V koňském světě zná její jméno každý. A nejen v něm. Přitom nebýt dětských lumpáren, možná by tahle firma nikdy nevznikla. Equiservis založil Stanislav Hakr před více než třiceti lety, sám. Dnes má kolem devadesáti zaměstnanců, tři prodejny, z toho dvě v Praze a jednu v Brně, a tržby, které jdou do stovek milionů korun. A pyšní se tím, že je největším prodejcem jezdeckých potřeb ve střední a východní Evropě.
Ale zpátky na začátek, do doby, kdy Stanislavu Hakrovi bylo okolo dvanácti let a o prázdninách s partou kamarádů na chalupě na vesnici vymýšleli všelijakou zábavu. „Chodili jsme líčit. Hodili jsme na cestu peněženku na vlasci a čekali, kdo se chytne. Nebo jsme vzali krabici od bot, do ní nasbírali hovínka od babiččina psa a nastražili na silnici. Za hlubokého socialismu byla taková krabice od bot lákavá, takže ji brzy někdo sebral a obsah se mu vysypal do auta,“ popisuje.
K jeho smůle, nebo možná spíš štěstí, se na jejich lumpárny přišlo a rodiče poslali za trest Stanislava na pionýrský tábor. A protože v okolí byl jen tábor koňský, který pořádal hřebčín v Kladrubech, dostal se poprvé ke zvířatům, do nichž se rychle zamiloval. „Začal jsem na nich jezdit a šlo mi to. Vyhrával jsem soutěže, jenže pak přišel pád při terénní jízdě v Kladrubech, já měl zlomený obratel a s ježděním byl na dlouho konec,“ vzpomíná.
Když nastoupil do prvního ročníku na Vysokou školu zemědělskou, obor informatika, přišla za pár měsíců sametová revoluce. Otevřely se hranice a s nimi možnosti cestovat. Hned na Vánoce odjel Stanislav do Vídně, v létě pak na brigádu do Anglie okopávat zelí.
Věděl ale, že u koní chce zůstat, i když tušil, že v sedle už to nebude. Zato vnímal díru na trhu s jezdeckým vybavením. V hlavě se zrodil plán i název firmy Equiservis – složený z latinského slova kůň a servis. Chápal, že aby v byznyse prorazil, musí znát cizí jazyky. O dalších prázdninách tak odjel na čtyři měsíce na brigádu do Německa a k angličtině přidal ještě němčinu. Když se vrátil, přibral si ke studiu informatiky ekonomiku, ve čtvrťáku také psychologii, tedy obory, které věděl, že v byznysu využije.
Equiservis založil v roce 1993, vložil do něj svých vydělaných šestnáct set marek a od táty si půjčil auto s vlekem. S tím pak dojel do Německa, kde od dodavatele nakoupil zboží a na závodech v Troji ho pak ve stánku prodával. „Byly to tehdy hlavně chemické přípravky, jako mazání pro koně, šampony, repelenty. Postupně jsem přidával další sortiment – oblečení, vybavení pro jezdce,“ přibližuje.
Zboží prodával na zahradě domu rodičů ze starého Fordu Transit, svou kancelář si pak udělal ve druhém patře, kde nakonec spojením několika místností vznikla i první prodejna.
Dnes firma sídlí ve středočeské Rudné. Budova bývalého autoservisu byla přesně tím, co Stanislav Hakr hledal. Ve vedení už navíc není sám, přizval si společníka Jana Houšteckého.
„Do tehdejší prodejny na Smíchově přišel zákazník, který si koupil jezdecké rukavice. A mou dnes už bývalou manželku, která tam prodávala, zaujal svými znalostmi, odborným pohledem a přemýšlením. Zavolala mi, že takového člověka musím mít. Tak jsem si ho v systému dohledal a nabídl mu místo,“ vypráví Stanislav Hakr, jak Equiservis získal druhého majitele.
Přesto, že měl tehdy Jan Houštecký nabídku ve velké mezinárodní společnosti, nakonec dal přednost Stanislavovi. Ten mu navíc připravil hned zkraje těžkou zkoušku, kdy mu po pár týdnech předal vedení firmy s tím, že odjíždí na šest neděl do Nepálu. Křest ohněm ustál a Stanislav Hakr se jen utvrdil v tom, že jeho volba byla správná. „Jsme skvěle sehraná dvojice. Já vymýšlím bláznivé nápady a Honza je pak koriguje a hlídá, aby vše běželo, jak má,“ říká Hakr. Rozvoj firmy si už bez něj nedovede představit.
Konkurencí je celý svět
Dodavatele má dnes Equiservis nejen v Česku, ale po celém světě – v Evropě, Asii, Americe. Znají je osobně a mohou jim důvěřovat. Firma se tak může pyšnit největším sortimentem v top kvalitě. Navíc neustále vyvíjí nové a nové věci, i co se týče automatizace objednávek, rozboru prodejů, predikce skladových zásob. „Baví nás na tom ta svoboda, to, že můžeme vymyslet cokoli, že si můžeme hrát, zkoušet,“ připouští Stanislav Hakr.
V nabídce mají více než 250 značek různých dodavatelů, včetně své vlastní pojmenované Cassini. Nechávají si pod ní vyrábět vybavení pro jezdce a pro koně, a to jak běžné, tak i westernové. Podílejí se rovněž na vývoji sedel, což je zakladatelova osobní záliba. Spolupracuje v tom jak s českým Kentaurem, tak s italským výrobcem značky Prestige.
Mezi jejich zákazníky patří především ti ze segmentu sportovního ježdění anglického typu, tedy drezury, skákání, všestrannosti, s lehkým přesahem do westernu.
Mezi zákazníky jsou tací, pro něž jakkoli vysoká cena není problém, ale také hromada srdcařů. Těch, kteří mají jednoho, dva, možná tři koně a vedle toho svou práci. Zvíře je pro ně kamarád, hobby, mazlíček. Takový zákazník je ideální, protože má koně rád a chce pro něj to nejlepší. „Nakupuje i v době krize. Jen třeba s tím rozdílem, že ošidí sebe jako jezdce, ale koně nikdy. Před takovými lidmi mám obrovský respekt,“ podotýká.
Ve firmě stále dávají přednost osobnímu kontaktu před e-shopem. Na druhou stranu online prostředí nijak nezatracují, navíc je to možnost, jak se dostat s byznysem za hranice.
„Realita je taková, že dnes si kliknete, kde chcete, na co chcete a domů dostanete balíček z druhého konce Evropy. Pro nás je tak konkurencí už v podstatě nejen jeden kontinent, ale pomalu celý svět. A v tom se snažíme fungovat. Před dvěma lety jsme třeba vyměnili úplně celý infosystém, který tady máme a který nám zásadním způsobem ulehčí automatizaci. Hrajeme si s online prostředím docela intenzivně a otevíráme v tuhle chvíli velké možnosti. Máme širokou nabídku a vysokou kvalitu, což je naše přednost,“ prozrazuje Stanislav Hakr.
Mezi největší konkurenci patří země jako Holandsko nebo Belgie, kde je současná mekka jezdeckého sportu a chovu.
Na koni už Stanislav Hakr nejezdí, třebaže to byla jeho nejmilejší zábava. Čas dnes věnuje práci, rodině a všem dětem, kterých má pět a šesté těsně před narozením. Nejstarší dcera vystudovala veterinu a nyní je na praxi v Německu, kde svůj obor spojila s fyzio, chiro a pasováním sedel, což není úplně běžné. Druhorozený syn se pak podílí na práci v Equiservisu na pozici IT a technického vývoje. „Další dcera je v národním týmu parkurového skákání a u ostatních ještě uvidíme,“ doplňuje zakladatel Equiservisu.
Už teď je ale pravděpodobné, že byznys jednou děti po svém otci převezmou. „To je to nejlepší, co si můžu přát, aby zůstala firma v rodině. V minulosti jsem měl několik nabídek na prodej a ta částka byla velmi lákavá. Ale je to moje dítě, vypiplal jsem si ho. To už je spojení na celý život,“ uzavírá.
The post Od klukovských vtípků k jezdeckému impériu. Tohle je příběh Equiservisu appeared first on Forbes.
