjemnou cenu", jak hlásal katalog jednu z výhod vozu. Výměnou za to měl zákazník dostat prostorné, bezpečné a ekonomické auto. 1200 S jinak byla úplně normální žigulík, dokonce v katalogu jedinkrát nenajdete alespoň seznam změn, kterých se tato "neznámá verze" dočkala. Aspoň sportovní volant je na fotkách vidět.
Pod kapotou to byl každopádně standardní model s 44kW dvanáctistovkou, který ale mohl - v souladu se životním prostředím - jezdit na bezolovnatý benzin. V mnoha socialistických zemích by ale určitě uvítali alespoň ty lehké designové úpravy žigulíku.
